Článek
Přečtěte si Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Každé pondělí ráno také sledujte nový díl pořadu Šťastné pondělí a večer si poslechněte Šťastný podcast.
Investigativní sekce Šťastného pondělí objevila další důležitý dokument. Jde o původní verzi projevu Andreje Babiše k příležitosti výročí Sametové revoluce, která byla posléze upravena marketingovým týmem do podoby nudného videa, které jste pravděpodobně neviděli na facebooku.
Původní verzi přinášíme v plném znění:
Sedmnáctý listopad pro mě znamená velký svátek, ten nejdůležitější ze všech dvou, co znám, ale mnohem důležitější než svátek Moniky.
Obvykle nemůžu vůbec dospat, takže na Národní třídu chodím hodně brzy, mezi třetí a pátou hodinou ráno.
Je zvláštní, že tam v tu dobu ještě nikdo není. Je vidět, jak se pětikoalice bojí se mnou diskutovat. Pan generál Pavel, co chce kandidovat na prezidenta, tam také nebyl. Takže nechápu, proč mě vyzývá, abych se s ním utkal v debatě, když nakonec nepřijde. Sám zbaběle dorazil na Národní, až když tam bylo hodně lidí, takže se mezi nimi mohl schovat.
Kdybych chtěl kandidovat na prezidenta já, tak bych rozhodně přišel dřív. Já ale nikdy kandidovat nechtěl, to vy jste mě donutili.
Moc mě mrzí, že jsem nemohl být tehdy v roce 1989 v Praze, jak jsem řekl už ve vysílání ČT v roce 2014. Byl jsem tehdy v emigraci v Maroku, kde jsem prodával fosfáty tak dobře, že jsem o tom musel všechno hlásit FBI. Vlastně možná myslím MI6. Možná to byla StB. Ta hodná, ne ta, která nutila lidi udávat kolegy, přátele nebo členy vlastní rodiny. Myslím tu, která nikoho nemusela nutit, protože lidi jí udávali sami, dobrovolně.
Pusťte si Šťastné pondělí
Kdyby se bohužel neztratil můj svazek u StB, mohli jste si o tom všichni přečíst. Moc mě mrzí, že se ztratil, takže byste teď měli věřit tomu, co říkám já a mí řídící důstojníci, které jsem nikdy žádné neměl, jak jsme se s nimi domluvili už v listopadu 1982 ve vinárně U Obuvníka. A jsem opravdu moc rád, že si na to po tolika letech vzpomněli i před soudem, kde jsem je viděl poprvé v životě.
Opravdu nevím, co je na mém tehdejším pobytu v zahraničí zvláštního. Vždyť i Karel Schwarzenberg musel přiznat, že ani on nebyl v roce 1989 v Československu. Jak říká můj oblíbený poslanec Patrik Nacher, zase tu máme dvojí metr. Tak začíná totalita, proti které budu tak jako po celý svůj život bojovat.
Hodnoty listopadu 1989 pro mě dodnes zůstávají naprosto zásadní. Především jde o výjezdní doložky. Byl jsem upřímně překvapen, když jsem se o jejich existenci před třemi lety dozvěděl, ale myslím, že se to dá pochopit. Když jsme utíkali s rodinou v 70. letech do Švýcarska, neměli jsme s výjezdní doložkou žádný problém. Bylo mi moc líto ostatních, kteří takovou šanci neměli, ale naučilo mě to jednu důležitou věc: Když nikdo jiný nemůže, já můžu.
Václav Dolejší na křižovatce
Přiznávám, že mě dnes už zase některé věci trápí. V ohrožení je především svoboda slova. To jsem jasně řekl v MF Dnes a zopakoval to v Lidových novinách, Expresu, Rádiu Impuls, na televizi Očko v show „Očko flirt“, při debatě ve Sněmovně, na šedesáti zastávkách své volební kampaně a ve svém pořadu Čau, lidi. Mě neumlčíte!
Ze všeho nejdůležitější jsou pro mě ale svobodné volby. Svobodné volby jsou takové volby, ve kterých zvítězím. A ne ty, před kterými Rychetský přepíše volební zákon tak, že nám to v těch volbách nakonec pomůže, ale my v nich stejně nezvítězíme, jako se to stalo v roce 2021.
Vím, že do prezidentských voleb vstupuji jako úplný outsider. Chudý, umlčovaný, proti všem. Vím, že mám minimální šanci byť jen na postup do druhého kola. Ale kdo by si ještě 17. listopadu 1989 dopoledne myslel, že se za šest týdnů stane Václav Havel naším prezidentem? Nakonec se to ale stalo.
A to je pro mě nejsilnějším odkazem listopadových dní: Pravda a láska nakonec vždycky zvítězí nad lží a nenávistí. I když to může trvat celých 33 let.
