Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Toto je stručný průvodce dějinami Občanské demokratické strany, založené 21. dubna 1991 v Olomouci.
ODS je nejvýznamnější liberálně-konzervativní strana postkomunistické Evropy nebo aspoň skoro, charakteristická svým nekompromisním lpěním na programových postulátech a hodnotách v období před volbami – a zcela odlišným vládnutím po volbách.
Typickým rysem ODS je pravidelné střídání dlouhotrvající fáze očekávání voličstva během pobytu v opozici s fází o to intenzivnějšího hlubokého zklamání po nástupu strany k moci a s následnou fází dlouhotrvajícího pobytu v opozici.
ODS je někdy považována za takzvanou „velkou stranu“, a to zejména svým vedením a některými členy, méně pak už voliči. ODS je nicméně držitelkou několika českých politických rekordů, z nichž tím nejvýznamnějším je ztráta největšího množství hlasů během nejkratší doby, když během pouhých sedmi let (2006–2013) dokázala přijít o 1 508 301 voličů a svůj percentuální výsledek posunout z 35,38 na 7,72 procenta.
Stále platná jsou ale i některá další prvenství ODS:
Stala se první stranou, které padla vláda, a musely se proto konat předčasné volby. (1997)
Stala se druhou stranou, které padla vláda, a musely se proto konat předčasné volby, které se nakonec nekonaly, protože je zrušil Ústavní soud. (2009)
Stala se třetí stranou, které padla vláda hned v následujícím volebním období, a musely se proto konat předčasné volby. (2013)
ODS tak zůstává jedinou českou stranou, které padla vláda, a musely se tak konat předčasné volby.
ODS je zároveň jedinou českou politickou stranou, jejíž vlády během jediného volebního období dokázaly prohrát ve Sněmovně hlasování o vyslovení důvěry, stejně jako hlasování o vyslovení nedůvěry. (2006–2009)
ODS stála od svého vzniku v čele celkem šesti vlád, z nichž dokázala pouze jediná vydržet od začátku od konce volebního období. (Současná vláda Petra Fialy má před sebou ještě zhruba jedenáct měsíců existence.)
Nejstabilnější vládou, která díky ODS vznikla, byla – vedle Klausova kabinetu z let 1992 až 1996 – jednobarevná vláda ČSSD premiéra Miloše Zemana (1998–2002), jejíž vznik a existenci ODS umožnila s argumentem, že se tak ČSSD „historicky znemožní“, a ODS s přehledem zvítězí ve sněmovních volbách 2002.
Ve sněmovních volbách v červnu 2002 zvítězila ČSSD o pět procentních bodů před ODS.
ODS je strana proslavená svou stabilitou. Během její třiatřicetileté existence stáli v jejím čele pouze čtyři předsedové, z nichž dva ze strany vystoupili (Václav Klaus, Mirek Topolánek) a toho třetího (Petr Nečas) se stále ještě nepodařilo přemluvit, aby udělal totéž. Odchod čtvrtého, současného předsedy Petra Fialy z ODS se očekává v průběhu jara roku 2026.
ODS jako konzervativní strana přinesla do české společnosti a ekonomiky mnoho revolučních prvků, které byly natolik inovativní, že se je doposud nikdo na světě raději ani nepokusil napodobit.
Příkladem takového přístupu může být například koncept superhrubé mzdy, která – zjednodušeně řečeno – předpokládala, že co volič, to idiot, a kterou ODS zavedla v roce 2007. Jejím smyslem bylo namluvit lidem, že platí rovnou, patnáctiprocentní daň z příjmu fyzických osob, jak jim ODS slíbila ve volební kampani, i když ve skutečnosti platili 23 procent.
Koncept superhrubé mzdy se natolik osvědčil, že se jej ODS po několika letech rozhodla radši zrušit a tvářit se, že s ním neměla nikdy nic společného. ODS se nakonec podařilo zbavit se svého vlastního nápadu v roce 2020 ve spolupráci s hnutím ANO a SPD, které jinak ODS konzistentně považuje za ohrožení demokracie a odmítá s nimi spolupráci. Zrušením superhrubé mzdy a současně snížením daně z příjmu vznikla ve veřejných rozpočtech díra ve výši zhruba 90 miliard korun, což samozřejmě plně odpovídá profilu ODS jako strany vyznávající rozpočtovou disciplínu, odpovědnost vůči příštím generacím a reaganovské heslo „Nemám o deficit rozpočtu strach, je dost velký na to, aby se o sebe postaral sám“.
ODS se nadále nevzdává svého cíle přijmout hlavní odpovědnost za vývoj v zemi i po volbách roku 2025. Vzhledem k objektivně obtížné ekonomické i zahraničněpolitické situaci a střídání čtyř ročních období je ale připravena případně hájit zájmy svých voličů i v opozičních lavicích, v nichž se bude soustředit na formulování vlastních realistických a zodpovědných řešení a doufat, že jim to ještě někdy někdo hodí.