Video: Pracoval v ruské tajné službě. Teď bojuje na straně Ukrajiny

Bývalý důstojník Federální bezpečnostní služby v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa vzpomíná, proč se v roce 2014 rozhodl vyrazit na Ukrajinu. Bylo to v době, kdy jeho rodná země vojensky podpořila proruské separatisty na ukrajinském Donbase a anektovala ukrajinský Krym.

„V roce 2014 jsem nepřijel bojovat za Ukrajinu, ale proti Putinovu režimu. Chtěl jsem spíše změnit Rusko než podpořit Ukrajinu. Teď – o osm let později – bojuji v této válce za Ukrajinu a je mi úplně jedno, jestli Rusko přežije a zůstane na mapě světa,“ říká Ilja Bogdanov.

Po příjezdu na Ukrajinu tehdy vstoupil do Donbaského praporu. „Byl jsem nasazen poblíž Ilovajska. Nebyl jsem v obklíčeném městě, byl jsem v tzv. Žakově skupině. Sbírali jsme kluky, kteří se dostali z města. Jejich konvoje byly napadeny a my jsme je vyzvedávali v polích. Tehdy jsem se poprvé dostal pod minometnou palbu. Když byl Donbaský prapor stažen z boje, nechtěl jsem v Dnipru zůstat. Mé hodiny tikaly válečným tempem. Přijel jsem sem bojovat. Zeptal jsem se, kde je tady teď ta nejintenzivnější bitva a jak se tam dostanu? Na doněckém letišti? A jak tam dojedu? Byl jen jediný způsob: přidal jsem se k dobrovolnickému sboru Pravého sektoru. Kontaktoval jsem je a oni mě přijali,“ popisuje první bojové nasazení proti proruským jednotkám.

Zkušenosti sbíral Bogdanov ještě před příjezdem na Ukrajinu. Sloužil v ruské armádě ve válce proti vzbouřeným čečenským jednotkám. A i tato zkušenost ho prý přiměla, aby přehodnotil svůj vztah k ruskému režimu.

„Účastnil jsem se řady zásahů. Například když velký ruský vojenský konvoj pronásledoval jediného čečenského bojovníka, který spal v jedné horské vesnici. Byl jsem velitelem vozidla. Zasypali jsme tu vesnici minometnými granáty. Celá lehla popelem. Po třech letech jsem pochopil, že je to uměle vykonstruovaný konflikt,“ vzpomíná Ilja Bogdanov.

Na konci roku 2013 sledoval ukrajinské masové demonstrace za západní směřování Ukrajiny známé jako Majdan. „Tehdy jsem se rozhodl, že splním svůj slib, který jsem si dal ve čtrnácti letech, že se zúčastním revoluce. Všichni si mysleli, že se to stane v Rusku, ale ono k tomu došlo na Ukrajině. A všichni jsme si uvědomili, že když se to stalo na Ukrajině, tak už se to v Rusku nikdy nestane.“

V roce 2016 Bogdanov z ukrajinské armády odešel a otevřel si v Kyjevě restauraci. Získal i ukrajinské občanství. Zpátky do armády se vrátil až letos v únoru.

„Okamžitě po ruské invazi jsem zavolal svému bývalému veliteli Removi a řekl jsem mu: ‚Reme, vezmi mě do války.‘ A on jen odpověděl: ‚Kde tě mám vyzvednout?‘ “

Během plnění jednoho z bojových úkolů na kyjevském předměstí v Irpini přišel Bogdanov málem o život. 

„Na křižovatce jsem viděl něco velmi zvláštního. Přes plot projelo ruské obrněné vozidlo. Byl to nový BMD-4. Vystoupil z něj voják a začal křičet: ‚Zastavte! Zastavte!‘ Byl jsem asi metr od něj. Nemohlo dojít k omylu: na rukávu měl velkou nášivku s ruskou vlajkou. Rozhodl jsem se střílet. Vypálil jsem pět ran do jeho hrudi. Se sténáním padl. Pak začaly kolem mě všude létat kulky. Na předním sedadle spolujezdce seděl Ihor, úžasný voják. Během několika vteřin dostal ránu do břicha. Jeho střeva byla všude. Snažil se otevřít dveře, ale nestihnul to. Operátor dronu po mé levici měl roztříštěnou ruku a nohu. Začal jsem křičet na řidiče: ‚Jeď rychleji! Šlápni na to!‘ Pak jsem ucítil zásah. Myslel jsem, že mi to utrhlo celou ruku,“ líčí fatální událost.

Poté, co se lékařům podařilo jeho paži zachránit, se vrátil zpátky do armády. „To zranění mě ale změnilo. Skončil jsem s romantizováním války a sněním o protiútoku a hrdinství. Uvědomil jsem si, že v boji musím být hlavně užitečný. Že je to moje povinnost. Nechci válku pro válku samotnou. Chci, aby už byl na Ukrajině mír.“