Článek
Emanuel Zíma pracoval před 2. světovou válkou jako správce a údržbář na československém velvyslanectví v Budapešti. A přímo v budově velvyslanectví, které se stalo po obsazení Československa nacisty sídlem německé tajné policie, se mu podařilo s pomocí svého syna ukrýt židovskou lékařku, její rodinu a i další Židy.
Jeho příběh nedávno zrekonstruovali novináři Rádia Svobodná Evropa.
„Nacistické Německo, které bylo spojencem Maďarska, v podstatě proměnilo tuto budovu v propagandistickou kancelář. Z předchozího personálu zde zůstal pouze jeden člověk - správce, který se staral i o topení. Budova měla velký a složitý topný systém a on byl jedinou osobou, která ho uměla obsluhovat, takže si ho tu Němci nechali,“ popisuje pro RFE/RL Tibor Bial, současný český velvyslanec v Maďarsku.
Emanuel Zíma pak ale těžce onemocněl. Jeho ošetřující lékařkou byla židovka Marie Flammová. Zíma jí byl velmi vděčný za záchranu života a slíbil jí, že se na něj může kdykoliv obrátit, kdyby něco potřebovala.
V roce 1944 nacisté Maďarsko obsadili a i zde začali organizovat masové deportace obyvatel židovského původu.
Z historie
Židy je třeba vyhladit. Co nejrychleji, co nejefektivněji. To bylo téma konference ve Wannsee 20. ledna 1942. I konference byla rychlá a efektivní. Patnáct vojáků, politiků a úředníků narýsovalo obrysy holokaustu za hodinu a půl.
„Pan Zíma přišel s plánem, jak této rodině a i dalším Židům pomoci. Ze sklepa, kde bylo uskladněno uhlí, část odnesl a vytvořil zde malý prostor, kam ukryl nejprve tři nebo čtyři lidi. A během následujících šesti až devíti měsíců zde ukryl celkem 13 Židů. Pan Zíma zjistil, že každý den existuje období pěti až deseti minut, kdy budovu nestřeží vojáci, a těchto několika minut využil k tomu, aby sem tyto lidi přivedl,“ vypráví diplomat.
Když ale jednoho dne Marie Flammová uviděla na budově bývalého velvyslanectví vlajku s hákovým křížem, myslela si, že je Emanuel Zíma zradil. „Nejdříve se vyděsili a mysleli si, že je prozradil, ale on jim řekl, aby mu věřili, protože vše zařídil - dokázal je všechny ukrýt ve skladu uhlí,“ říká Bial.
Zíma o své pomoci maďarským Židům nikomu - kromě svého syna Josefa, který mu pomáhal - neřekl.
„Za války nebylo snadné sehnat jídlo a co teprve, když ho bylo potřeba pro tolik lidí. S tím vším se museli vypořádat, ale zaplaťpánbůh to zvládli, protože ti, kteří se zde ukrývali, nebyli nacisty nikdy nalezeni a válku přežili,“ dodává současný velvyslanec.
Příběh Emanuela Zímy odhalil až slovenský novinář Martin Mozer, který pátral po osudu jedné z židovských rodin, které český údržbář pomohl. Při práci na tomto příběhu se ukázalo, že jeden ze zachráněných byl otcem osoby, kterou původně hledal. A tak objevil i tento nový příběh a začal ho rozplétat.
Emanuel Zíma zemřel v roce 1963 a až po jeho smrti v roce 1971 získal od izraelského státu na popud těch, které zachránil, in memoriam titul Spravedlivý mezi národy. Uděluje se osobám nežidovského původu, kteří Židům za války pomáhali.
