Článek
Přečtěte si Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Každé pondělí ráno také sledujte nový díl pořadu Šťastné pondělí a večer si poslechněte Šťastný podcast.
Napadlo mě to nedávno při zcela nezávazné debatě s několika mladými lidmi, sympatizanty Danuše Nerudové. A pak mě to napadlo znova, když jsem mluvil s jinými mladými fanoušky brněnské kandidátky. A pak zase, když generál Pavel pronesl onen silný výrok, že si už není úplně jistý, zda by ve druhém kole podpořil proti Andreji Babišovi svou největší soupeřku.
A trochu jsem se vyděsil. Co když se na lednovou prezidentskou volbu díváme od začátku úplně špatně? Tedy tak špatně, jak to sám hlásám několik měsíců. Myslím všechna ta moudra o „semifinále turnaje“, v němž Nerudová s Pavlem bojují o právo vyzvat ve finále, tedy ve druhém kole volby, Andreje Babiše.
Nemám na to žádná relevantní data. Rovnou přiznávám, že relevantní data dokonce mluví proti mně. Protože všechny kloudné průzkumy tvrdí, že by Andrej Babiš ve druhém kole zcela jistě prohrál jak s Nerudovou, tak s Pavlem.
Jenže to jsou „jen“ čísla z průzkumů, v nichž se k ničemu nezavazujete. Jenže pak přijde ten moment, kdy se už musíte opravdu natvrdo rozhodnout – a najednou přemýšlíte úplně jinak.
Takže – široce sdílíme předpoklad, že se lednová prezidentská volba nutně musí odehrát podobně jako ty předchozí dvě. Tedy Babiš (coby dědic Miloše Zemana) versus Nerudová nebo Pavel (coby následovníci Schwarzenberga a Drahoše). Jenže co když tenhle předpoklad už vůbec neplatí?
Pusťte si Šťastné pondělí
Co když si někteří lidé myslí, že po deseti letech zoufalé defenzivy si konečně zaslouží prezidenta, jakého si vysnili, a ne jen někoho, kdo bude „zadržovat“ větší zlo?
Myslím třeba takové lidi, kteří si velmi přejí vidět na Hradě Danuši Nerudovou, protože je to pro ně symbol lepší nebo nadějnější budoucnosti, zatímco Pavel s Babišem pro ně shodně zosobňují dva šedivé šedesátníky, nepochopitelné relikty minulosti.
Ano, já chápu, že mezi nimi existují jisté rozdíly. Ale mně je taky padesát, třicet let se denně zabývám politikou a už jsem zjistil, že volby nejsou dopis Ježíškovi. Ale zároveň uznávám, že to není automaticky přenositelná zkušenost, a hlavně že nikdo nemá povinnost uvažovat jako já. Třeba ten, pro nějž jsou lednové volby prvními prezidentskými v životě, takže si třeba chce užít ten luxus a doopravdy „volit srdcem“. Vždyť na případnou opravu bude mít ještě dost pokusů.
Ale abychom to neházeli jenom na příznivce paní Nerudové. Velmi podobně můžou uvažovat i skalní fanoušci Petra Pavla, kteří budou jen obtížně překonávat nechuť ke kandidátce, již považují za vyšlechtěný marketingový produkt, v němž pod designovým obalem nenajdete nic dalšího. Takže vám najednou mohou přijít na mysl úvahy, že Babiš jako prezident toho vzhledem k pravomocem sám moc nezvládne, možná by tedy nebylo od věci jej uklidit na Hrad. A třeba tím i tak trochu paralyzovat hnutí ANO, které se bez svého jediného akcionáře brzy samo zhroutí. (Což se mimochodem hned tak nestane a možná by to v tuhle chvíli ani nebyl ideální scénář.)
Je asi spíš pravděpodobné, že takhle neuvažuje většina voličů, která by sama sebe zařadila do tábora „hlavně ne Babiš“. Jenže pořád ještě může zbývat dost těch, kteří nějak podobně přemýšlejí a jsou ochotni své přesvědčení proměnit v čin. I kdyby to mělo znamenat jen to, že se ve druhém kole nebudou obtěžovat s účastí.
No a když už se bavíme o přesunech hlasů od neúspěšných kandidátů z prvního kola k „finalistům“, je užitečné vzpomenout si na rok 2018.
Poslechněte si Šťastný podcast
Miloš Zeman získal tehdy v prvním kole 1 985 547 hlasů.
Jiří Drahoš jich měl 1 369 601.
A když sečteme všechny hlasy pro „antizemanovské kandidáty“, tedy také Pavla Fischera, Michala Horáčka, Marka Hilšera a Mirka Topolánka, dostaneme spolu s těmi Drahošovými číslo 3 045 522, což by teoreticky stačilo na pohodlné vítězství ve druhém kole.
Jenže to se, jak známo, nestalo. Téměř 400 tisíc potenciálních „protizemanovských hlasů“ Drahošovi ve finále chybělo.
Zeman naopak dokázal před druhým kolem přesvědčit dalších 867 843 lidí a volební účast mezi prvním a druhým kolem stoupla z 63 na 66 a půl procenta. A Zeman nakonec s celkovým ziskem 2 853 390 hlasů s přehledem a rozdílem 150 tisíc hlasů vyhrál.
Konec statistického okénka. Smyslem tohoto textu není někoho vyděsit, varovat, nebo snad rovnou oznámit, že se čtvrtým českým prezidentem stane Andrej Babiš. Třeba nestane. Jen už ale ze zkušeností víme, že lidé se při prezidentských volbách začnou opravdu vážně rozhodovat až po Novém roce. A mají na to ještě celkem dost času, než to celé začne naostro.
Mimochodem to celé začne v pátek třináctého.
