Článek
„Každý, kdo přijde do mé země a zničí mi můj domov, kdo chce zabít mě, moje děti a vnuky, mé přátele – je můj nepřítel,“ říká v reportáži Rádia Svobodná Evropa Olexandr, který sloužil v 70. letech minulého století v sovětské armádě.
Po ruské invazi na Krym v roce 2014 se pokusil vstoupit do ukrajinské armády, ale byl kvůli svému věku odmítnut.
„Bylo mi tehdy 58 let a oni mi řekli: ‚Jdi pryč, staříku.‘ Tak jsem vstoupil do dobrovolnického praporu. Zpočátku mě nechtěli ani tam, takže jsem jim musel dokázat, že můžu být užitečný. V roce 2015 jsem byl zraněn a hrozilo mi, že přijdu o obě nohy. Měl jsem ale štěstí, že jsem byl jedním z deseti zraněných, které poslali do ústřední nemocnice v estonském Tallinnu. Teď říkám, že mám tři nohy. Dvě jsou moje a třetí je moje hůl,“ říká s úsměvem Olexandr.
Přečtěte si také
Dohromady je jim 133 let, to jim ale nezabránilo ihned po vpádu Ruska na Ukrajinu jít dobrovolně na frontu.
Velkou část jejich vybavení tvoří ukořistěné zbraně nepřítele.
„Jeden z našich minometů byl vyroben v roce 1943,“ ukazuje ve videu na starou zbraň Taranov. „Další minomet jsme si odvezli jako trofej. Ten byl vyroben v roce 1989. Byl to dar od našeho nepřítele. A tento automatický granátomet jsme opravili a používáme ho proti nim,“ pokračuje v prohlídce zbraní, které má jeho dobrovolnická jednotka k dispozici. „Je jako nový. Byl nám také věnován „ruskou půjčovnou,“ říká Ukrajinec.
Olexandr Taranov během invaze přišel o celý majetek.
„Teď si nemůžeme oddechnout. Odpočineme si až po dosažení vítězství. První, co pak udělám, je, že znovu postavím svůj dům. Byl srovnán se zemí. Teď už nemám žádný domov,“ svěřuje se na závěr reportáže ukrajinský dobrovolník.
