Slováci volí prezidenta. Rozhodnou hokejisti z Ruska?

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Slovenské prezidentské volby jsou tak kouzelně podobné těm českým. S několika přehozenými směrovkami, s tím, čemu se kdysi říkalo „slovenská specifika“, ale jinak jako přes kopírák.

Po mdlé kampani před kolem prvním jsme před dnešním finále viděli všechno jako v lednu 2023: Vyhrožování mírem, sliby o zatažení do války, úplnou ignoraci skutečných prezidentských pravomocí, zpochybňování závazků v NATO, zmatenou snahu Miloše Zemana pomoci svému favoritovi, který si přitom strašně přál, aby to Zeman nikdy neudělal, rozdělenou zemi, flanelovou košili jednoho z kandidátů, důstojnou prošedivělost toho druhého, angažmá celebrit, podlézání voličům, kterými upřímně pohrdáte, fauly, podrazy, lži a Andreje Babiše.

Slováci si vybírají svou šestou hlavu státu za 31 let a my jim jen popřejeme šťastnou volbu. Za pět let to můžete zkusit znovu. My vám rozhodně nic vyčítat nebudeme - Česko si dvakrát svým prezidentem zvolilo věčně přiopilou, prolhanou a pomstychtivou ruskou loutku, takže jsme asi ti poslední, kdo by měl komukoliv radit, koho si má vybrat.

Některé momenty z kampaně ovšem stojí za zapamatování, protože na nich člověk docela dobře pochopí rozdíly mezi dvěma zeměmi, které ještě před třiceti lety tvořily společný stát.

Třeba Ivan Korčok, kandidát „liberálního, prozápadního Slovenska“, jestli to tak mohu napsat, čelil pravidelně otázce, zda podporuje registrované partnerství homosexuálů. Tedy něco, co v Česku bez většího zájmu funguje od roku 2006, ovšem na Slovensku dodnes není. Celoživotní kariérní diplomat a také praktikující evangelík Korčok odpovídal stále stejně: Ano, podporuje, Slovensko k tomu již dozrálo a má jistý dluh, aby se vzápětí nadechl a okamžitě dodal, že naprosto respektuje definici manželství jako svazku ženy a muže, jak to stojí ve slovenské ústavě. V Česku by se tím zařadil někam na umírněné křídlo KDU-ČSL, na Slovensku je to zřejmě ten nejliberálnější tón zvolitelný v přímé dvoukolové volbě, zvlášť když nutně potřebujete hlasy voličů konzervativního KDH.

Ptal jsem se na to Ivana Korčoka také, během únorové debaty se slovenskými krajany v Divadle v Dlouhé, kde celkem pochopitelně převažovali jeho příznivci. Jedna z otázek tehdy mířila i na případnou účast slovenských hokejistů hrajících v Rusku na květnovém světovém šampionátu v Praze a Ostravě. Korčok jakoby si vzpomněl na své roky v diplomacii, nicméně odpověď byla nakonec zřejmá: Takové hráče by si na mistrovství nepřál.

Přišlo mi to tak samozřejmé jako něco, o čem se v Česku vůbec nedebatuje, že jsem na to zase hned zapomněl – až do téhle středy, kdy se tenhle dotaz úplně náhodou objevil na mítinku Petera Pellegriniho s Andrejem Babišem v bratislavském Edison Parku.

Což byla mimochodem fascinující akce, které se Andrej Babiš nejspíš zúčastnil proto, aby tak demonstroval své pevné přesvědčení, že by se zahraniční politici rozhodně nikdy neměli snažit o ovlivnění voleb v cizí zemi. Nebo tam možná byl kvůli osobě moderátora Jozefa Banáše, což je prvotřídní slovenský konspirátor a hochštapler, proslavený mimo jiné předpovědí z roku 2015, že do půl roku – „pamatujte si, co říkám“ – budou evropští politici v čele s Merkelovou prosit o pomoc Vladimira Putina. Jo, a kromě toho je to někdejší udavač Státní bezpečnosti pod krycím jménem „Lotos“, takže se možná někdy v 80. letech mohli s Babišem potkat v bratislavské vinárně U Obuvníka.

Když ale otázka na hokejisty od Lotose (upřímně, je to mnohem romantičtější krycí jméno než banální „Bureš“) padla, bývalý český premiér se s lehce hysterickým vzlyknutím „ježíšmarjá“ jakoby snažil ještě víc zavrtat do svého křesla, jen aby nemusel nic odpovídat. Nebylo třeba, slova se ochotně ujal Peter Pellegrini: Samozřejmě, že by slovenští hokejisté kolaborující momentálně v KHL, hokejové lize pravidelně kolektivně oslavující ruskou agresi na Ukrajině, na mistrovství hrát měli, prostě jen dělají svou práci, a všechny tyhle kecy, kterými se dá omluvit úplně cokoliv.

Slovenský hokejový svaz minulý týden oznámil, že hokejisté hrající v Rusku na šampionát do Česka nepojedou, i když předseda svazu a někdejší slovenská superhvězda Miroslav Šatan několik měsíců pozoruhodně kličkoval.

Mezi bratislavskými insidery se mluví třeba o tom, že Šatan, mimochodem bývalý spoluhráč Dominika Haška z Buffala, byl pod silným tlakem nově zřízeného ministerstva sportu, které drží SNS - Ruská národní strana, jež si jen z piety ponechává historickou zkratku Slovenské národní strany.

A proto také Jozef Banáš tuhle zdánlivě vyřešenou otázku vytáhl. Pellegrini bojuje mimo jiné i o hlasy otevřeně proruského kandidáta Štefana Harabina, který v prvním kole dostal skoro 12 procent - a to jsou hlasy, které mohou Pellegriniho dostat do prezidentského paláce. Hodí se cokoliv, klidně i hokejisti. Ale samozřejmě, jinak politika do sportu nepatří.

Andrej Babiš ve středu dokázal po celou dobu Pellegriniho hokejového lobbingu předstírat, že vůbec není přítomen, a ani nehlesl - stejně jako když Banáš mudroval nad tím, jak se do Bílého domu dostane výhradně politik, který nemá vlastní názor a chce se jen nechat pohladit po hlavě od amerického prezidenta (rozuměj: Petr Fiala). Což se ovšem v rolích premiérů podařilo v roce 2019 jak Babišovi, tak Peteru Pellegrinimu.

A tím bychom mohli procházku podtatranskou předvolební krajinou uzavřít. Ještě jednou: Hodně štěstí, Slovensko, zvol si, jak chceš. Uvidíme se na hokeji.