Viceprezident Gazprombanky: Byl jsem u válek o plyn. Kreml soustavně lže

Igor Volobujev v Gazprombance pracoval šest let jako expert na vztahy s veřejností a 16 let řídil tiskové oddělení peněžního ústavu. Po rozpoutání války na Ukrajině opustil 2. března Moskvu. Nyní žije v Kyjevě.

„Je těžké dokázat – poté, co jsem žil v Rusku 33 let a 23 let pracoval pro ruskou vládu a žil si tam dobře, že jsem teď jednal upřímně. Popsat to jako komplikované je slabé slovo.“

Jeho přátelé v Rusku jej po vypuknutí války prosili, aby nikomu neříkal, že je Ukrajinec, zatímco jeho příbuzní na Ukrajině se za něj styděli, že žije v Rusku a dělá pro Rusy. V Rusku získal i občanství.

Nakonec se rozhodl odjet, ačkoliv se v Moskvě necítil nijak ohrožený. „Jak došlo k mému prozření? Když všechna ruská média začala tvrdit, že Rusko musí zaútočit na Ukrajinu, aby ochránilo své rusky mluvící obyvatelstvo, zeptal jsem se sám sebe: ‚Počkej, já jsem byl přece také ruskojazyčný Ukrajinec.‘ A určitě jsem nebyl sám.“

Volobujev pochází z města Ochtyrka v Sumské oblasti na Ukrajině, kde žil 18 let, než se přestěhoval do Ruska. „Co je důležitější: vlast, nebo rodina? S touto otázkou jsem se potýkal osm let. V roce 2014 jsem v Gazpromu mluvil s mnoha lidmi, kteří tam zastávali různé funkce, a i oni chápali, že to, co se stalo na Krymu, byl zločin. Ale neudělali nic, aby veřejně vyjádřili svůj názor. Já jsem se aspoň účastnil mírových pochodů, které organizoval Boris Němcov. Sedm měsíců jsem měl na autě stužku s ukrajinskými barvami. V roce 2015 to zjistila bezpečnostní služba Gazpromu. Zavolali mi a řekli, že už nesmím pracovat v Gazpromu, a převedli mě do Gazprombanky. Z hlediska kariéry je to místo spíše pro havíře.“

„Byl jsem účasten všech těch tzv. plynových válek. Říkali jsme, že Ukrajina nám krade plyn z plynovodů. A že je pro Evropu nevýhodné s nimi obchodovat. Říkali jsme, že ukrajinský přepravní systém je starý a nepoužitelný. Všechno to byly lži.“ 

Podle Volobujeva používá vedení Ruska plyn jako nátlakovou strategii. „Myslím, že Putin nenávidí Ukrajince a Ukrajinu stejně, jako Hitler nenáviděl Židy. On pochopil, že se Ukrajina rozhodla pro Západ. Plynová válka na konci roku 2005 byla prvním projevem nátlaku. Politický tlak ale neměl žádné výsledky. Moje prognóza byla, že Moskva přeruší dodávky plynu komukoli, kdo se jí znelíbí. Nic ji nezastaví.“

Po příjezdu do Kyjeva vstoupil do řad kyjevské domobrany, aby bránil svou vlast se zbraní v ruce, ale byl odmítnut. „Lituji, že jsem tam žil tak dlouho. Je to hřích, který mi zůstane do konce mého života. Chtěl jsem teď vstoupit do ukrajinské územní obrany. Moc jsem si to přál. Ale nevzali mě.“  „Všem lidem v Rusku, kteří jsou na tom stejně jako já a chápou, co se celé ty roky dělo, ale nic neudělali, bych chtěl vzkázat tohle: Ještě není pozdě. Ještě je tu šance. Aspoň do té války nechoďte.“