Tucker Carlson skončil jako Jaromír Soukup. Putin pohrdá svými sluhy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tohle musí Tuckera Carlsona dost bolet. Zkuste si to představit.

Dvě hodiny se snažíte neusnout, když vás Vladimir Putin provází tisíciletou historií Ruska. Kladete ty nejméně konfliktní otázky, co to jen jde. Kdyby ruský diktátor během interview, o které usilujete několik let, potřeboval kapesník, snad se i vysmrkáte za něj. Vděčnost cara a jeho lidu si posléze ještě snažíte pojistit reportáží z impozantního moskevského metra, která pamětníkům připomene padesát let starý Československý filmový týdeník.

Dokonce i ze svého hotelového pokoje v Ritzu zajdete do obyčejného moskevského obchodu. I když by vám váš doktor samozřejmě nikdy nedovolil, abyste tam cokoliv jedli, na kameru předstíráte, jak fantasticky kvalitní a levné potraviny tu mají lidé k dispozici.

Pak přeletíte do Dubaje na World Government Summit, tam znova Rusko vychválíte a zalitujete, že v Americe už nenajdete tak krásná, čistá a bezpečná města jako Moskva. A zopakujete, že si Vladimir Putin nepřeje nic jiného než mír na Ukrajině.

Pak se vás moderátor zeptá, jestli jste přece jen před Putinem neměli zmínit témata jako svobodu slova v Rusku. Nebo osud Alexeje Navalného, jehož nechal Putin ohleduplně zlikvidovat až po Carlsonově odletu. Nebo vraždy dalších politických oponentů či eliminaci opozice před prezidentskými „volbami“. Na to nervózně odseknete, že o tom přece píší a mluví všechna další americká média.

Takže tohle všechno uděláte. A pak najednou Putin napochoduje k jednomu ze svých oblíbených televizních propagandistů Pavlu Zarubinovi. A tam prohlásí, že „ten váš Carlson“ je sice „nebezpečný člověk“, ale že interview ho nijak neuspokojilo, protože čekal těžší otázky. A že Carlson byl až „překvapivě trpělivý“.

Abychom si rozuměli, žádný novinář na světě nemůže klást Putinovi v přímém rozhovoru jeden na jednoho „těžší otázky“. Prostě proto, že žádný novinář hodný toho označení rozhovor s Putinem nikdy nedostane. Přístup k němu mají za jasně stanovených pravidel jen loutky. A mezi nimi teď i cenná zahraniční akvizice, bývalá hvězda Fox News Tucker Carlson.

To označení „váš Carlson“ je od Putina taková třešnička na dortíku pohrdání. Ano, Show Tuckera Carlsona by se na Pervyj kanal skutečně hodila.

Hodně to celé připomíná někdejší čtvrteční „rozhovory“ prezidenta Miloše Zemana s Jaromírem Soukupem na TV Barrandov. Žánr hypeructivého interview byl v pořadu „Týden s prezidentem“ mezi lety 2017 a 2019 doveden k absolutní dokonalosti. Soukup ani nepředstíral, že by snad pokládal nějaké otázky. Jen nahodil téma a Zeman začal vykládat svou hromadu hnoje.

Po třech letech to prezidenta přestalo bavit, sérii utnul, a ještě nechal svého Ovčáčka Soukupovi napsat, že „pořad Týden s prezidentem na TV Barrandov již vyčerpal svůj potenciál, a nemůže tedy přinést nové impulsy“. Nazdar.

Ve slušné společnosti se tomu říká „vyběhnout s někým“, v jistých kruzích se pro tento postup vžilo neslušné, ale možná výstižnější pojmenování. Přesně to Putin s Carlsonem udělal – stejně jako kdysi Zeman se Soukupem. Oba prezidenti, někdejší blízcí přátelé, otevřeně pohrdají celým světem, ale úplně nejvíc svými snaživými poskoky.

Tucker Carlson si sice nic jiného nezaslouží, ovšem taky na moskevském výletě nic neprodělal. Na několik dní se stal znovu celoplanetární celebritou, zvýšil zájem o svůj obsah a veškerou kritiku si může pro sebe lehce vysvětlit jako „závist kolegů“. Protože jeho ego a samozřejmě také obchodní úspěch mu nic jiného nedovolí.

Ale jednou, jednoho dne, možná za mnoho let, si Tucker Carlson, slovy Charlese Emersona Winchestera III. ze seriálu M*A*S*H, sedne ke krbu, pustí si svou oblíbenou klasickou hudbu, nalije sklenici whisky (pokud do té doby začne pít) – a pak se z toho všeho pozvrací.