Článek
Žije tu asi 5000 obyvatel, ale městečko nevypadá jako ostatní města a vesnice, které leží v jeho okolí. „Třicet kilometrů tímto směrem je Bělorusko. A když se podíváme tam, kde se v dálce na obzoru zelená les, tak to je Evropská unie - Lotyšsko. Je to přesně 20 kilometrů odsud,“ ukazuje reportérům RFE/RL Andrej Golubjev, etnograf a také vojenský důstojník ve výslužbě.
Ve městě pracoval 20 let jako celník. Teď provází návštěvníky a nijak se netají tím, že má obavy z budoucnosti.
„Naše celnice je vytápěna elektřinou, zatímco ta lotyšská o 700 metrů dál používá náš zemní plyn. V Lotyšsku je všude ruský zemní plyn, ale my ho nemáme. Nemáme centrální vytápění, kanalizaci ani společný vodovod. Naše domy vytápíme dřevem. Psali jsme prezidentu Putinovi, ale ať napíšeme cokoliv, dostaneme vždy jen odpověď, že modernizovat to tu není rentabilní,“ říká zklamaně bývalý celník.
I místní kovář Vladimir Tjurjagin se diví, proč se lidem za nedalekými hranicemi žije líp. Dokonce prý i v Bělorusku. „Do Běloruska jsme jezdili pro levné výrobky a do Lotyšska pro věci, které tady nemáme. V Bělorusku mají v obchodech téměř všechno a všechno je tam levné. V každém obchodě v Sebeži je běloruské kondenzované mléko, běloruské máslo a běloruská zakysaná smetana. Za starých časů žil Sebež ze svého průmyslu. Měli jsme čtyři dřevozpracující podniky, vlastní výrobnu másla a sýrů, pivovar, 28 kolchozů a státních statků. Teď tu už nezbyl ani jeden. Z toho, co tu bývalo, zbylo jen asi tak půl procenta. Město Sebež, které leží na ruské straně hranice, umírá,“ stěžuje si Tjurjagin.
Golubjev ukazuje reportérům RFE/RL další místa ve městě - například zdejší věznici, která byla do roku 1998 vojenskou základnou. Bývalý celník tvrdí, že v ní kdysi byly uloženy i jaderné hlavice. „Tady, pod tímto přístřeškem, se vykládaly hlavice. Byla postavena proto, aby letecké snímky nemohly zaznamenat, co se zde děje. Nejsilnější bomby NATO v té době vážily 10 tun. Takže tyto sklady byly postaveny tak, aby výbuch těchto bomb vydržely.“
Historie města Sebež je stará asi šest století. Město nejdříve ovládalo litevské velkoknížectví, pak polsko-litevské společenství a nakonec ho získalo carské Rusko, které se později přeměnilo na Sovětský svaz.
Od 18. století až do konce druhé světové války byli jeho obyvatelé převážně Židé. „Obyvatelstvo tvořili ze 75-80 procent Židé. Podívejte se, to jsou všechno židovské náhrobky,“ vybízí reportéry Andrej Golubev. „Některé se už zřítily. Pokud se v nejbližší době nezačne pracovat na jejich vyčištění a obnově, tak o tuhle část historie našeho města přijdeme. Nápisy jsou tu už zarostlé mechem. Zakrývá je také zemina. Nejsem Žid, ale jsem obyvatel Sebeže a jde o naši společnou kulturu.“
Místní obyvatelé vědí, že jejich životní úroveň je lepší, než jakou teď mají ostatní Rusové v řadě venkovských oblastí. Jejich smůlou ale je, že vidí, o kolik lépe se mají lidé třeba v Lotyšsku, které se stalo součástí Evropské unie.
Ani výhled do budoucnosti není před tímto bývalým ruským „oknem do Evropy“ příliš dobrý.
Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.
