Video: Evakuaci odmítli, Ukrajinci na frontové linii dál hlídají své domovy

Patří mezi ně i obyvatelé vesnice Plavni. Ruské útoky jim sice už odřízly zásobování vodou, elektřinu i přístup k lékařské pomoci, ale přesto zde zůstavá více než stovka vesničanů, kteří jsou zcela závislí na pomoci dobrovolníků, kteří jim s nasazením vlastního života přivážejí nejnutnější zásoby.

„Lidé z Kyjeva mě požádali, abych pomohl lidem v Plavni, která je nyní bojovou zónou. Nic tam už nezbylo. Slíbil jsem jim pomoc, protože tam je možné jít jen v doprovodu vojáků. Naložili jsme náklad do mého druhého auta a teď jedeme do Plavni,“ říká v autě reportérovi Stanislav Stojkov, ukrajinský voják, který se dobrovolně přihlásil, že vesnici pomůže.

„Nemáme elektřinu, neteče nám voda, nemáme telefonní signál. Nemáme nic. Je to velmi těžké,“ vysvětluje Ljudmila – jedna z obyvatelek Plavni, která sedí s dalšími ženami u cesty a čeká na pomoc. „Ohledně důchodů jsme registrováni ve Vasylivce a ještě jsme nedostaly peníze za červen a červenec. Bez toho se tu nedá přežít. Musíme si kupovat plyn a dřevo na zimu. Bez humanitární pomoci nepřežijeme,“ dodává žena.

„Dříve tu žilo asi 600 lidí. Teď jich tu zůstalo 120. Žádné děti. Většinou důchodci a pár invalidů,“ říká Svitlana, obyvatelka vesnice a také dobrovolnice, která zde má na starost rozdělování pomoci.

„Tady jsou nějaké léky a tady obvazy pro první pomoc,“ ukazuje Stanislav. „Napíšu vám všechno, co ještě potřebujeme,“ odpovídá mu Svitlana a pokračuje v popisu situace: „Je tu mnoho invalidů. Pacienti s cukrovkou potřebují injekce inzulínu, ale my jim dáváme jen tablety, protože tu není sklad na inzulín. A máme problémy se zásobováním pitnou vodou.“

„Prosím, řekněte mi, kde jinde bychom mohli bydlet? Trvalo nám celý život, než jsme si postavili tyto domy. Nemohu se stát znovu mladou,“ vysvětluje další obyvatelka důvody, proč zdejší lidé i přes kritickou situaci ve vesnici zůstávají. „Nemám kam jinam jít. Život je těžký. Tyto domy byly ostřelovány a nad hlavami nám létají granáty. Byli jsme v šoku a nevěděli, co máme dělat, ale pro bochník chleba jsme si sem přijít museli.“

„Můžete vidět, že sem vede silnice. Ale málokdo se odváží přijet do první linie. Myslím, že tyto zásoby jsou opravdu důležité – chléb, voda a další věci k přežití. Když nepomůžeme my, tak kdo jiný? Jen hloupí lidé nemají strach, ale těmto lidem musíme pomoci,“ říká dobrovolník.

Ukrajinský prezident Volodymyr ​Zelenskyj vyzval koncem minulého týdne všechny civilisty k opuštění míst nejprudších bojů na Donbasu i v dalších frontových oblastech, kde podle něj zůstávají desetitisíce dětí a statisíce lidí, kteří stále odmítají odejít.