Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Upřímně řečeno je mi úplně jedno, co si o mojí práci myslí politici. Takže když o nás - míněno média obecně, nebo konkrétně „Seznam Zprávy“ - dnes někteří prohlašují, že jsme „provládní“, vůbec mě to nezajímá. Nejspíš i proto, že SZ čtu na rozdíl od nich pravidelně a celé. Oni jen texty o sobě.
Vím, proč to dělají. Tuhle mobilizaci vlastních voličů poukazováním na všechny skutečné i domnělé nepřátele zavedli jako metodu už v 90. letech Václav Klaus s Milošem Zemanem a pokračovali v ní i mnozí další. Třeba Jiří Paroubek si na tom postavil kampaň v roce 2005, kdy nakonec nečekaně úspěšně zvedl sociální demokraty ze dna až k 32 procentům.
Jak říkám - známe to, člověka spíš překvapí, když se setká s politikem, který nám rovnou neřekne, že jsme nesnesitelné pijavice.
Možná už je ale čas prozradit těm, od nichž tak často slyšíme, že naším cílem je pomáhat vládní koalici, nečekanou pointu: Ani netušíte, jak se těšíme, až se zase vrátíte k moci. Stýská se nám po vás. A co víc, i když to ve své většině určitě neřeknou naplno, stýská se i našim čtenářům, divákům i posluchačům.
Tohle není samozřejmě žádné oficiální stanovisko Seznam Zpráv. Jen výsledek dlouholetého pozorování a experimentů. Z videí, textů či podcastů, pod nimiž jsem byl letos podepsán, vzbudil myslím největší ohlas lednový komentář o prezidentu Petru Pavlovi, který tehdy poněkud lehkomyslně prohlásil, že už nebude kandidovat do druhého období. (Od té doby už názor významně pozměnil.) Jmenoval se „Prezidenta Pavla už zase nebaví práce. Měl to říct dřív“. Myslím, že se mi celkem povedl.
Napsalo mi tehdy opravdu hodně lidí - na sítích, e-mailem. Téměř všichni se shodli, že jsem idiot. Leitmotivem těch ohlasů bylo zklamání, že zrovna já, ŽE ZROVNA VY!! kritizuju prezidenta, který nás ochránil před nebezpečím, že by se hlavou státu stal Andrej Babiš. Klidně přiznám, že jsem v lednu 2023 volil Pavla v obou kolech. Bez nějakého velkého nadšení, ale také bez mučivých pochybností. Z nabídky se mi to zdálo jako nejlepší dostupné řešení, Václava Havla už mít nebudeme.
Moje volba mě ale zároveň nezbavila - doufám - základních novinářských návyků, třeba kritizovat věci a politiky, co si to podle mě zaslouží. Což je tak nějak podstata naší práce. Dělali jsme to za Babiše, děláme to za Fialy, dělali jsme to už mnohem dřív.
A je pravda, že jsme tím mnohé zaskočili, když jsme před třemi lety úplně stejně postupovali po příchodu nové Fialovy vlády. A kromě spousty čtenářů, kteří tehdy poprvé vyslovili onu matku všech otázek „A to byste radši chtěli zase Babiše?“, jsme zjevně překvapili i některé vládní politiky.
Tehdejší šéfredaktor Seznam Zpráv Jiří Kubík už v lednu 2022 popsal pozoruhodný zážitek s tehdejším ministrem školství Petrem Gazdíkem (STAN), který po mnoha letech v opozici usoudil, že jsme všichni na stejné lodi a že na ní zůstaneme i poté, co se někdejší opozice zase vrátí do vládních lavic. Myslím, že už on, jeho strana a celá vládní koalice pochopili, že to tak není. Bez ohledu na to, co o tom v rauši vypráví Andrej Babiš a jeho pobočníci z hnutí ANO.
Je ale pravda, že tím významnou část našeho publika zlobíme. Ne že by netušili, jak tahle vláda vládne, ale nejspíš si nechtějí to zklamání připomínat - anebo jsou často přesvědčeni, že to za moc nestojí, ale přece jen to pořád není Babiš! A vy ho snad chcete zpátky?!
Jo, už jsem to říkal, docela vlastně jo. Když Američani v roce 2016 poprvé zvolili Donalda Trumpa svým prezidentem, vypadalo to, že moderátoři late nights, typicky amerických TV pořadů vysílaných kolem půlnoci, to berou hodně osobně. V následujících letech ale zažívali zlaté časy. A takový Stephen Colbert, jeden z „nejpolitičtějších“ moderátorů těchto pořadů a prominentní Trumpův kritik, se během pár měsíců vyšvihl na první místo ve sledovanosti v tomhle časovém okně a zůstal tam dodnes. Stejně tak v New York Times to nevypadalo na velké nadšení - aby si tam za pár měsíců pochvalovali rekordní přírůstky předplatitelů.
Tak prostě funguje mediální byznys. Lidé se rádi ujišťují, že ve svém zoufalství nejsou sami, rádi se ujistí, že politika, kterého nemají rádi nebo se ho dokonce bojí, někdo jiný také kritizuje a dokonce se mu vysmívá - jako by to dělal za vás. Je to vlastně nakonec úleva, svět, na který jsme přece zvyklí.
Vždy k službám. Jsme si jisti, že nás Andrej Babiš a jeho příští vládní sestava nemůže zklamat.
