Článek
Přečtěte si Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Každé pondělí ráno také sledujte nový díl pořadu Šťastné pondělí a večer si poslechněte Šťastný podcast.
Druhá parlamentní sezona jde zvolna do finále a my si můžeme pomalu začít odškrtávat v seznamu nesplněných slibů Fialovy vlády.
A copak to tu máme na jednom z čelních míst? Zcela nepřekvapivě totéž jako loni: korespondenční volbu pro české krajany v zahraničí.
Možná si teď vzpomenete – není to náhodou něco, co pětikoalice slibovala už pro prezidentskou volbu v lednu 2023? Ano, to je přesně ono. Jenže když sněmovní většina na jaře 2022 zjistila, že opozice bude korespondenční volbě bránit zuby nehty i za cenu urputných obstrukcí, které tehdy spojené síly ANO a SPD začaly uplatňovat, byl plán odpískán i s ohledem na nečekanou „ukrajinskou agendu“.
To se ještě dalo pochopit.
Nicméně se všeobecně očekávalo, že na korespondenční volbu dojde aspoň letos na jaře. Ministr vnitra Vít Rakušan ještě v únoru optimisticky předpokládal, že by Sněmovna mohla hlasovat v březnu. A koaliční politici dávali najevo odhodlání, že kvůli prosazení téhle novinky budou ve Sněmovně klidně několik dní zase nocovat.
Pusťte si Šťastné pondělí
Nebylo to nutné. Na korespondenční volbu nedošlo ani v březnu, ani v dalších jarních měsících. A nebude se o ní hlasovat ani v létě, kdy Sněmovnu čeká bitka o „úsporný balíček“. Takže prý možná na podzim, což zní optimisticky. Až na to, že když - stejně jako teď - bude Parlament zavalen jinými, naléhavějšími úkoly doby, možná se to nepovede zavést už pro volby do Evropského parlamentu v květnu 2024. A to už nám pak do řádných sněmovních voleb v září či říjnu 2025 zbývá jen chvíle.
Korespondenční volba je v Česku něco jako Istanbulská úmluva. Nebo manželství pro stejnopohlavní páry. Tedy něco, co bez problémů a úplně samozřejmě funguje v mnoha zemích našeho civilizačního okruhu (konkrétně ve 22 zemích EU), leč v naší malé, ale moudré zemi se to mění v obří drama provázené tunami keců o záchraně svobody, demokracie a civilizace.
Mimochodem volit poštou budou moci ve svých zářijových parlamentních volbách i Slováci žijící v Česku. Očekává se, že celkově přijde ze zahraničí od slovenských voličů poštou přes 100 tisíc hlasů, což je docela solidní síla. V posledních slovenských parlamentních volbách by to samo o sobě stačilo zhruba na čtyři procenta volebního zisku.
Abychom si rozuměli, já samozřejmě plně respektuji a ctím odlišné názory, než jsou ty moje, na všechna tahle témata. Vlastně bych jen ocenil jistou upřímnost druhé strany. Třeba kdyby na rovinu zaznělo, že stejnopohlavní manželství odmítáme, protože považujeme sexuální menšiny za méněcenné. Nebo že Istanbulská úmluva přímo odporuje programovému fundamentu KDU-ČSL „kostel, postel, kuchyně“. A že korespondenční volbu ANO s SPD nechtějí, protože – jak zjistily naposledy v roce 2021 – nemají mezi krajany téměř žádné voliče (85 procent voličů v zahraničí, kteří kvůli tomu často absolvovali náročné a drahé celodenní výlety, dalo svůj hlas koalicím PirSTAN a Spolu).
Kdyby to snad bylo jinak a kdyby si třeba Andrej Babiš opravdu myslel, že korespondenční volba odporuje demokratickým principům, určitě by si ji nevepsal do programového prohlášení své první i druhé vlády. Což samozřejmě nic neznamená, protože Andrej Babiš si obvykle nepamatuje, co komu slíbil včera. Nicméně možná by se ho dva vylosovaní frontmani boje proti korespondenční volbě, poslanci Radek Vondráček a Patrik Nacher, mohli zeptat, jak to tedy vlastně myslel. Jen tak pro zajímavost, třeba v rámci soutěže o bobříka odvahy. Kdyby chtěli poradit, doporučil bych jim otázku, proč se smí korespondenčně volit i v Maďarsku, zemi Babišova úhlavního národně-konzervativního spojence Viktora Orbána.
Poslechněte si Šťastný podcast
Vyčítat opozici, že je proti korespondenční volbě, nemá samozřejmě žádný smysl. Prostě tak hájí své zájmy. A zatím účinně. Na rozdíl od koalice, která má - možná - dost hlasů, aby zjednodušila život 300 tisícům nových voličů, kteří by si na to možná i vzpomněli u voleb. (Jen pro představu, v roce 2021 volilo v zahraničí na zastupitelských úřadech 13 tisíc lidí.)
Z kdysi zásadní vládní „priority“, kterou se zásadně mění podoba demokratického procesu, se stalo téma, které se pomalu sune v čase. Možná na něj jednou dojde, možná ne, uvidíme…
Koaliční politici tvrdí, že jejich slib zavést korespondenční volbu samozřejmě platí a bude splněn. Když ale člověk sleduje akceschopnost a tah na bránu téhle vládní většiny, napadá ho ledacos. Třeba se pro jistotu už rovnou omluvit krajanům a pozvat je na podzim 2025 na další výlet na zastupitelský úřad. Znáte to, není čas.
