Berkovec. Život a dílo skutečného bojovníka za svobodu slova

Každý poslanecký klub - zvlášť, když je poměrně početný a navíc opoziční  - potřebuje vhodné politiky pro mnoho rolí.

Sněmovní frontmany sdělující ty nejdůležitější vzkazy strany voličům, schopné hovořit libovolnou dobu.

Slovní bitkaře nasazené na psychicky slabší kusy z vládních lavic.

Pracanty z výborů i bezejmenné dříče ze zadních řad, kteří nikdy neprošvihnou žádné hlasování, splní každý příkaz - a pak už se od nich nic moc jiného nečeká.

A obvykle se tu někde najde i nějaký ten Berkovec, člověk, smyslem jehož pobytu ve Sněmovně je, aby ze sebe v nouzi nejvyšší a v rámci krizového PR udělal veřejně sice trochu pitomce, ale zároveň v téhle nevděčné roli šířil po světě kraviny, které část voličů potřebuje a vyžaduje slyšet, s nimiž se ovšem stranické špičky nehodlají špinit.

Jeden takový Stanislav Berkovec sedí ve Sněmovně za hnutí ANO už od roku 2013 a prošel kvůli tomu mimochodem ve zralém věku významnou osobnostní proměnou. Ještě rok předtím, na podzim 2012, kandidoval za TOP 09 do Senátu na Litoměřicku. Každopádně je dnes někdejší novinář, moderátor oblíbené kutil show „Rady ptáka Loskutáka“ na TV Nova a hráč na ukulele jedním z posledních tehdejších „kluků z plakátu“ (Martin Stropnický, Martin Komárek, Pavel Telička, Jiří Zlatuška a další), který dokázal v širším kádru ANO vydržet až dodnes.

V poslední době o něm není mnoho slyšet, i jeho političtí protivníci jej popisují jako v zásadě přátelského chlapíka s poněkud omšelým smyslem pro humor. Možná to vlastně byla z počátku legrace, když se poslanec Berkovec v neděli na svém novém účtu na síti X (kdysi Twitter) zamyslel nad aférou, v níž bývalý ruský premiér, Putinův náhradník v prezidentské funkci a zlý, věčně opilý mužik Dmitrij Medveděv odsoudil senátorku ODS Miroslavu Němcovou k smrti za smyšlený tweet přející Rusům novou blokádu Leningradu (dnes Sankt Petěrburgu neboli Petrohradu).

„Jsem zde poměrně nový, tak se ptám zkušených ‚Twitrařů‘. Jak mohla paní senátorka Němcová na účtu paní senátorky Němcové napsat falešný příspěvek?“ napsal Berkovec.

Mnoho lidí pocítilo potřebu vyjít mu vstříc a na praktických ukázkách se snažilo vysvětlit, že stvořit falešný tweet není opravdu nic obtížného. Vcelku zbytečně jsem se do debaty zapojil taky a vyjádřil jsem lehké zděšení, že takto zorientovaný a kompetentní poslanec dělá zrovna předsedu podvýboru pro média. Pan poslanec je ale lišák: „Promiňte, ale nejsem předseda podvýboru pro média, takže nemusíte být vyděšen.“ Po chvíli vyšlo najevo, co tím myslí: „Musíte se více soustředit. Ne, opravdu nejsem předsedou ‚Podvýboru pro média‘, a to už jen z toho prostého důvodu, že takový podvýbor ve Sněmovně neexistuje. A ano, jsem předsedou ‚Podvýboru pro média a svobodu slova‘,“ vpálil to poslanec s takovým tím radostně vítězným výrazem, asi jako moje dcera, když se jí povede mě na něčem nachytat. Dceři je osm. Stanislavu Berkovcovi šedesát osm.

Vlastně je to ale dobrý tip podívat se, co tedy onen Berkovcův podvýbor během své existence vlastně této zemi, médiím a svobodě slova, aby to tedy bylo kompletní, vlastně přinesl.

A hned na začátku si řekněme, že v porovnání třeba s podvýborem pro environmentální legislativu EU, v jehož čele stojí Berkovcova ženská obdoba v hnutí ANO Berenika Peštová, pracuje devět žen a mužů pod Berkovcovým vedením s vypětím všech sil. Za tři roky své existence se sešel už šestkrát - z toho třikrát hned v roce 2022, kdy dokázal zvolit své vedení i ověřovatele, „vzít na vědomí situaci v médiích“, ať už to znamená cokoliv, a dokonce zřídit „pracovní skupinu podvýboru pro média a svobodu slova“. Ta sice dle členů podvýboru nikdy nic nevypracovala, ale zápis o jejím vzniku byl učiněn, což je při práci pracovní skupiny sněmovního podvýboru vždy to nejdůležitější.

Od té doby - tedy od června 2022 - se členové podvýboru dokázali potkat už jen třikrát, ale třeba loni v listopadu si mohli poslechnout vystoupení nejslavnější americké sekretářky Elišky Haškové-Coolidge na téma „Svoboda slova v mezinárodním kontextu“. Škoda, že jsou jednání podvýborů - na rozdíl od výborů - neveřejná, tohle by chtěl člověk určitě slyšet naživo.

Tuhle vyčerpávající robotu samozřejmě nejde dělat zadarmo, a tak za ni poslanec Berkovec pobírá - stejně jako každý předseda jednoho ze 63 (!) podvýborů - příplatek 21 tisíc korun měsíčně.

Je ale zase pro férovost potřeba říct, že si Berkovec tenhle podvýbor sám nevymyslel. Ve Sněmovně existuje už od roku 2018, kdy byl zřízen a do jeho čela byl zvolen člověk snad ještě s lepšími kvalifikačními předpoklady - poslanec KSČM Leo Luzar, muž proslulý názory, dle nichž „svoboda slova zahrnuje i šíření lží, ruský státní propagandistický kanál Sputnik je relevantní zdroj a urážení prezidenta Zemana je nepřípustné“.

A v tom všem se poslanec ANO ze Slaného s Luzarem nepochybně shodnul. Hned v březnu 2014, po necelém půlroce ve Sněmovně, vyrazil Berkovec na Rusy ukradený Krym, aby zde - vedle ruských vojáků - dohlížel na průběh „referenda“ - aniž by prý tušil, kdo mu ten výlet platil. Kupodivu na průběhu plebiscitu neshledal nic špatného či podezřelého. Přesně jak to psal Sputnik.

O dva roky později zase Berkovec připojil svůj podpis pod návrh, který chtěl v Česku znovu zavést trestný čin „hanobení prezidenta“. V čele poslanecké iniciativy stál tehdy zástupce KSČM Zdeněk Ondráček, přezdívaný pro svou účast v řadách komunistické policie během Palachova týdne v lednu 1989 „Obušek“. Berkovec svůj podpis nakonec odvolal hned poté, co mu bylo Andrejem Babišem vysvětleno, že děsit takhle umírněnější voliče v tehdejší předvolební době není nejlepší nápad. „Osobně si myslím, že by to bylo i zneužitelné,“ řekl Českému rozhlasu Berkovec o paragrafu, pod nějž se ještě pár dní předtím dobrovolně podepsal.

Jak vidno, poslanec Berkovec je vcelku svérázná postava s viditelně sníženým prahem pro pocit zbytečné sebeúcty. Což jen potvrdil i v kauze „tweet senátorky Němcové“. Kupodivu po zpětné vazbě na sítích nevzal zpátečku, ale naopak se rozhodl svůj pohled na věc rozvést v interview pro Parlamentní listy. Vše podstatné vám řekne titulek: „Tajné služby za falešným tweetem Němcové? Berkovec odpálil ‚bombu‘ na síti. A jde dál“. Dlouhým myšlenkovým pochodem tu dospívá k pozoruhodnému závěru, jenž nenechal klidným ani tazatele Parlamentních listů, kteří jsou jinak ochotni otisknout bez pochybností cokoliv: Dle Berkovce mohou za vším stát české tajné služby.

„Počkejte, proč by naše tajné služby něco takového dělaly?“ vyděsil se zástupce šéfredaktora PL Radim Panenka, mimochodem spoluautor knižního bestselleru „Spiknutí“ o spolupráci politické elity, tajných služeb a jater Miloše Zemana za účelem likvidace Miloše Zemana. „Co třeba proto, aby vytvořily důvodovou zprávu pro nutnost zavedení cenzury? Anebo proto, aby nachytaly Rusy a vyprovokovaly je k reakci, která ovšem opět vytvoří důvodovou zprávu pro zavedení cenzury?“ popustil uzdu své fantazii poslanec ANO.

To je jistě vážná hypotéza, která si zaslouží seriózní projednání. Nejlépe třeba ve Sněmovně, samozřejmě v podvýboru pro média a SVOBODU SLOVA! Pokud ho předseda Berkovec dokáže do konce volebního období ještě svolat. Měl by. Tohle je chvíle, kvůli níž strávil 12 let ve Sněmovně. A rozhodně ne zbytečně.