Článek
Rynat Sadykov pochází z chudého Burjatska. Do ruské armády vstoupil poté, co byl jeho syn zabit na Ukrajině. Nyní je ale už zpět v Rusku. Jak sám říká, byl zklamán z neprofesionality ruského vedení a vybavení vojenských jednotek.
„Kdy zemřel váš syn?“ ptá se reportér bývalého vojáka.
„Údajně byl zabit 27. února,“ odpovídá otec a ukazuje reportérovi fotografie syna.
Sadykov zároveň kritizuje vládní představitele za zpackané vedení operace a zbytečné ztráty na ruské straně.
„Zajímavé ovšem je, jak zemřel. Co se to v naší armádě děje? Proč jsou naše děti tak bezstarostně vedeny na smrt? Měl jsem možnost to vidět na vlastní oči. Šojgu, Putine, co jste si mysleli? Vy jste věděli, že bude válka. Mohli jste na ni lépe připravit naše bojovníky. Mohli jste tam poslat vojáky se zkušenostmi a neposílat tam tyhle děti.“
Otec sám svého syna povzbuzoval, aby do ruské armády vstoupil, protože v Burjatsku, kde žijí, nebyla už žádná práce. Region patří mezi nejchudší ruské oblasti a armáda zde provádí rozsáhlé nábory branců.
Více o náborech ruské armády
Ruská armáda dosud povolávala především obyvatele odlehlých a polozapomenutých končin země. Nyní se chce zaměřit i na etnické Rusy z bohatších vrstev společnosti, tvrdí ukrajinská rozvědka.
„Kdy jste se rozhodl přihlásit jako dobrovolník?“ ptá se dál novinář.
„Okamžitě, ale čekal jsem nejdřív, až pohřbím syna. Na Ukrajinu jsme odletěli 21. dubna. Jeli jsme do obce Popasna a pak do Komyšuvachy, což je jedna z místních vesnic,“ říká Sadykov.
Ten už je zpátky doma. Ukazuje: „Tohle je koláč z ryb. Když se tu třou ryby, přijíždějí sem lidé s drony a vším možným. Ale v armádě jsme žádné drony neměli. Je to šílené!“
A pokračuje: „Pláštěnky, které jsme dostali, byly zase strašně velké. Ty jejich (ukrajinské, pozn. redakce) se vešly do krabičky od cigaret a nejsou vidět infračervenými dalekohledy. Člověk tam byl naložený jako mezek. Ukrajinci měli přístroje na noční vidění, my nic.“
Sadykov si během mise na Ukrajině položil i otázku, proč vlastně bojují proti Ukrajincům.
„Pochopil jsem, že nemáme žádnou pořádnou armádu. Vůbec jsme tam neměli žádné velitele, jen nějaké samozvané šéfy. Říkali nám, abychom šli na místa, která oni sami neznali. Na Ukrajině jsme v domech zničených bombami našli rodinná alba. Prohlíželi jsme si je a ptali se: ‚To jsou ti lidé, proti kterým bojujeme? Vždyť jsou to naši bratři.‘ Našli jsme fotografie ukrajinských vojáků, kteří bojovali v Afghánistánu. A my teď bojujeme proti nim. Jak je to možné? Někdy se prostě nemůžete přinutit střílet. Jsou to naši bratři. To mi hlava nebere. “
Válka na Ukrajině
Rusko 24. února napadlo Ukrajinu pod záminkou „speciální vojenské operace“, jak celou invazi nazval prezident Putin. Vojenské boje stále trvají. Rusko jde vstříc svým cílům a Ukrajina se odmítá vzdát. Aktuální informace o situaci na Ukrajině sledujte zde.
