Hlavně žádnou kolektivní vinu. Chceme olympiádu v Moskvě!

Na zimních olympijských hrách v Pekingu v únoru 2022 získali ruští sportovci celkem 32 medailí. Druhý nejvyšší počet ze všech výprav.

V historických statistikách ovšem musíte hledat opravdu pozorně, abyste je našli. Název země zmizel, nahradila jej zkratka ROV – Ruský olympijský výbor. Podle Mezinárodního olympijského výboru to měl být adekvátní trest za úspěchy Rusů v jejich tradičně nejsilnější disciplíně: státem organizovaném dopingu.

Ruský vládce Vladimír Putin se osobně dostavil do dějiště her, zúčastnil se zahajovacího ceremoniálu, a když olympiáda skončila, přesně čtyři dny poté, co olympiáda skončila, přepadl Ukrajinu. Bylo to od něj hezké gesto. Taky mohl zaútočit třeba ještě v době, kdy jeho „neutrální“ hokejisté prohrávali (a nakonec i prohráli) ve finále s Finy, aby svému národu trochu zvednul náladu.

Nebylo by to nic neobvyklého. V zahajovací den letní olympiády ve stejném Pekingu v roce 2008 vrazil Putin do Gruzie. A v čase svého obřího propagandistického triumfu, tedy zimní olympiády v Soči v roce 2014, se už jeho neoznačení, tedy vlastně neutrální vojáci pohybovali na území Ukrajiny.

Nechápu, čemu se kdo diví při pohledu na aktuální rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Ten před týdnem povolil neoznačeným ruským – a běloruským – sportovcům start na olympiádě v Paříži. Nebudeme se navzájem unavovat výčtem všech těch komických podmínek, které MOV pro jejich účast stanovilo. Daly by se shrnout do poučení, že když budeme dělat, že Rusko neexistuje, tudíž nemá ani žádné své reprezentanty, nemusí nám vadit, když si nějaký takový neutrální sportovec pověsí na krk olympijskou medaili.

Někoho by možná mohlo napadnout, že to není úplně fér. Protože vojáci země, kterou takový úspěšný neutrální sportovec vůbec nereprezentuje, možná snížili počet jeho potenciálních soupeřů z Ukrajiny. Ale důležitá je přece základní olympijská myšlenka, kterou MOV léta hájí: Žádná země není tak zavrženíhodná a žádné okolnosti tak nechutné, abychom nemohli předstírat, že se vlastně nic neděje.

Dalším logickým krokem by se mohla stát kandidatura Moskvy, možná pod nějakým neutrálnějším názvem, na pořádání celých letních her. Zahájil by je pochopitelně Vladimir Putin. Jen by předtím samozřejmě poslal olympijskému výboru do Ženevy čestné prohlášení, že s agresivní politikou Vladimíra Putina ve skutečnosti nesouhlasí a nepodporuje ji.

Předseda MOV, někdejší německý šermíř Thomas Bach, který Putinovi vděčí za své zvolení do čela celé organizace v roce 2013, by pokrčil rameny. A pak by prohlásil, že se holt nedá nic jiného dělat, protože v opačném případě by šlo o nepřípustné uplatnění principu kolektivní viny, neboť by jeden Putin odpovídal za činy jiného Putina.

Samozřejmě, že taková představa teď vypadá spíš nepravděpodobně. Ale věříme, že účast „neutrálních sportovců“ může být oním prvním nutným krokem k plné normalizaci poměrů.

Ruský sport navíc může tradičně spoléhat na svou prvotřídní diplomacii. V minulosti ji využil při mnoha příležitostech.

V roce 2010 dokázali Rusové přesvědčit světovou fotbalovou federaci FIFA (slovy Johna Olivera, „kartel šmejdů a dalších nejrůznějších zločinců, kteří se příležitostně zabývají též organizováním fotbalových turnajů“), tedy organizaci s podobným kreditem jako MOV, aby Rusku svěřila pořádání fotbalového mistrovství světa 2018. Mimochodem ve stejný den, kdy byl šampionát v roce 2022 přidělen další supersympatické zemi – Kataru.

Tradiční náklonnost chovala v minulosti k Moskvě třeba i Mezinárodní biatlonová unie, jejíž někdejší předseda Anders Bessberg dokázal zdatně přimhouřit oko nad ruskými dopingovými skandály. Možná pomohly lovecké výpravy a návštěvy prostitutek, které pro něj zorganizovali ruští kolegové.

A někdejší dlouholetý šéf světového hokeje René Fasel po skončení 27letého (!) mandátu a vstupu do Síně slávy IIHF přijal ruské občanství. A s ním i většinový podíl ve společnosti Alma Holding, která se věnuje pěstování jablek a jejímž spoluvlastníkem je oligarcha a blízký Putinův spojenec Gennadij Timčenko.

S takovým sociálním kapitálem vybudovaným za desítky let by nemělo již nic stát v cestě brzkému návratu ruských sportovců a funkcionářů do světových sportovních struktur.

Ale nikdy přitom samozřejmě nesmíme zapomínat na olympijské ideály a tradice. Třeba jak v době olympijských her utichají i zbraně na bojišti. Proto OSN vyzvala, aby se i na Ukrajině během blížících se her v Paříži v létě příštího roku dodržovalo příměří. Pro tradiční rezoluci hlasovalo 118 členských zemí. „V těchto těžkých časech je toto usnesení naší příležitostí vyslat světu jednoznačný signál: Ano, můžeme se spojit i v časech válek a krizí,“ prohlásil slavnostně šéf MOV Bach.

Hlasování se zdržely dvě země: Sýrie a Rusko.

Přejeme všem sportovcům, kteří se do Paříže chystají, hodně úspěchů a vám všem nezapomenutelné zážitky při sledování dalších nezapomenutelných olympijských her.