Článek
Přečtěte si Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Každé pondělí ráno také sledujte nový díl pořadu Šťastné pondělí a večer si poslechněte Šťastný podcast.
Když se do volebního boje, třeba prezidentského, zapojí populární osobnosti, je to vždycky mimořádně delikátní záležitost. A letos také poprvé lehce nepředvídatelná. Protože ve volbách 2013 i 2018 to bylo vlastně celkem jednoduché.
Na jednu stranu - řekněme schwarzenbergovsko-drahošovskou - se postavili skoro všichni, na tu druhou zemanovskou Daniel Hůlka. A vyhrál Zeman. Hotovo.
Když jsme v únoru 2019 slavili v La Fabrice stý díl Šťastného pondělí, ptal jsem se na to Ani Geislerové, hvězdy volebních klipů knížete i Jiřího Drahoše: „Už víte, koho podpoříte příště, Aňo?“ Odpověď byla milá, byť lehce rozpačitá. Prý se ještě uvidí. Bylo to ohleduplné, nikdo asi netouží po polibku smrti už čtyři roky před dalšími volbami.
Takže nakonec to odskákala Danuše Nerudová, kterou Aňa Geislerová podpořila letos na konci jara. Bylo to u příležitosti uvedení nového filmu Prezidentka, v němž Geislerová hraje… prezidentku. Stylové.
Tím by tedy měly být veškeré ambice Danuše Nerudové definitivně vyřízeny. Nicméně věc není tak jednoduchá, protože na stranu generála Pavla se aktivně zařadila jiná spolehlivá záruka volební katastrofy a přední aktivistka voleb 2013 i 2018 Jitka Čvančarová.
Pusťte si Šťastné pondělí
Na začátku jsem uvedl, že na straně Miloše Zemana stál kdysi před deseti lety vlastně jen Daniel Hůlka. Dostal za to pak státní vyznamenání, které ještě týž večer v opilosti ztratil, pak ho zase našel a pak ho šel na Hrad vrátit, protože se se Zemanem neshodl na něčem ohledně covidu.
Ale Hůlka přece jenom nebyl sám. Zapomenout nemůžeme samozřejmě na schovanku všech československých a českých prezidentů Jiřinu Bohdalovou. A samozřejmě ani na Martina Dejdara.
Pro Dejdara to nejspíš nebylo osobně úplně jednoduché, protože poté, co svou podporu Zemanovi zveřejnil, se od něj v lednu 2013 distancovali autoři seriálu Zdivočelá země, konkrétně scenárista Jiří Stránský a režisér Hynek Bočan, protože „tohle by Antonín Maděra nikdy neudělal“.
Mimochodem – pokud jste si mysleli, že ve skutečností neexistuje člověk, který by Zemana volil, „protože aspoň bude sranda“, a pokud existuje, nikdy se k tomu veřejně nepřizná, tak omyl. Existuje, a dokonce se přiznal zcela bezelstně. Jmenuje se Martin Dejdar. „Od pana Zemana si jako člověk od kumštu slibuji, že bude trochu legrace,“ pravil v lednu 2013.
No tak to jsme si užili, ne?
Nicméně uznejme, že i Bart Simpson má právo na osobní vývoj, takže o pět let později už Martin Dejdar své volby z roku 2013 litoval. Každý děláme chyby. Letos Dejdar podporuje generála Pavla a hraje s ním dokonce hokej. V pořádku. Lidé, kteří svou dobrou pověst a popularitu dávají ve prospěch politického kandidáta, jsou mi už nějak z principu sympatičtí.
Jen to vypadá, pardon, trochu divně.
„Proč? Je to velice jednoduché. Protože mu věřím. A protože je Čech,“ hlásá Dejdar na plakátech.
Poslechněte si Šťastný podcast
Dobře, nejspíš by mě teď někdo z generálova štábu poučil, že tahle reklama necílí na mě, takže ať to laskavě neřeším. Ale moc to nejde.
Takže bych se chtěl zeptat: To je nějaká významná kvalita, že kandidát „je Čech“? To je přece Miloš Zeman také, ne? A všichni ostatní dnešní kandidáti rovněž, protože na českého prezidenta nemůže kandidovat nikdo jiný než český občan.
Ale nebudeme tu na sebe tak jako pomrkávat, určitě to chápeme, že jo, tady hrajeme starou dobrou nacionalistickou kartu. Andrej Babiš se narodil na Slovensku, čeština mu evidentně dělá ještě dnes, po 30 letech pobytu v nové zemi, problémy. A nepochybně existuje skupina voličů, pro kterou to může být argument při jejich rozhodování.
A protože některé věci nemůže v kampani říkat přímo kandidát, deleguje se ta povinnost na někoho jiného, třeba na populárního podporovatele. Tentokrát to odnesl Dejdar, možná za toho Zemana tenkrát.
A nikdo mě opravdu nemusí poučovat, že ve finále kampaně se už hraje bez jakýchkoliv zábran, protože druhá strana nebude váhat ani vteřinu a použije cokoli. A když mluvíme o Andreji Babišovi, myslím tím opravdu cokoli včetně čistých lží posbíraných na obskurních serverech.
Takže jo, bude to všeobecně ještě dost hnusné, tak proč do toho také nešoupnout trochu toho vlaječkářského vlastenectví. Jistě to není tak odporné jako deset let staré spojování Karla Schwarzenberga či rodiny jeho manželky přímo s nacisty. Ale v podstatě to počítá s podobnou atmosférou.
Antonín Maděra se hlásí domů!
