Článek
Nekonečné a neustále se opakující debaty o tom, kolik mají brát čeští politici, jsou objektivně skoro to nejotravnější, co v české politice známe - viděli jste, co se tenhle týden dělo ve Sněmovně, než koalice konečně dokázala tenhle problém aspoň na pár měsíců uložit k ledu, že?
Více k tématu najdete zde:
Ale pak se tu najdou i momenty, kterých stojí za to si všimnout - a pochvalme tentokrát Piráty, že jim to po sedmi letech ve Sněmovně taky došlo. Jde o takzvaný český poslanecký zázrak, zaručující, že čistý příjem MUSÍ být vždy vyšší než ten hrubý, o němž se teď vedou všechny ty absurdně hysterické debaty.
Jak se to stane? Jednoduše. Díky propracovanému a pro laika zcela neprůhlednému systému náhrad skoro na všechno. Otrlejší členové parlamentu dokážou jet úplně nadoraz a vysát veřejné peníze do posledního halíře - třeba pronájmem poslanecké kanceláře ve vlastním domě nebo angažováním rodinných příslušníků v roli asistentů.
To je ovšem dost riskantní taktika. Přece jen hrozí, že si toho nakonec někdo všimne a je třeba přichystat si neprůstřelné výmluvy typu: „Ano, zaměstnávám sice manželku jako svou asistentku, ale pořád je to lepší, než kdyby to byla milenka.“
Takže nezbývá, než se spolehnout na staré dobré jistoty: Především cestovní náhrady, zajišťující, že se zákonodárci ze svých volebních obvodů dostanou do metropole, kde pak nebudou muset trnout, jestli je na přestupu z céčka na áčko (pro přistěhovalce: z červeného za zelené metro) na Muzeu chytne revizor.
Takže klid, česká parlamentní demokracie je - alespoň pokud jde o její materiální zajištění - v bezpečí. Jak vyplývá z veřejně dostupných dat, za jejichž srovnání Pirátům pěkně děkujeme, zatímco ceny benzinu jsou dnes zhruba na úrovni roku 2012, cestovní náhrady od té doby automaticky kvůli nezapamatovatelným vzorečkům, kterými tu nebudeme publikum zatěžovat, stouply o 70 procent.
Jen jednoduchý příklad: Poslanci a senátoři z Prahy a okolí musí měsíčně vyjít s cestovným 37 900 korun (před 13 lety to bylo 22 700), ti z nejvzdálenějších míst země, třeba Ostravy, mají dnes 56 800 - o 22 800 víc než v roce 2012.
Nepočítal jsem to úplně do detailu, ale mám dojem, že se s tím dá žít a vykonávat mandát. Roční vlaková jízdenka do druhé třídy přijde na 21 900 korun, pražská „Lítačka“ na dvanáct měsíců pak na 3650.
A teď si prozraďme pointu: Tyhle náhrady jsou samozřejmě na Malé Straně už dávno považovány za oficiální součást platu. Členové parlamentu je - spolu s patnáctitisícovou náhradou „na reprezentaci“ - dostávají na účet v jedné sumě, část se daní a dokonce se podle nich vypočítávají třeba alimenty po rozvodu.
Tohle všechno víme doslova desítky let. A to svého času měl systém ještě mnohem velkorysejší podobu: Členové parlamentu měli - vedle náhrad - až do roku 2010 právo přepravovat se veřejnou dopravou po celé zemi úplně zdarma. A když jim vedení hlavního města v roce 2008 vzkázalo, že by si snad aspoň ten lístek na tramvaj mohli koupit ze svého, přiletěla z paláců kolektivně dotčená odpověď, kterou nejpůvabněji zformuloval tehdejší poslanec ČSSD a dnešní prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala: „Krok Prahy vnímá řada mých kolegů jako nepřátelský a jsem přesvědčen o tom, že odvede VIP osobnosti z městské hromadné dopravy zpět do aut, a to je špatně,“ pravil tehdy VIP Kala.
Proč ale vlastně tenhle upravený, ale přece jen lehce perverzní systém pořád platí, když zároveň tvrdíme, že čeští politici nejsou v průměru nijak přepláceni?
Právě proto. A není to jen česká specialita. Bývalý britský premiér a náhradní kytarista skupiny Oasis ve svých pamětech „Moje cesta“ docela otevřeně popisuje, jak zbabělost a neochota členů britského parlamentu říct si o slušné platy vedla až k obřímu skandálu se zneužíváním náhrad, který otřásl Westminsterem v roce 2009. Výsledkem byla rezignace předsedy sněmovny Michaela Martina i mnoha dalších politiků a dokonce několik odsouzených poslanců.
Deník The Daily Telegraph tehdy díky zákonu o svobodě informací získal detailní účty členů parlamentu za poslední roky a výsledek předčil i ta nejbujnější očekávání – poslanci doslova přikrádali, kde to jen šlo.
Mezi nejoblíbenější finty patřilo proplácení vlastní hypotéky a vůbec důmyslné podvody při ubytování „přespolních“ poslanců v hlavním městě. Ctihodní členové sněmovny nicméně nepohrdli ani drobnějšími příspěvky z eráru, například na opravu svého tenisového kurtu, úklid ostrůvku pro kachny v jezírku na vlastní zahradě nebo proplácení pornokanálu, patrně pro studijní účely.
Na tomhle místě je třeba dodat, že britský systém byl nastaven trochu jinak než ten český, princip všeobecného pokrytectví ale zůstává stejný. Jiná ovšem byla britská reakce. Parlament tam úplně překopal celou soustavu náhrad, třeba ony náhrady na dopravu začaly být propláceny jen oproti předloženým účtům, a veškeré výdaje poslanců si zájemce najde na webu Nezávislé komise pro parlamentní standardy IPSA.
Což je možná aspoň pro začátek docela pěkná inspirace i pro český parlament. Představuju si třeba takovou úplnou technologickou novinku, říká se jí internet, kde by obě komory povinně automaticky zveřejňovaly, kolik a za co jednotliví poslanci a senátoři utrácejí - kolik je stojí pronájmy kanceláří ve volebních obvodech i přechodných bytů v Praze, platy pro jejich asistenty, za co utratili peníze na odborné expertizy a podobně. Samozřejmě, že se k těmhle datům dá dostat, ale proč bychom měli pořád parlamentní personál zatěžovat žádostmi podle zákona o svobodě informací. Je to oboustranně nedůstojné.
A Piráti by se mohli nabídnout, že to celé naprogramují. Třeba to bude tentokrát od začátku spolehlivě fungovat.
