Článek
Přečtěte si Šťastné slovo:
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Už je to tu zas. Prezident Petr Pavel, který v neděli oslaví rok od svého vítězství nad Andrejem Babišem v druhém kole prezidentské volby, se svěřil s názorem, že by mu jedno pětileté volební období patrně úplně stačilo a že tedy nejspíš nebude svůj mandát v lednu 2028 obhajovat.
„Mám za to, že jeden pětiletý mandát, když ho člověk dělá naplno, tak je až dost,“ pravil prezident v debatě s občany ve Stříbře.
Není to poprvé, v podstatě totéž Petr Pavel řekl už před rokem v podcastu Kecy a politika. Byl to ostrý start: nechat se zvolit do nejvyšší ústavní funkce v zemi a ještě před inaugurací vzkázat něco ve stylu „dobrý, tak ať už to mám hlavně za sebou“ je rozhodně ten nejvíc neortodoxní začátek politické kariéry, který jsme kdy zažili.
Nejdřív si ale řekněme, že nikdo nesmí být do žádné politické funkce nucen – i když Pavlovy výroky naznačují, že to tak v jeho případě možná i bylo. Pokud se opravdu rozhodne znovu nekandidovat, je to jeho plné právo, nakonec podobné příběhy známe třeba ze Slovenska, kde to po prvním termínu v prezidentském úřadu vzdal Andrej Kiska a teď i Zuzana Čaputová.
Na druhou stranu tyhle řeči je potřeba brát s rezervou: všichni dosavadní čeští prezidenti si své rozhodnutí ucházet se vůbec o úřad museli dobře rozmyslet a pak i své původní záměry korigovat. Václav Havel hodlal setrvat ve funkci nejdéle do prvních svobodných voleb v roce 1990 – nakonec to s krátkou přestávkou vydržel až do února 2003.
Jeho nástupce Václav Klaus zase v létě 2002 svou kandidaturu vzhledem k rozložení sil ve Sněmovně a Senátu, které prezidenta tehdy volily, odmítal – a o devět měsíců později se stal prezidentem.
A Miloš Zeman zase slíbil, že už se rozhodně nikdy nehodlá o nejvyšší post v zemi ucházet, na jaře 2006 – a bohužel to nedodržel.
Prezidentská kandidatura v roce 2028?
„Takovouto práci člověk musí vykonávat s plným nasazením a já se o to zatím snažím. A nemyslím si, že v takovém nasazení je možné to plnohodnotně zvládnout ve dvou volebních obdobích.“ Připomeňte si prezidentova slova v prosincovém rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Potud bychom si mohli říct, že Petr Pavel hodlá jen jít ve stopách svých předchůdců a na změnu názoru má ještě zhruba tři roky. Jen by si u toho mohl odpustit některé své další myšlenky. Kupříkladu tu, jak protrpěl volební kampaň:
„Jedno (předvolební období, pozn. red.) mi úplně stačilo. Abych si tím prošel ještě jednou, to moc chuti nemám,“ prohlásil prezident ve Stříbře.
Ano, to si rozhodně rádi poslechnou všichni jeho příznivci, kteří loni v lednu mrzli na náměstích, aby svému favoritovi vyjádřili podporu. Bylo to pro ně osobně důležité – a troufám si tvrdit, že i pro něj. Teď se po pouhém roce dozvídají, jak strašné břímě to pro Pavla znamenalo: pořád se fotit s někým, kdo vás má docela upřímně rád, potřásat si rukou, předstírat zájem, žádat o hlasy… Prožít to ještě jednou musí být strašlivá představa.
Samozřejmě: volební kampaň proti propagandistické mašině Andreje Babiše asi nebyla žádný med – proto taky pro Petra Pavla pracoval jeden z nejžádanějších středoevropských politických stratégů Michal Repa, muž, který stál za úspěšnou kampaní Zuzany Čaputové a tento týden nemilosrdně poslal Víta Rakušana do Karviné. Takhle prostě vypadá volební kampaň. Nemusí se vám to líbit, ale tahle pravidla bohužel nezměníte tím, že jimi budete jen efektně pohrdat. Petr Pavel vyhrál prezidentské volby pozitivní kampaní. Takže to patrně nebude úplně neřešitelný úkol, z nějž byste se museli hroutit.
Abychom to zkrátili: prezidentský mandát není kontrakt na dobu určitou, jako třeba na zahraniční misi, kdy si se ctí splníte svoje, máte hotovo a můžete si rozmýšlet, jestli to chcete ještě jednou, třeba za pár let, absolvovat celé znova.
Politika je nikdy nekončící proces, v němž se jeho aktéři snaží v zájmu svých voličů – někdy tedy jen v zájmu vlastním – změnit poměry v zemi, co to jen jde. Nebo některým změnám aspoň bránit. A nejúspěšnější v téhle disciplíně bývají lidé, o jejichž mnoha kvalitách bychom sice mohli pochybovat, o jejich odhodlanosti a pracovitosti ale ani v nejmenším. Václav Klaus i Miloš Zeman zažili velká vítězství stejně jako ponižující porážky, po nichž se ale zase zvedli a rozběhli se do další bitky. Což přesně teď dělá i Andrej Babiš.
Současný prezident k něčemu takovému zjevně nemá chuť. Těžko říct, jestli ho ta práce opravdu až tak nebaví, čemuž by nasvědčoval i stav prezidentské kanceláře, která tak trochu připomíná Pirátské fórum. Každopádně jeho počínání trochu nahrává názorům, že by politická kariéra nejspíš neměla začínat rovnou na Pražském hradě.
Zvolení Petra Pavla v lednu 2023 znamenalo také definitivní tečku za změnou, kterou Česko prošlo od sněmovních voleb 2021. Definitivní samozřejmě v tom smyslu, jakou mohou mít takové „tečky“ životnost v demokracii, což spousta lidí – včetně prezidenta – ve falešném pocitu bezpečí patrně zapomněla.
Už za necelé dva roky se můžeme ocitnout v situaci, kdy budou většinu ve Sněmovně držet ANO a SPD. Prezident pak bude hrát zásadní roli v povolebním vyjednávání i v letech, jež budou následovat – může to být velmi delikátní a obtížný úkol. Možná si ještě někdo vzpomene, jak Václav Havel ve svém posledním termínu bránil českou demokracii před nájezdy Miloše Zemana a Václava Klause v časech opoziční smlouvy let 1998 až 2002. Petr Pavel právě teď řekl těm, kteří na něj spoléhají, že mu to je celkem jedno, jen nějak doklepe svoje funkční období do března 2028 a šmytec. Starejte se sami o sebe.
V pořádku. Jen to měl sdělit už před rokem a my jsme to třeba mohli zkusit s Danuší Nerudovou, Pavlem Fischerem, Karlem Divišem nebo kýmkoliv jiným.
