Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přečtěte si Šťastné slovo:
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Když kandidujete v jakýchkoliv volbách a doufáte v úspěch, potřebujete několik věcí. Dobrou strategii a kampaň. Tým, na který se můžete spolehnout. Dost peněz.
Taky trochu štěstí.
Ale především jistotu, že vás ve volbách nikdy, opakuji NIKDY nepodpoří Miloš Zeman.
Existuje na světě jen nemnoho politiků, jejichž podpora ve volbách znamená téměř automaticky porážku, případně definitivní konec podpořeného politika či celé strany. Miloš Zeman mezi těmito černokněžníky zaujímá čestné místo.
Když teď bývalý – a zopakujme si to slovo: bývalý – český prezident podpořil v dnešních slovenských parlamentních volbách svého starého kumpána Roberta Fica, muselo ve volebním štábu strany Směr zavládnout upřímné zděšení.
Dovedu si to živě představit. Zpocený Robert Fico se snaží marně dovolat do Prahy. Když je Zemanovi konečně povolena jeho denní pětiminutovka s telefonem (bez internetu) a Fico ho dostane na ucho, zoufale prosí: „Miloši, děkuju ti, moc si toho vážím, ale prosím tě, nemohl bys to odvolat, jako že ses spletl? U tebe to přece už nebude nikomu divné… Ne, já nejsem nevděčný, Miloši, rozhodně ne. Ale víš, jak to dopadlo minule?!“
Pusťte si Šťastné pondělí
Protože Fico už temnou sílu Zemanovy přízně dobře zná. Podpory se mu od tehdejšího čerstvého českého prezidenta dostalo před prezidentskou volbou v roce 2014, kdy mu byl soupeřem do té doby málo známý popradský podnikatel Andrej Kiska. Zemanovo kouzlo zafungovalo. Kiska s přehledem zvítězil a stal se čtvrtým slovenským prezidentem.
O pět let později už Kiska mandát neobhajoval. A do souboje nešel ani Fico. Za jeho Směr kandidoval člen Evropské komise Maroš Šefčovič, který se ve finále volby střetl se Zuzanou Čaputovou.
Šefčovič byl absolutně bez šance – nejpozději od chvíle, kdy před druhým kolem volby přijel za Milošem Zemanem do Lán, kde se mu dostalo vyjádření podpory a sympatií. Zuzana Čaputová poté zvítězila zcela suverénním poměrem hlasů 58:42.
Tou dobou už v Rakousku také tři roky vládl prezident Alexander Van der Bellen, který se o úřad utkal s vyslancem strany Svobodných Norbertem Hoferem. Ano, tušíte správně… I Hofer byl před volbou s pompou přijat Milošem Zemanem na Pražském hradě.
Mimochodem stalo se to v září 2016 před opakovaným druhým kolem rakouské prezidentské volby. Původní hlasování bylo zrušeno kvůli technickým chybám v korespondenčním hlasování.
Zatímco při „prvním pokusu“ v květnu 2016 zvítězil Van der Bellen velmi těsně se ziskem 50,3 procenta hlasů, opakovaná volba (po Hoferově návštěvě Prahy) skončila vítězstvím Van der Bellena s 51,7 procenta hlasů. Není divu, že se – stále úřadující – rakouský prezident po svém zvolení s Milošem Zemanem opakovaně setkával, byť by na první pohled mohl cítit jistou hořkost. Naopak. Dobře věděl, že Zemanovi vděčí za svůj úřad.
Zemanova zázračná schopnost potopit kohokoli, na koho vlídně ukáže, se ovšem neomezovala jen na blízké zahraničí. Skvěle fungovala i doma po celou dobu jeho smutného pobytu v Lánech.
Už v roce 2013, krátce po svém zvolení, oznámil, že bude v příštích sněmovních volbách volit „svou“ Stranu práv občanů – Zemanovce (SPOZ). Což při předčasných volbách v říjnu 2013 asi i skutečně udělal, bohužel se k němu ale nepřidal už nikdo další. SPOZ získala krásných 1,51 procenta hlasů. Svedla tak alespoň vítězný důstojný souboj s volební aliancí Hlavu vzhůru v čele s Janou Bobošíkovou. S tímto uskupením pózoval na plakátech pro změnu Václav Klaus (který mimochodem letos také na Slovensku podporuje Fica). Hlavu vzhůru dosáhlo na 0,42 procenta hlasů, což dodnes zůstává jedním z nejzářivějších nevítězství Institutu Václava Klause.
Poslechněte si Šťastný podcast
Další, koho se Miloš Zeman rozhodl zničit, byla pochopitelně ČSSD, kterou kdysi dovedl na vrchol. Pak s ní prožil velmi komplikované vztahy, aby jí zasadil definitivní ránu z milosti, když v roce 2019 oznámil, že ji bude volit v evropských volbách. Zase to zafungovalo. Sociální demokracie se nedokázala vydrápat přes pět procent, a definitivně tak nastoupila cestu ven z vysoké české politiky, kterou završila ve sněmovních volbách roku 2021.
Tehdy už ji Zeman nevolil. Prohlásil sice, že by sociální demokracii věnoval svůj druhý hlas, kdyby to bylo možné, ale pak se naplno vložil do kampaně opozičních koalic. A když v červnu 2021 oznámil, že hodlá volit hnutí ANO, bylo jasné, že Andrej Babiš směřuje do opozice. Což se taky stalo.
Svůj vrcholný kousek si ale Zeman nechal až na úplný konec svého mandátu. To se zapojil do volby svého nástupce a vyjádřil své přání, aby ho na Hradě nahradil Andrej Babiš. Kampaň Petra Pavla mohla v tu chvíli v podstatě skončit. Bylo rozhodnuto.
Slováci o své budoucnosti rozhodují dnes. Hodně štěstí, Slovensko. Miloš Zeman už pro vás udělal všechno, čeho je schopen.
P.S.: Ano, samozřejmě jsme nezapomněli na rok 2016 a Zemanovu podporu Donaldu Trumpovi. Ten tehdy senzačně zvítězil nad Hillary Clintonovou. Miloš Zeman si tenhle triumf naplno vychutnal a už se těšil, jak se za svým „přítelem“ Trumpem podívá do Bílého domu, což také veřejně oznámil. Samozřejmě se to nikdy nestalo. Ani Donald Trump nemohl riskovat, že by ho snad Zeman podpořil znovu.
