Článek
Přečtěte si Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Každé pondělí ráno také sledujte nový díl pořadu Šťastné pondělí a večer si poslechněte Šťastný podcast.
Jaký prezident, takový jeho kancléř.
Za Václava Havla v letech 1990–2003 tuhle roli zastávali postupně Karel Schwarzenberg, Luboš Dobrovský, Ivan Medek a Ivo Mathé. Za Václava Klause (2003–2013) jeho dlouholetý spolupracovník Jiří Weigl.
A za Zemana teď posledních deset let Mynář.
A tím by tento text mohl klidně skončit.
Respektive by teď autor mohl fabulovat, co všechno si ještě Mynář na Pražském hradě vypůjčil kromě party stanu ke své sjezdovce. Napadá nás třeba stůl z pracovny prezidenta republiky, protože ho Miloš Zeman už zhruba tak tři roky stejně k ničemu nepotřeboval. Něco tomu k definici dobrého vtipu přece jen chybí, že jo?
Nabízejí se korunovační klenoty, i tady ale cítím, že už to buď někoho napadlo, nebo to je nějak příliš na sílu, vtip za každou cenu, protože od chvíle, kdy prezident Zeman na korunovační klenoty po návratu z ruské ambasády v roce 2013 málem upadl, stejně nic vtipnějšího nevymyslíte. Nebo trapnějšího.
Hlavní problém tkví v něčem jiném. Každý pokus o humor, tedy absurdně nadsazený popis reality, tu naráží na své hranice. Realita Kanceláře prezidenta republiky se naopak ze svých hranic zcela vymkla.
Zkuste si jen tak říct „kancléř Schwarzenberg si vzal na Hradě party stan na svou sjezdovku“.
Nebo „kancléř Dobrovský uspořádal v době nejtvrdšího lockdownu zabijačku, prezident Havel následně svého úředníka omluvil slovy, že to prase bylo hladové“. Ano, to by vlastně bylo docela vtipné, Václav Havel by to jistě ocenil!
Anebo „kancléře Ivana Medka obvinila policie z podvodu, prezident netrvá na jeho okamžité demisi“.
Posledních deset let na Hradě překonalo všechno, co jsme si vůbec dokázali představit. A ať už se v následujících měsících dozvíme o poměrech, které tam vládly, a o všech možných „zápůjčkách“ cokoliv, nenapadne nás jako první „to musí být vtip“. Naopak, když se někdo o takový vtip pokusí, riskuje, že bude brán smrtelně vážně.
(Na tomto místě bych chtěl znovu podtrhnout, že heslo na prezidentské standartě nebude po inauguraci Petra Pavla změněno na „Válka vítězí“, jak jsme uvedli v povolebním Šťastném pondělí. Ano, někteří diváci tomu skutečně uvěřili. A teď vymyslete něco, čemu v souvislosti se Zemanem, Mynářem a Nejedlým nebudou věřit ani na vteřinu.)
O Miloši Zemanovi jsem tu psal nedávno a nechci se opakovat. Ale Zeman alespoň získal pro svou politiku dvakrát mandát od víc než dvou a půl milionu občanů. Když se svou suitou na Hrad v březnu 2013 nastoupili, říkal mi jeden z tehdejších ministrů: „Potkali jsme se s nimi, jsou úplně štěstím bez sebe, sebevědomí, bezstarostní, vědí, že to mají minimálně na pět let, a hodlají si to užít.“ Ale ani tenhle dobrý muž, povahou naprostý politický pragmatik, si zjevně nedokázal představit, co všechno můžeme zažít.
Nehodlám vás tu unavovat soupisem všech skandálů, trapasů a tragikomických situaci, kterými nás ten ansámbl za deset let obšťastnil. Napsali jsme o tom spousty textů, natočili nejedno Šťastné pondělí. Když to tak rekapituluju, pořád se mi nějak do vzpomínek vrací oslava 50. narozenin pana inženýra Nejedlého v Letohrádku královny Anny v roce 2016 a stejné jubileum kancléře Mynáře o rok později v Jižních zahradách Hradu. Ano, oba pánové si tehdy luxusní místa řádně pronajali. Je to nejspíš jen věc vkusu, padesátiny v době svého působení na Hradě slavili třeba i kancléři Mathé a Weigl či Havlův mluvčí Ladislav Špaček, ovšem nikdo z nich neměl potřebu demonstrovat svou příslušnost ke společenské smetánce právě takhle.
Možná je to klíč k celému tomu desetiletému příběhu. Miloš Zeman, kdysi verbální zastánce slabých a ohrožených, muž, který si vždycky dával záležet, aby všichni věděli, že mu stejně nejvíc chutná gothaj s cibulí, vyzvedl do vyšší společnosti typy všehoschopných zbohatlíků, kteří nám celé ty roky prostě jen dávali s jemnou elegancí „nových Rusů“ najevo, že oni smějí všechno – a tak to budou dělat.
Za necelý měsíc tohle skončí. Nevíme ještě, co všechno následné audity a prošetřování na Hradě odhalí. Zemanova parta bude pravděpodobně žít dál své životy tak, jak jsou zvyklí – i když pana kancléře bude zřejmě ještě nějaký čas zaměstnávat ta zatracená patálie s údajným dotačním podvodem.
Vlastně mi je docela jedno, jestli bude někdo z nich za něco odsouzen. Tipuju, že spíš ne. Ale naprosto mi stačí pocit, že s lidmi jako Mynář už člověk nebude muset jednat úplně vážně jako s šéfem úřadu nejvyššího ústavního činitele. Jednou se nám to bude zdát jako vtip.
