Nemlčeli, přišel trest. Jak ruský režim ničí učitele

Ruští učitelé, kteří veřejně kritizovali válku na Ukrajině, čelí perzekucím. Někteří byli „jen“ vyhozeni z práce, jiní jsou postaveni před soud.

V reportáži Rádia Svobodná Evropa vypověděli své příběhy dva pedagogové – vysokoškolský profesor z Volgogradu a učitelka ze základní školy na ruském Dálném východě.

Roman Melničenko, profesor na Volgogradské univerzitě, zveřejnil na sociálních sítích video se zničeným ruským konvojem v Buči v Kyjevské oblasti.

„V noci se nad Volgogradem rozlehl velký hluk. Netušil jsem, co to může být. Až později jsem zjistil, že to byly těžké bombardéry, které letěly nad městem směrem na Ukrajinu, kde žijí moji rodiče. Byl jsem opravdu v šoku a začal jsem hledat informace a sdílet je na sociálních sítích. V jednom příspěvku bylo i toto video. Byl u něj titulek ‚Porážka Kadyrovových vojsk u Kyjeva‘. Je to stále veřejně dostupné. Za sdílení videa jsem dostal pokutu,“ popisuje Melničenko.

Neodradilo ho to. „Zveřejnil jsem také informace o svých rodičích a jejich fotografii. Napsal jsem: ‚Tohle nejsou nacisté. Nemohou být. Jsou to obyčejní lidé.‘ Necítil jsem se kvůli tomu nějak provinile. Nesdílel jsem žádné falešné informace ani lži.“

Svůj příspěvek nakonec Melničenko musel na požádání zaměstnavatele smazat. I tak byl později propuštěn, obvinili ho z držení neplatného průkazu totožnosti a ze zneužití „svobody médií“.

„Studuji válečné právo, které se nazývá „Ius in bello“. Je to součást mezinárodního práva. Znám právní rámec války. Ale když jde o vaši rodinu a o vás samotné, tak se na válku díváte úplně jinak. Pracoval jsem jako právník a byl jsem svědkem mnoha zatčení. Ale teď mě na univerzitě zatkli tři policisté, ukázali mi své doklady a ptali se: ‚Vy jste Roman Melničenko? Pojďte s námi.‘,“ popisuje události ruský univerzitní profesor.

Říká, že se zřejmě blíží okamžik, kdy bude muset sám emigrovat – na Ukrajinu, nebo do jiné země. Těší ho však drobné důkazy podpory, kterých se mu dostává. „Někteří studenti a absolventi mi poslali vzkazy s podporou. Na záchodě právnické fakulty jsem viděl i nápis: ‚Jsme s Melničenkem.‘ Vždycky jsem si myslel, že se má říkat pravda.“

I další ruští učitelé byli obviněni z vyvolávání protiválečných nálad a přišli o práci.

Marina Dubrovová byla učitelkou angličtiny na ostrově Sachalin na ruském Dálném východě. Během vyučování pustila svým žákům videoklip, na kterém děti zpívaly v ukrajinštině a ruštině o světě bez válek.

„Jen jsem dětem řekla: ‚Dívejte se na to s otevřeným srdcem.‘ A ony se na dívaly. To bylo všechno. Děti se na to dívaly. Někdo odešel. Nezdálo se mi, že by na tom mohlo být něco špatného,“ myslí si zpětně Dubrovová.

Někteří žáci si potom o videu chtěli povídat. „Ptali se mě: ‚Podporujete Ukrajinu?‘ Odpověděla jsem: ‚Ne, děvčata, jsem proti válce.‘ Ten rozhovor si nahrály a vy už víte, co se stalo potom,“ vzpomíná.

Někdo následně předal nahrávku policii, která Marinu Dubrovovou obvinila z „diskreditace ruské armády“.

„Byla jsem požádána, abych ze školy dobrovolně odešla. Odmítla jsem, a tak jsem byla propuštěna pro ‚nemorální chování‘. To znamená, že už nikdy nesmím pracovat ve škole. Byla jsem potrestána zničením mé učitelské budoucnosti,“ říká Dubrovová.

Ve škole pak učitelé žákům museli přečíst před vyučováním toto prohlášení: „Ukrajinský režim dostává zdarma smrtící zbraně. Prezident a ruská armáda využívají profesionální armádu ke zničení vojenského potenciálu fašistického státu. Zahraniční vládci dali Ukrajině a budoucím generacím strašlivý úkol, a sice porazit Rusko, ať to stojí, co to stojí. Bojujte s Ruskem dokud nezemře poslední Ukrajinec.“

Podobná prohlášení jsou zveřejňována podle Dubrovové i v dalších ruských školách.