Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Trvalo to, ale konečně se i Česko zařadilo mezi ty vyspělé země, jejíž obyvatelstvo - nebo aspoň jeho nezanedbatelná část - ví, jak to na světě VE SKUTEČNOSTI chodí. Tato vzdělaná část společnosti se v žádném případě nenechá nachytat na lži tradičních mainstreamových médií, která vám to samozřejmě nikdy neřeknou, protože jsou sama součástí rozsáhlého spiknutí. Ale protože pravdu nejde zakázat, na internetu a v řetězových mailech najdete dostatek důkazů, kdo řídí svět.
Je to samozřejmě George Soros. (Čte se to „Soroš“, případně „Sereš“. Obojí je stejně špatně, ale jen ovce se nechají zmanipulovat ke správné výslovnosti.)
Nenajdete na této planetě událost, která by se obešla bez jeho vlivu - převraty, války, covid, rozhodování soudů nejrůznějších stupňů v nejrůznějších zemích, hlasování ve StarDance ani hnutí Black Lives Matter.
A samozřejmě české volby, na něž se už americký finančník a filantrop maďarsko-židovského původu pilně chystá, protože je rozumně považuje za jednu z klíčových událostí světového dění v tomto roce.
Pokud máte dojem, že autor tady v zájmu větší rádobyzábavnosti sloupku přehání, pak jste asi v poslední době neslyšeli Andreje Babiše.
„Oni ještě něco vymyslí, Soroš a Evropská komise nespí,“ varoval předseda ANO v posledním díle svého podcastu „Havlíčku, mlč a poslouchej“ (oficiální název zní „Sorry jako“) před nástrahami, jež jeho hnutí ještě čekají před velkolepým návratem k moci (čas 21:45).
Doposud byly odkazy na hlavního světového loutkáře přece jen vyhrazeny postavám z místního politického suterénu. Pravidelně je používal třeba Tomio Okamura a jeho SPD, přidal se samozřejmě i Jindřich Rajchl, občas i některé další figurky. V Česku přece jen jméno „Soros“ až tolik nerezonovalo, sám Babiš si obvykle při popisu temných nitek propojujících všechny, kteří se jej snaží zničit, vystačil s Miroslavem Kalouskem a vydavatelem deníků Hospodářských novin a Aktuálně Zdeňkem Bakalou, kteří dohromady tak nějak stvořili jednoho celého Sorose z domácích zdrojů.
Předseda ANO se ale rád inspiruje v zahraničí. Tu si od Trumpa vypůjčí červenou čepici, od chorvatských kolegů EET - a teď od svých oblíbených středoevropských autoritářů Viktora Orbána a Roberta Fica zjevně odkoukal osvědčenou taktiku, kdy proti sobě - na důkaz vlastní síly a významu - staví nikoliv lokální nepřátele, ale skutečnou globální celebritu konspiračních teorií. „Soros“, ono temné slovo označující celou důmyslnou mašinérii zkázy, už ani nepotřebuje žádné další dovysvětlování - možná snad jen, kdy přesně třeba Orbán zjistil, od koho si to kdysi na konci 80. let nechal zaplatit studia na Oxfordu.
Orbán ovšem není jediný, komu chce nyní Soros zničit zemi. Hned v sousedství momentálně rozkládá Slovensko, kam poslal dokonce samotného Bolka Polívku, což premiéra Fica vedlo až k úvahám o zavedení výjimečného stavu.
Síla a vliv George Sorose je vůbec udivující, když vezmeme v potaz jeho finanční možnosti. Jistě, není to žádný chudák, časopis Forbes odhaduje jeho majetek na 7,2 miliardy dolarů. To je dost peněz, ovšem v Česku by mu to nestačilo ani na stupně vítězů a v celosvětovém žebříčku Mezinárodní odborové organizace miliardářů je v podstatě za žebráka, podíváme-li se třeba na nejbohatšího muže světa Elona Muska a jeho 427 miliard dolarů.
A abychom si nedělali iluze, George Soros samozřejmě má vlastní politickou agendu, desítky let podporuje to, čemu říká „otevřená společnost“ a liberální politická hnutí a jejich představitele - a obvykle to na sebe hned vykecá. A to, co už říct nechce, odhalí skutečně stateční investigativní novináři, jako třeba proslavený server Aeronet, který v roce 2017 zjistil, že si Soros otevřel v Praze konto v UniCredit bank, aby tak podpořil prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše proti Miloši Zemanovi. (Pardon, sdílet to tu nebudu, ale ten příběh je naprosto fantastický.)
Na své cíle vynakládá Soros každopádně nemalé částky, protože - jak sám říká - „může si to dovolit“, třeba i díky jednomu ze svých legendárních obchodů, kdy v září 1992 finančními spekulacemi úspěšně zaútočil na britskou libru, vydělal miliardu dolarů a vysloužil si tak přezdívku „Muž, který porazil Bank of England“. I autor tohoto textu inkasoval od Sorose příspěvek: v roce 2013 to bylo tuším 20 tisíc korun za ocenění „Novinářská cena“, kterou jeho Open Society Fund organizuje a sponzoruje. Tyhle prsty jsou skutečně dlouhé.
Babišovo varování před Sorosem je ale možná přece jen lehce překvapující, když si vzpomeneme, že se s ním bývalý a možná budoucí předseda vlády osobně sešel těsně před svým vstupem do politiky, 27. června 2011 v pražském hotelu Four Seasons. Dlouhých pět let odmítal Babiš odpovědět na otázku, o čem spolu jednali, až si přece jen letos v lednu vzpomněl: „Odmítnul jsem mu políbit prsten,“ popsal v rozhovoru s Terezií Tománkovou na CNN Prima News schůzku, k níž ho opravdu pozval osobně George Soros, respektive pražská pobočka jeho přísně tajné celosvětové pavučiny vystupující pro krycím jménem Open Society Fund.
Tu scénu si dokážu živě představit. Do lobby hotelu vchází lokální obchodník s hnojivy a náhražkami masa. „Mohu vám nějak pomoci?“ ptá se jej úslužně pikolík na recepci. „Mám tu schůzku s panem Serešem,“ odpovídá muž.
„Už na vás čeká v hotelovém baru,“ ukazuje poskok do kouta, kde již sedí muž ďábelského vzezření, který si právě stodolarovou bankovkou připálil svůj buržoazní doutník.
„Dobrý den, pane Babiši, jsem rád, že vás poznávám. Jsem George Soros a ovládám svět. Ale to jistě víte. Jak vám mohu pomoci? Přejete si svrhnout vládu? Zfalšovat volby? Zařídit barevnou revoluci? Jaká barva by se vám líbila? Máme tady pestrou nabídku v našem vzorníku. Nebo chcete zkorumpovat a ovlivnit média?“
„To zvládnu sám,“ ledově odtuší Babiš. „Chtěl jsem vám jen říct, že vám nepolíbím prsten.“
„To je ale mrzuté,“ odvětí zjevně zaskočený Soros. „Měl jsem s vámi zvlášť velké plány. Jak určitě víte z řetězových mailů, kdysi jsem tady nechal udělat Havla místním prezidentem a vy mi připadáte jako jeho nejlepší možný nástupce. Nechcete si to ještě rozmyslet?“
„Mám svou čest,“ rázně utne konverzaci Babiš a jeho slova prozrazují notnou dávku schopnosti sebeironie. „My dva jsme spolu skončili. Ten čas si samozřejmě zaplatím,“ hodí na stůl dvě zmačkané pětitisícikoruny, jak kdyby potkal žebráka v metru.
Soros úžasem oněmí. Takhle si s ním nikdo nedovolil mluvit už dlouho. „Tohle ti spočítám,“ zasyčí hrdě odcházejícímu Babišovi do zad. „A ty mi sežeň číslo na nějakýho politologa z Brna,“ štěkne příkaz směrem ke svému sluhovi. „Na tohle ponížení, co mu jednou připravím, nikdy nezapomene.“
O pár let později se Babiš rozhodl zesměšnit Sorose definitivně. Když jeho Středoevropskou univerzitu vypakoval v roce 2017 Viktor Orbán z Budapešti, nabídl Babiš, že by se pro nové sídlo mohlo najít místo někde v Praze. (Předpokládáme, že někde v tom novém areálu v Letňanech, který chtěl tehdejší premiér stavět - a pro vaši informaci, stále se toho snu nevzdal.) Soros se nakonec rozhodl pro Vídeň, čímž si jen ušetřil další ponížení, kdy by mu hrdý český premiér jen přibouchl se smíchem „naletěl, naletěl“ dveře před nosem.
Letos na podzim čeká oba dolarové miliardáře rozhodující souboj. Když se podíváme na Slovensko, pochopíme, že se máme opravdu na co těšit.
