Zapomeňme už na Zemana. Ale zas ne úplně

Možná mají pravdu ti, kteří říkají, že úplně nejlepším způsobem vyrovnání se s traumatizujícím prezidentstvím Miloše Zemana v letech 2013 až 2023 bude naprosté ignorování všeho, co hlava státu na odpočinku udělá či pronese.

Výzva přijata, aspoň pokud se týká dvou rozhovorů, které Zeman poskytl tento týden deníku MF Dnes a jakémusi webu, kde našel práci jeho bývalý mluvčí. Stalo se u příležitosti slavnostního otevření Muzea hanby České republiky alias kanceláře Miloše Zemana v jedné dejvické ložnici.

Nicméně, připusťme, metoda vytěsňování není zase úplně ideální z hlediska historické paměti. A speciálně v případě Miloše Zemana by sice bylo příjemné zapomenout na všechno, co jsme s ním prožili, ale nebylo by to bezpečné.

Ano, Zeman, který dnes hraje roli trochu směšného a možná i malinko politováníhodného staříka uklizeného do ložnice konspiračního bytu, konečně odešel. Ale zájmy, které mu do úřadu pomohly a jimž třetí český prezident jejich pozornost splácel po celou dobu mandátu, tady zůstávají.

Takže by byla škoda promeškat aktuální příležitost a nevzpomenout „operaci Vrbětice“, od níž uběhly právě dva roky.

Byla to krásná, čistá akce. Česko, vtahované po léta Milošem Zemanem, jeho okolím i dalšími spolukolaboranty do závislosti na Rusku, se během pár dní dokázalo vypořádat s léta zdánlivě neřešitelnou situací kolem ruské ambasády, známé v prostředí zpravodajských služeb též jako „Centrála GRU pro střední a východní Evropu“.

Zároveň tím byly definitivně uťaty ambice společnosti Rosatom dostavět jadernou elektrárnu v Dukovanech. Jejich naplnění byl přitom hlavní úkol Miloše Zemana pro jeho druhé volební období – samozřejmě vedle permanentního rozkladu ústavních a bezpečnostních institucí v zájmu stejného klienta.

Respekt si za tuhle nelehkou operaci zaslouží všichni zúčastnění, tedy bývalý premiér Babiš, vicepremiér Hamáček, zpravodajské služby. A samozřejmě onen hrdinný policista z Ostravy, který si ve šťastné chvíli povšiml nápadné podoby fotografií v jednom spise s podobiznami ruských zabijáků Čepigy a Miškina, kteří se „proslavili“ novičokovým útokem v Salisbury. Což byla kauza, v níže Zeman mimochodem taky vyváděl, co Moskvě na očích viděl.

Komu hned nedošel dějinný význam oné chvíle v dubnu 2021, pochopil ho patrně o deset měsíců později, když Rusko napadlo Ukrajinu. Miloši Zemanovi to ale samozřejmě došlo okamžitě. A jeho reakce bude navždy zaslouženě patřit do zlatého fondu české kolaborace.

Týden po dramatickém večerním oznámení Babiše s Hamáčkem, že ruské tajné služby stály za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014, vystoupil Zeman v neděli 25. dubna v televizi Prima s projevem, který neměl jiný smysl než zpochybnit českou pozici. Prezident přesně v intencích ruské dezinformační školy pohovořil o „dvou vyšetřovacích verzích“. Svou řeč, v níž se mimochodem svěřil se zcela chybným pocitem, že je i vrchním velitelem policie, zakončil temnou výhrůžkou: „Pokud naopak toto podezření bude vyvráceno, pak z toho vyplývá, že šlo o zpravodajskou hru, která může mít vážné důsledky pro náš vnitřní politický život.“

Proroctví se naplnilo, i když jinak, než měl Zeman na mysli. Od dubna 2021 bylo jasné, že fakticky prohrál všechno, o co ve svém úřadu po celé ty nekonečné roky usiloval. Česko na poslední chvíli uteklo z civilizačního okruhu, kam jej Zeman trpělivě a neustále tlačil. Porážka byla dokonána o něco později, když Zemana zradilo jednak zdraví během voleb v říjnu 2021 a posléze i Vladimir Putin, který napadením Ukrajiny potvrdil všechny obavy, které se jeho vazal Zeman snažil uctivě rozptylovat.

Mimochodem, kdybyste zapomněli, naposledy to zkoušel ještě den před zahájením agrese, kdy se suverenitou sobě vlastní vyvracel zprávy amerických tajných služeb o chystané invazi.

Což byla taková pěkná tečka za celým tímhle příběhem. Do historie odešel jako všeobecně opovrhovaná persona. A pokud tu dnes bylo řečeno, že snad člověk při pohledu na starého muže odstrčeného do kumbálu bez výtahu propadá pocitu lítosti, beru to okamžitě zpátky.

Ano, čas zahlazuje zlé vzpomínky. Ovšem u Zemana ani žádné jiné k dispozici nemáme.