Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Ministrům ve vládě Petra Fialy se často vyčítá, že do svých vládních křesel usedli jen s velmi chabou představou, co tam vlastně chtějí dělat. Něco na tom bude. Zvlášť když to porovnáme s mírou připravenosti a jasnou vizí, se kterou se na Slovensku na podzim ujal moci Robert Fico a jeho sborná.
Výsledky už jsou na stole. Ficova koalice neomylně míří k zajištění beztrestnosti nebo aspoň nižších trestů svým kumpánům, dokázala obsadit nebo rovnou zrušit některé obtěžující instituce, navázat přátelské vztahy s Putinovým Ruskem, znechutit českou vládu. A teď přišel na řadu další úkol: ovládnutí veřejnoprávních médií. Mašina už se rozjela a brzy bude hotovo.
Aby bylo jasnější, o čem mluvíme. Na Slovensku vysílá veřejnoprávní televize a rozhlas už 13 let v jedné společné instituci RTVS. Od loňského července Slováci neplatí televizní a rozhlasové poplatky, instituce je financovaná ze státního rozpočtu. Což je vždy nejspolehlivější způsob, jak ji politicky umravnit. Taky není náhoda, že přesně stejný model fungování veřejnoprávních médií prosazují v Česku Andrej Babiš s Tomiem Okamurou.
Abychom všechno neházeli jen na Fica: poplatky na Slovensku zrušila už předchozí vláda v rámci předvolební kampaně na návrh liberální strany Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka. Krvelačný Fico, který už před volbami sliboval, že po návratu k moci půjde po krku generálnímu řediteli RTVS Luboši Machajovi, tedy přišel skoro k hotovému. Ale stejně mu to nestačilo.
Nová RTVS má být podle návrhu, který ve čtvrtek přednesla ministryně kultury Martina Šimkovičová, opravdu jiná než ta dosavadní. Nazvěme to úplně přesně – bude to státní televize, pravděpodobně státní akciová společnost pod přímým vlivem slovenské vlády. Nová instituce si samozřejmě vybere nového ředitele a vytvoří si i „programovou radu“, která bude – zjednodušeně řečeno – kontrolovat, co se bude vysílat. Pamětníci si možná vzpomenou na mečiarovskou podobu Slovenské televize z devadesátých let, která si v ničem nezadala s televizí Československou z let osmdesátých. Tak přesně to je Ficův cíl.
Pusťte si Šťastné pondělí
Útok současné slovenské koalice, která má mimochodem v Národní radě většinu čtyř hlasů, na nezávislá média se dal samozřejmě očekávat. Je to součást probíhající „maďarizace“ slovenské společnosti po Orbánově vzoru a součást Ficovy osobní pomsty za všechno, čemu byl po svém potupném vyhnání od moci v roce 2020 vystaven.
Kdo v tom poznává jistou podobnost se Zemanovými – naštěstí nenaplněnými – plány po jeho návratu v roce 2013, nemýlí se.
Fico je bez debaty nejschopnější slovenský politik posledních dvaceti let. Nejschopnější a taky všehoschopný. Přece jen už to ale není Fico z roku 2012, kdy ho volilo 44 procent Slováků a jeho strana Směr držela sama většinu v parlamentu.
Loni na podzim Směr vyhrál volby s „pouhými“ 23 procenty. Povedlo se mu ale sestavit koalici se stranou Hlas Petra Pellegriniho, někdejšího ponižovaného odpadlíka ze Směru, jemuž Fico slíbil prezidentskou kandidaturu. (Slováci volí novou hlavu státu v prvním kole už příští sobotu.) A Fico přibral do vlády ještě Slovenskou národní stranu, což byla vždycky poměrně obskurní nacionalistická partaj, která se ovšem v posledních letech změnila v partaj ještě mnohem obskurnější, otevřeně proruskou a provázanou se slovenskou konspirační scénou. Což jsou – slovy Karla Schwarzenberga – opravdoví čistokrevní magoři.
Ideální kvalifikace k řízení slovenské kultury, jejíž ministryní se stala právě nominantka SNS Martina Šimkovičová. Pamatujete si na ni? Bývalá moderátorka TV Markíza se loni na podzim stala terčem nepříliš složitých vtípků poté, co se pokusila napsat pozdravný dopis svému českému protějšku Martinu Baxovi. Stylistickou vyspělostí to připomínalo dílo umělé inteligence, která dvakrát propadla ve čtvrté třídě základní školy.
Šimkovičová je ale fascinující osobnost. Žena, která nedávno s nehraným úžasem zjistila, že se v obchodech dá platit i za pomoci mobilního telefonu, se mohutně vzepřela roli stereotypní Barbie, do které ji její kritici zařadili. Proměnila se v chladnokrevnou vražedkyni, která prostě dostane zadání a rozseká slovenská veřejnoprávní média krumpáčem.
Poslechněte si Šťastný podcast
Vřele doporučuji ke zhlédnutí její čtvrteční tiskovou konferenci, na níž svůj plán na zestátnění RTVS přednesla. Nejen kvůli výkonu ministryně či předsedy SNS Andreje Danka, kterého byste v Česku hledali někde na mítinku vedle Jindřicha Rajchla, ale i kvůli celkové atmosféře studené občanské války, která teď na Slovensku panuje.
Ano, tohle je přece jen něco, co v Česku (zatím) nezažíváme, i když k tomu občas nemáme daleko. Což uvidíme zase nejpozději v úterý na mimořádné schůzi Sněmovny.
Pokud jde o veřejnoprávní média, česká vláda neukazuje tendence zničit je takhle přímočarým, brutálním způsobem. Nicméně i tak se jí může podařit dosáhnout stejného cíle, stačí když setrvá ve své osvědčené taktice „my bychom to rádi udělali, ale to bychom to museli udělat, takže raději neuděláme nic“.
Loni v září oznámil český ministr kultury Martin Baxa (ODS), že by se měly zvednout koncesionářské poplatky za Českou televizi a Český rozhlas, které se neměnily od roku 2008. V případě rozhlasu od roku 2005. Celkově by to za domácnost činilo nárůst o 35 korun měsíčně za televizi i rozhlas. Slovy třicet pět korun měsíčně. Ještě jednou: třicet pět.
Baxou oznámený plán počítal s tím, že by se vyšší poplatky měly platit od prvního ledna 2025. To je, pěkně prosím, za osm měsíců. Takže asi nikoho nepřekvapí, že se nic takového s největší pravděpodobností hraničící s jistotou nestihne. Protože návrh ještě ani neopustil Ministerstvo kultury a stále se o něm diskutuje.
Představa, že by takhle citlivá věc (ještě jednou: TŘICET PĚT KORUN měsíčně) mohla projít celým parlamentním procesem do konce roku, je spíš fantasmagorie. Logicky následuje otázka: opravdu pak bude chtít někdo zvedat poplatky o tak obří částku v roce sněmovních voleb?
Samozřejmě, mohli bychom teď spustit debatu na téma smyslu médií veřejné služby ve 20. letech 21. století, o jejich zadání, významu a samozřejmě i o kvalitě jejich produkce.
Obávám se ale, že to nebude zapotřebí. Až se Andrej Babiš znovu ujme moci, vyřeší problém finančně zruinované televize i rozhlasu za nás – po slovenském vzoru. Možná jenom o trochu sofistikovaněji. Ideálně na návrh nějakého ministra či ministryně kultury z SPD.