Hloupost není zločin. A symboly jsou důležité. I na mikině

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Existují jisté druhy oblečení, které nejsou společensky úplně vhodné pro jisté příležitosti. Třeba montérky na koncertě vážné hudby. Nebo dres Bohemians uprostřed kotle sparťanských fanoušků.

Anebo také mikina s nápisem „Olympics 1972“ na demonstraci za práva Palestinců.

Tenhle příběh žije už několik dní na sociálních sítích a psal o něm kolega Jan Novák, takže jen stručně. Mladá žena žijící v Praze jménem Jasmeen vyrazila v úterý na pražský pochod na podporu Palestiny v mikině s tímhle nápisem. Což zejména na síti X (kdysi to býval starý dobrý Twitter) podnítilo vzrušené debaty, jestli tím náhodou nechtěla připomenout teroristický útok palestinského komanda Černé září na izraelské sportovce na letní olympiádě v Mnichově v roce 1972. Výsledkem tehdejšího řádění teroristů a zpackané policejní akce bylo 11 mrtvých Izraelců.

Případem z Prahy se začala zabývat i policie, ovšem upřímně řečeno, tohle bude docela složitý případ. Jasmeen tvrdí, že o antisemitské symbolice, v níž vyrazila do ulic, nic netušila. Prostě si jen nechala kostým z halloweenského průvodu odkazující na zápornou postavu z dětského románu Matylda od Roalda Dahla.

No. A co teď? Na první dobrou si pamětník 90. let nutně vzpomene na tehdejší oblíbené „žertíky“ českých neonacistů, kteří si zvednutou pravačkou jen ukazovali, „kolik letos napadlo v Alpách sněhu“ nebo – po vzoru Vlasty Buriana, o němž patrně nikdy neslyšeli – „jak vysoko skáče náš pes“.

Nicméně hajlování se přece jen okecává dost obtížně. Tady se dostáváme do přece jen sofistikovanějšího světa symbolů, které jsou určeny pro „ty, co vědí“. A v případě, že z toho koukají nějaké nepříjemnosti, dá se vždycky nasadit překvapeně pohoršený výraz „ale my jsme to tak přece nemysleli“.

Někdy to i vyjde. Hrdina místní nahnědlé hudební scény Tomáš Hnídek alias Ortel se v roce 2018 elegantně oženil v den narození Adolfa Hitlera 20. dubna. Prostě se to tak nějak celé seběhlo. U člověka, který začínal v kapele Conflict 88, kde dvě osmičky kryjí pozdrav Heil Hitler, byste ani nečekali nic jiného.

Někdejší vůdce slovenské ultrapravice Marian Kotleba si naběhl o něco hůř: Za šeky na 1488 eur (14 pro změnu signalizuje „14 slov“ neboli profláklý neonacistický slogan), které jako župan rozdával rodinám banskobystrických středoškoláků, ho soud odsoudil k podmínce. Kotleba tak přišel o poslanecký mandát i celou politickou kariéru.

Jenže i tahle symbolika byla pořád docela dobře známa a nikdo ani na vteřinu nepochyboval, co tím chtěl Kotleba říct.

Je tohle i případ Jasmeen? Upřímně řečeno: Nevím. Mladá žena, která má tak jednoznačný názor na blízkovýchodní problém, tvrdí, že v životě neslyšela o událostech z mnichovské olympiády. Ty jsou přitom jedním z tragických ikonických momentů celého dlouhého příběhu. Tomu je fakt poněkud obtížné uvěřit. Ale dobrá, patrně pro ni bude lepší, pokud si budeme myslet, že je prostě jen nevzdělaná, ba dokonce – pardon – úplně blbá a necitlivá. Ale to ještě nemusí být zločin. Jen společenské stigma.

Tak to asi nakonec i dopadne. Nemusí nás to hned pohoršovat, když budeme vědět, že pokud se na podobné akci někdo objeví v podobném outfitu, bude už úplně jasné, proč to dělá a co tím myslí.

A zakročí pak policie, jak by si mnoho debatérů na sociálních sítích přálo? Také si tím nejsem jist. Utěšit nás snad může fakt, že hranicí verbálních zločinů z nenávisti si nejsou jisté ani země, ke kterým občas máme tendenci vzhlížet jako k opravdu vyspělým a v mnohém převyšujícím naši postkomunistickou krajinku.

Třeba Británie. Přesně před dvěma týdny jsem v centru Londýna narazil na obrovskou propalestinskou demonstraci. Ulicemi kolem Hyde Parku směrem k Whitehallu pochodovalo podle policie 100 tisíc lidí, což je proti Praze přece jen rozdíl. Většina jich v poklidu využívala svého demokratického práva na protest. Ale našli se i radikálnější demonstranti vyřvávající hesla o „džihádu“, tedy - jak to vnímáme v téhle části světa - „svaté válce“.

Policie proti většině z nich nezasáhla, ačkoli si asi dovedeme představit, jaké pocity to mohlo 14 dní po brutálním útoku Hamásu vyvolat v londýnské židovské komunitě. Nebo v komkoli jiném. Postup policie kritizovala britská ministryně vnitra Suella Bravermanová. Šéf londýnské policie Mark Rowley ale své muže a ženy hájil: „Naším úkolem je prosazovat zákon. Úkolem parlamentu je takový zákon formulovat a přijmout. Možná současné události ukazují, že některé zákonné hranice nejsou úplně na správném místě,“ řekl Rowley po schůzce s ministryní.

A tak to je. Není samozřejmě nikdy možné popsat řečí paragrafů všechny myslitelné situace a symboly, které mají roznášet nenávist a obdivovat či podněcovat násilí. Jde ale o to, aby si společnost význam některých slov a symbolů ujasnila. A uvědomila si, co přesně znamenají a proč jsou nebezpečné.

Jasmeen v mikině „Olympics 1972“ z našeho pražského příběhu i její přátelé už to teď jistě vědí. A je jim to určitě upřímně líto.