Článek
Přečtěte si Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Každé pondělí ráno také sledujte nový díl pořadu Šťastné pondělí a večer si poslechněte Šťastný podcast.
Možná vám to letos na začátku března vzhledem k množství jiných, důležitějších informací uniklo: České turné ruského armádního souboru písní a tanců Alexandrovci bylo pro rok 2022 zrušeno. Což se po útoku ruské armády na Ukrajinu zdá celkem logické a já jen doufám, že si alespoň část souboru mohla sama na bojišti třeba u Chersonu vyzkoušet, jaká je skutečná síla neporazitelné ruské armády, kterou už 95 let opěvují. Vyžehlete si ty svoje parádní uniformy a hodně štěstí, molodci.
A vlastně je dost neuvěřitelné, že se nějaké turné s koncerty v Praze a Karlových Varech mělo ještě vůbec letos konat. Pokud byste na to snad už zapomněli: ještě před tím, než Putin vyhlásil v únoru válku celému světu, patřili jsme spolu se Spojenými státy na prestižní dvoučlenný seznam největších nepřátel Ruské federace. Tam jsme se nominovali akcí „ruská ambasáda jede domů“ po odhalení ruského útoku na Vrbětice. Pustit si už v takové situaci do země další speciální ruský vojenský výsadek nevypadá jako nejlepší nápad.
Ano, už to slyším, protože to slýchám léta furt dokola: „Nemíchejme politiku a umění, to přece nejde.“ Nebo, jak to už v roce 2015 všem kritikům Alexandrovců vzkázal Martin Michal, jehož manželka Helena Vondráčková si s jednotkou pochopitelně také zazpívala: „Alexandrovci, naprostá umělecká nádhera. Jen drobná připomínka. Na dnešních koncertech v Praze bylo více nadšených lidí, než čítá nedemokratická pražská kavárna. Takže ta kavárna už by měla jít do pr… Jen tady otravuje vzduch.“ Taky vás máme rádi.
Pusťte si poslední Šťastné pondělí
Existují ale i poněkud sofistikovanější obhájci pravidelných návštěv vojenského souboru. Souboru, jehož dress code včetně těch komických obřích čepic stejně jako rudá hvězda nad jeho pódiem pamětníkům připomínala roky, kdy byli podobní umělci dočasně přes dvacet let k vidění v ulicích českých (a slovenských) měst.
Alexandrovci přece už zpívali po celém světě, říkají jejich zastánci. Zapěli dokonce i papeži Janu Pavlu II. Na konci 80. let nadchli New York Times a jejich společné koncerty s Leningradskými kovboji pod názvem „Total Balalajka Show“ z roku 1993 zaznamenal sám velký filmový mistr Aki Kaurismäki.
To všechno je pravda. Sám si často na YouTube pouštím záznam ze Senátního náměstí v Helsinkách, především jejich společnou verzi „Sweet Home Alabama“. Protože to je přesně role, která Alexandrovcům nejvíc slušela: komický kompars, kterému se smějí desítky tisíc Finů uprostřed svého hlavního města, kam by se jinak tolik ruských vojáků pohromadě s jistotou nikdy nepodívalo.
A někdy v té době byl asi ideální čas k ukončení existence souboru, který byl založen již v roce 1928. Bohužel se to nestalo a lampasáci s hudebním sluchem pokračovali ve své nekonečné tour světem s občasnými zastávkami v Česku. Člověk se na to mohl dívat různě. Ze všeho nejlepší to bylo úplně ignorovat.
Poslechněte si Šťastný podcast
To se ale významně změnilo po roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym. Na počest této loupeže zařadili Alexandrovci do svého repertoáru píseň Zdvořilí lidé, což je v podstatě milostné vyznání muže svému tanku a Kremlu. Pokud na to máte žaludek, doporučuji vyhledat na YouTube. Nebo radši ne. Je to skoro stejně strašné jako jakékoli vánoční poselství Miloše Zemana.
A po tomto oslím můstku jsme se samozřejmě museli dostat k prezidentovi republiky, nadšenému fanouškovi Alexandrovců, který udělil jejich českým turné v letech 2015 a 2017 svou „záštitu“.
Člověk si nad tím uvědomí, v jak neuvěřitelně absurdní zemi ještě před pár lety žil. A vlastně to pokládal za něco, co ho asi rozčiluje, ale tak co se dá dělat… Přitom se dalo. Třeba Estonsko, které má s ruským exportem čehokoli taky stále živou zkušenost, odmítlo v roce 2017 povolit Alexandrovcům vstup do země. Koncerty rušila i polská nebo litevská města. Už si s tím heavy metalem užili dost.
Miloš Zeman už ze svého obdivu ke všemu ruskému trochu vystřízlivěl, nebo to aspoň od února předstírá. A na další turné s pěveckým okupačním sborem by už nejspíš nejela ani Helena Vondráčková. Nebo by aspoň tvrdila, že některé písničky zpívala záměrně falešně.
Koncertů Alexandrovců se v Česku hned tak nedočkáme. V ideálním případě nikdy. Komu chybějí, ať si je najde někde na internetu. A kdo opravdu touží po živém vystoupení zpívajících vojáků, snad se brzy dočká. Na letošní advent bylo oznámeno české turné souboru písní a tanců Ozbrojených sil Ukrajiny s koncertním programem „Bojovníci světla“. To bylo nakonec bohužel také zrušeno, doufáme, že kvůli přípravám nového programu oslavujícího vítězství Ukrajiny nad Alexandrovci a dalšími příslušníky ruské armády.
A s tímhle programem by snad jednou mohli zajet i do Česka. Klidně pod záštitou hlavy státu, protože to už skoro s jistotou nebude Miloš Zeman. Helena Vondráčková už se určitě přihlásí sama.
