„Klaus a Zeman dostanou výrazně přidáno.“ Sláva a příště prosím důstojně

V poslední hře Václava Havla „Odcházení“ najdeme scény, kdy za hlavní postavou, bývalým kancléřem Riegerem přichází úlisná postava politického šíbra Vlastíka Kleina a nabízí obchod: Když Rieger nebude kritizovat Kleinova šéfa, nebude se muset vystěhovat ze státní vily, což, jak připomíná Klein, by bylo nedůstojné.

Václav Havel už to nepotvrdí, ale v době vzniku hry, která měla premiéru v roce 2008, se proslýchalo, že inspirací pro tyto pasáže se prvnímu českému prezidentovi staly osobní zážitky z doby konce jeho mandátu. Tedy zhruba z roku 2002, kdy se v českém parlamentu začalo vůbec poprvé mluvit o výši renty a obecně zabezpečení odcházejících hlav státu.

Podle tehdejších historek kolujících Prahou dostal Václav Havel několik nabídek zejména ze strany ODS: Pokud by snad byl ochoten podpořit kandidaturu Václava Klause coby svého nástupce, mohla by být renta a veškerý servis pro jeho postprezidentské období velkorysejší. (Mimochodem, jméno „Vlastíka Kleina“ nebylo Havlem zjevně zvoleno náhodně, mrk mrk.)

Václav Havel před víc než 20 lety Václava Klause nijak nepodpořil. Zákon o prezidentské rentě byl nakonec přijat v roce 2003 – do té doby nebyl žádný podobný akt zapotřebí, neboť komunističtí prezidenti odcházeli buď přímo do hrobu, případně byli vyštváni do zapomnění.

Zákonodárci tehdy stanovili pro odcházející hlavu státu měsíční rentu 50 tisíc korun plus dalších 50 tisíc na provoz kanceláře a asistenta. Což nebyla žádná velká sláva ani v roce 2003, a kdo pamatuje na tehdejší pozoruhodně nedůstojné debaty ve Sněmovně, potvrdí, že se zvlášť někteří poslanci nedokázali přenést přes svoje city – většinou negativní – k osobě prvního českého prezidenta. „Havel na to přece má a od státu nic nepotřebuje,“ slyšeli jsme tehdy jako parlamentní zpravodajové v kuloárech mnohokrát.

A protože začátek nějaké tradice pak obvykle definuje její průběh, za dvacet let jsme se v tématu „jak se chovat k bývalým prezidentům“ příliš neposunuli. Renta i příspěvek na kancelář zůstávaly po celá léta stejné, takže se Václav Klaus po odchodu z Hradu musel spolehnout na podporu PPF a Miloši Zemanovi už nezbylo než na jeden kumbál v činžovním domě.

Teď se situace změní, renta by měla vyskočit o sto procent, což upřímně řečeno není pořád žádná velká sláva, ale přece jen to má o trochu blíž k důstojnosti. Na rozdíl od způsobu, jakým se to má zase provést.

Místo aby premiér s předsedy parlamentních komor a třeba i šéfem opozice jasně řekli, že když už jsme se jako stát jednou rozhodli z dobrých důvodů (třeba aby je nemusela sponzorovat soukromá firma) starat se o prezidenty na penzi, má to mít nějakou štábní kulturu. Takže ne, místo toho tuhle z hlediska rozpočtu úplně marginální, ale symbolicky docela podstatnou záležitost musejí hledat novináři kdesi na sedmé stránce konsolidačního balíčku dole.

Což má ovšem nejspíš svůj důvod a ten není nepodstatný. Česko má dnes dva žijící bývalé prezidenty. A je pravda, že říct veřejně „Klaus a Zeman mají dostat přidáno“ vyžaduje - nejen v téhle době - jistou kuráž. A taky vnitřní ochotu překousnout vědomí, že minimálně v případě Zemana jsme snad už zaplatili dost, chtělo by se říct až trochu moc, a možná by Nejedlý s Mynářem mohli sáhnout do úspor.

Lepší se přece jen zdá být jiná cesta. Vůbec si tam ta jména nedosazovat - já vím, je to složité. Říct si, že teď nejde ani tak moc o dvaaosmdesátiletého Klause a o čtyři roky mladšího Zemana, ale o jejich nástupce.

A ne, ne, fakt nemyslím Petra Pavla, ale prostě prezidenta, který vyhraje svobodné volby, což znamená, že bude mít hodně příznivců (na konci mandátu patrně méně než na začátku), taky spoustu odpůrců, ale jednou provždy zůstane v historii (pro mladší – na Wikipedii) jako prezident republiky.

Řešení prezidentské renty, které je teď na stole, má navíc jednu výhodu: její výše by se měla automaticky odvíjet od platu zákonodárce, což znamená, že už na něj nebude potřeba nikdy sahat. Teoreticky, protože víme, jak to chodí s jednou provždy danými platy ústavních činitelů.

Takže abychom to shrnuli, prosíme udělejte to, a už na to pokud možno nikdy nesahejte. Protože jinak je vždycky připraven nějaký Vlastík Klein, který přijde a nabídne obchod „něco za něco“.