„Máma to uměla líp.“ Jejich příběh dojal svět, jak teď žijí osiřelí sourozenci?

Příběh Vjačeslava a jeho bratrů a sester dojal mnoho lidí po celém světě, kteří se teď snaží dětem ve velmi těžké situaci pomoci. Dobrovolníkům se už podařilo vybrat peníze jak na pronájem bytu, tak i na jeho zařízení.

Osiřelá rodina teď žije společně v malém bytě ve Lvově na západě Ukrajiny. „Jsou tu koberce, normální dětské postele. Je tu teď i postel pro mě, protože jsem nejdřív musel spát na zemi a děti spaly v postelích,“ popisuje v reportáži RFE/RL nový domov Vjačeslav.

„Neumím nic. Neumím tak dobře vařit, jako to uměla máma. Ta dokázala upéct koláče téměř z ničeho. Samozřejmě se nám po ní stýská. Jak by ne! Omluvte mě, nemůžu brečet. Snažíme se za ni jen modlit, to je všechno. Ona mi dává sílu, ona dává sílu dětem,“ říká ukrajinský chlapec.

„Lidé mi volají a nabízejí pomoc. Máme dobré nabídky – třeba i na odchod z Ukrajiny. To je pravda. Teď na to ale nemůžu moc myslet. Přemýšlím o tom, že zůstaneme na Ukrajině. Jsme tady ve své zemi. Mluví se tu naším jazykem a také tu máme své tradice.“

Vjačeslav a jeho sourozenci přišli o mámu během ruského dělostřeleckého útoku. „První granát dopadl několik metrů od nás. Viděl jsem, jak vybuchl. Máma v ten okamžik spadla na zem. Klekl jsem si k ní. Byla hned vedle mě. Ležela na boku. Její poslední slova byla: Jsem v pořádku.“

Vjačeslavovi se jako zázrakem nic nestalo. Pokusil se zastavit matčino krvácení pomocí provizorních obvazů a běžel pro pomoc. Když se vrátil, našel ji už mrtvou.

Děti musely opustit svůj domov. Jak ukazuje Vjačeslav, z domova v Doněcku už nic nezbylo.

„Takto vypadal náš dům, když jsme se do něj nastěhovali,“ ukazuje obrázek jejich domu na svém mobilu Vjačeslav. „Měli jsme tam hodně světel a spoustu květin. Tady jste vešli do haly – celá stěna byla úplně pokrytá květinami,“ vzpomíná mladý Ukrajinec.

„A kdo měl tak rád květiny?“ ptá se reportérka.

„Maminka. Maminka měla květiny moc ráda,“ reaguje Vjačeslav.

„A tady je to, co z domu zbylo. Vidíte? Zbyl jen jeden roh a to je všechno,“ pokračuje chlapec.

Ukrajinské úřady přidělili rodině 10 akrů půdy, ale na stavbu nového domu jsou potřeba peníze. „Dům stojí hodně. Pak je tu oplocení, dvůr, nábytek. To je spousta peněz. Levnější by pro nás bylo koupit si byt, třeba ve Lvově.“

Jeden byt ale dokonce mezitím dětem velkorysý dárce, který chtěl zůstat v anonymitě, nabídl.

„Viděli jsme jejich situaci, velmi se nás to dotklo a naše rodina jim nabídla pětipokojový byt. Je ve čtvrti Pasična ve městě Ivano-Frankivsk. Je to byt, ve kterém žilo pět dětí, ale ty už vyrostly. Je tam i nábytek, je tam ústřední topení, je to hned obyvatelné. Mohou se tam nastěhovat. Jednou pomohl Bůh nám a my teď chceme na oplátku pomoct někomu jinému,“ svěřil se po telefonu dárce bytu.

Na nový domov se kromě Vjačeslava těší mladší sourozenci. „Bude tam postel a růžová židle s růžovým stolem. Růžová tapeta s motýly. Pak skříň s krásnými šaty a také růžový plášť do deště se srdíčky,“ přeje si jeho mladší sestra.