Článek
Lajos Szabó oslavil už 89. narozeniny. Ale elán mu nechybí, když provází novináře po svém království. Obchodem a dílnou, kde místní skláři už desítky let ručně vyrábějí vánoční ozdoby.
„Je to rodinný podnik,“ říká hrdě. „Založil jsem ho se svou ženou před 61 lety. Protože jsme začínali ve sklepě našeho domu, byly s námi i naše děti. Vyrůstaly s našimi výrobky. Narodily se v tomto rodinném podniku a teď pokračují ve firmě dál - moje dcera, můj zeť a moje dvě vnoučata.“
Za komunistické éry ovšem jeho firma vyráběla docela jiný sortiment. „Začínali jsme s různými věcmi, jako jsou třeba pohlednice a výstřižky. Státní firmy s námi nechtěly obchodovat, ale zájem měli podomní prodejci. A pak se nám podařil podnikatelský průlom. Vyrobili jsme psa bobblehead - s takovou tou kývající hlavou, což byla tehdy velká věc. To nám dalo směr do budoucna. Zároveň jsme vyráběli také imitace hraček - mončičáky nebo modely autíček Matchbox. Vše jsme dodávali na východoevropský trh. Po změně režimu jsme ale přestali být zajímaví, a tak jsme kromě hraček začali vyrábět i vánoční ozdoby. To nás zachránilo.“
Zakladatel sklárny pak ukazuje, jak u nich probíhá ruční zdobení ozdob. Ty se nejprve pokryjí stříbrem a pak se namáčejí v barvě. Některé jsou i ručně malované.
Rodina Szabóových přitom musí - jako mnozí jiní v oboru - řešit, jak čelit mnohem levnější konkurenci sériově vyráběných ozdob především z Číny.
„Nemůžete jim konkurovat. Pokoušely se o to větší společnosti, než jsme my. V některých německých firmách měli i přes 1000 zaměstnanců, ale museli to vzdát. Snažit se držet krok s Číňany není možné. Řekl jsem si, že se je nebudeme snažit napodobovat. Ale budeme se věnovat ručně vyráběným věcem s opravdovým lidským vkladem. A zdá se, že to zafungovalo, protože roste počet lidí, kteří si naše ozdoby kupují,“ říká Szabó.
Novinářům RFE/RL se svěřil i s problémy, kterým musela jeho firma v nedávné minulosti čelit. Vyhořela dílna a musela se stavět znovu, od základů. Velkou ranou byla smrt Lajosovy manželky. Její odkaz prý ale dává zbytku rodiny sílu pokračovat.
„Když přijdou zákazníci, tak nic nekritizují, jen říkají: ‚To je tak hezké.‘ To má pro mě větší cenu než cokoli jiného. Víc než jakékoliv množství peněz. To je to, co mi pomáhá. Už nejsem žádný mladík, ale pořád mě to baví a budu to dělat, dokud to půjde,“ říká Lajos Szabó.
Reportáž si můžete pustit v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.
