Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Nemám tendenci prožívat kritiku diváků/čtenářů/posluchačů. Navíc veřejně. Zvykl jsem si za ty roky na ledacos, včetně vulgárních urážek v e-mailech a na sociálních sítích. Patří to k riziku povolání. A navíc když takový pan Stloukal z Brna pár dní nenapíše svou tradiční spršku sprostoty, říkám si, co se propána děje? Že už bych mu nestál ani za jedno lidské slovo, v němž najdete hlásky d, r, m a z?
Když vám ale někdo začne vyhrožovat, že vám ustřelí hlavu a pro jistotu to několikrát s mnoha detaily svého plánu zopakuje, je možná na čase něco s tím přece jen udělat. Z hygienických a řekněme i výchovných důvodů.
Takže když mi na začátku roku přišlo do zprávy na instagramu několik takových barvitých výhrůžek, předal jsem celou konverzaci policii. A teď, na začátku dubna, tedy celkem ve svižném tempu, jsem se dočkal výsledku. Rovnou říkám, že pro mě docela uspokojivého.
Bohužel není úplně možné ony zprávy příliš obšírně a doslovně citovat, protože v nich obtížně najdeme pasáže bez vulgarit. Jen pro představu , v původním znění bez korektury, takříkajíc „od srdce“: „Možná je Ti známo ,že Ti nějaký Albánec ,či Čečenec za pár desetitici ustřelí ,Ty ku..o Tvoji palici a já jsem za dobrou investicí zaplatit dost tisíc , zkrátka , kolik bude vykonavatel požadovat. Neber tohle jako vyhrožování ,ber to zku…a sv..ě jako slib.“ A takových milých vzkazů mám od tohle internetového siláka plný mobil.
Jistě, mohl jsem ho jen zablokovat a mít pokoj. Jenže pamatujete na důchodce - teroristu Baldu, kterého SPD zradikalizovala tak, že se rozhodl v rámci boje proti ilegální migraci vykolejit vlak? Možná je někdy užitečné tyhle lidi včas upozornit, že by měli zbrzdit, než vyvedou nějakou hloupost. A třeba si to budou i pamatovat.
Podle usnesení, které mi tenhle týden poslalo státní zastupitelství, si to „můj pachatel“ uvědomuje. Devětašedesátiletý B.V. z Ostravska se ke všemu rychle přiznal - úřední řečí „k přečinu nebezpečného vyhrožování“: „Uvedené výhrůžky napsal v návalu rozčilení, avšak nic z toho nemyslel vážně a nechtěl nic z toho, co napsal, realizovat, protože mu toto neumožní jeho současný zdravotní stav a ani vysoký věk. Neměl v úmyslu napsanými výhrůžkami nahnat strach Jindřichu Šídlovi, ale pouze si tímto ulevil svému vzteku v důsledku zhlédnutí reportáže Jindřicha Šídla.“
A protože je pan B. V. bezúhonný občan, který svého chování lituje, navrhuje státní zastupitelství na osm měsíců podmíněně odložit návrh na jeho potrestání. Za mě v pořádku, víc nežádám.
Mám k tomu jen dvě poznámky.
Za prvé, není přesně jasné, která moje reportáž měla pana B. V. tak rozčílit, z usnesení vyplývá, že snad mělo jít o můj pohled na nějakou „protivládní demonstraci“. Zvláštní, nic podobného jsme v poslední době ve Šťastném pondělí ani nikde jinde nedělali. Ale možná bych měl jeden tip. Po sítích běhal před časem působivý klip strany Jindřicha Rajchla PRO, z nějž má vyplývat, že lidi, co chodí na jeho demonstrace, nazývám „proruskými dezoláty“. Ok, to by mě asi také mohlo rozzlobit, až na to, že jsme tahle slova nikdy nepoužili - což nic nemění na faktu, že Rajchl je bezskrupulózní cynik, který by vítal ruskou armádu, i kdyby obsadila Brno.
A pak je to ještě jedna věc. Samozřejmě si nemohu být jist, že pan B. V. po uplynutí osmiměsíční zkušební doby zase nezasedne k internetu a nezačne zase řádit - třeba když si teď v Parlamentních listech a navazujících řetězových mailech mohl přečíst mou soukromou adresu - moc ještě jednou děkuju, „kolegové“. Ale jistou naději tu přece jen cítím. Jak čteme v usnesení, „svého jednání velice lituje, již se to nikdy nebude opakovat, a proto zrušil svůj profil jak na instagramu, rovněž tak na facebooku, aby už nikdy nikomu nic takového nemohl psát“.
To je myslím skvělý nápad. Kdyby tenhle krok učinilo mnohem víc lidí, myslím, že by nám to celkem prospělo. Chvíli jsem uvažoval, že bych se k tomuhle hnutí přidal - než mi někdo před dvěma týdny můj roky pěstovaný účet na Twitteru s 347 tisíci sledujícími prostě ukradl. Možná bych mu měl nakonec poděkovat.
