Článek
Erfan Ramizipour se v loňském roce účastnil protestů v rodném Íránu. Když tamní policie střílela do demonstrantů, přišel o pravé oko. Poté emigroval do Německa, kde se léčí.
Mladý Íránec teď žije ve Frankfurtu, kde se snaží organizovat akce, které upozorňují na porušování lidských práv v Íránu.
„Přicházíme sem každou sobotu, abychom společně s dalšími lidmi uspořádali demonstraci na podporu utlačovaných Íránců,“ říká v reportáži RFE/RL Erfan Ramizipour.
Protesty v jeho rodné zemi propukly poté, co dvaadvacetiletá Íránka kurdského původu Mahsá Amíníová, zadržená za příliš volně nasazený hidžáb, zemřela ve vazbě íránské mravnostní policie. Původně se protesty týkaly především ženských práv, ale později se proměnily v lidovou revoltu Íránců ze všech vrstev společnosti a byly největším projevem protirežimního odporu za poslední léta.
„V okamžiku, kdy jsem byl postřelen, jsem měl pocit, jako by mě do obličeje udeřil obrovský kámen nebo kus železa. Policisté byli jen kousek od nás, asi 20 kroků. Podle přátel mě to zasáhlo tak silně, že mě to odmrštilo až na zeď. Z hlavy mi okamžitě začala téct krev a ztratil jsem vědomí ,“ vzpomíná na tehdejší události Erfan.
Protesty za ženská práva v Íránu
Kvůli smrti ženy zatčené za nedodržení pravidel o nošení hidžábu v Íránu vypukly protesty. „Celý národ truchlí a cítí hněv,“ říká reportérka Golnaz Esfandiariová. Mohou demonstrace přimět režim k ústupkům?
Když se pak probral, ležel v domě, kam ho odnesli jeho přátelé. Ošetřily ho tam zdravotní sestry, které se také demonstrace zúčastnily.
„Prsty mi vytahovaly malé kuličky z hlavy. Nebylo tam žádné anestetikum ani lékařské vybavení. Jen mi na hlavu nalily alkohol jako dezinfekci a začaly vyndavat. Strašně to bolelo,“ popisuje improvizovaný lékařský zákrok Íránec.
V domě strávil asi osm hodin, protože policie oblast uzavřela a zatýkala všechny podezřelé. V následujících dnech navštívil postupně několik soukromých klinik, protože se bál, že by ho mohli ve veřejné nemocnici udat a zatknout.
Podle Erfana mu bylo z těla vyjmuto 18 kovových kuliček. Nutně ale potřeboval operaci, a protože mu stále hrozilo zatčení, rozhodl se ze země uprchnout. Na černém trhu si za 10 tisíc eur koupil falešné vízum do Evropy a odletěl do Milána. Odtud pokračoval autobusem do Německa.
Sociální sítě jsou plné fotografií a videí lidí, kteří tvrdí, že i oni byli při protestech postřeleni. Íránské řady sice popírají, že by šlo o úmysl, ale například americký deník New York Times zdokumentoval stovky Íránců s podobným zraněním, jako měl Erfan.
Milad Safari je dalším takovým případem. Stejně jako Ramizipour žije v současnosti v Německu, kde mu pomáhá exilová komunita. V levém oku má stále projektil.
„V nemocnici v Íránu mi jedna ze sester řekla, že takových případů poranění oka, jako mám já, měli za jeden den asi 130,“ vzpomíná Milad.
Oba muži se nyní léčí v univerzitní nemocnici v Mohuči. Léčba je ale zdlouhavá. Oba Íránci doufají, že v Německu dostanou politický azyl.
„Po CT vyšetření doktoři zjistili, že mám v těle ještě sedm kuliček. Jednu v oku, dvě v čelisti, dvě v krku, další v hrudníku a jednu v paži. Tu se chystají odstranit v srpnu,“ ukazuje na rentgenovém snímku Erfan Ramizipour.
I přes zranění a emigraci chtějí oba Íránci pokračovat v boji proti současnému íránskému režimu.
„Nezáleží na tom, zda jsme uvnitř Íránu, nebo mimo Írán. Děláme, co můžeme, pro naši svobodu a pro revoluci. Naším heslem je slogan ‚Ženy, život, svoboda‘. Musíme v tom boji pokračovat,“ říká Erfan.
