Za šest. Experti hodnotili, jak dopadl rok 2024

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lehce nad průměrem.

Osobnosti Inside Talks na rok 2024 nahlédly nejenom optikou oblastí, které zastupují, ale celkově. V hodnocení od nuly do desítky, kdy nula je nejhorší, osciloval rok 2024 nejčastěji okolo šestky.

„Dal bych šest, možná šest a půl. Jsme za průměrem,“ hodnotil šéf Monety Money Bank Tomáš Spurný s tím, že ekonomika zpomalila zejména proto, že tady dlouho nebyla domácí poptávka.

„Ta se teď mírně zlepšuje, nicméně když se podívám na roky 2018 a 2019, tak ještě nejsme úplně doma. Pak je tu globální kontext, vlajková loď české ekonomiky, automobilový průmysl, je v naprosto tragické situaci,“ dodává však Spurný. Na Česko podle něj působí i krize v Německu a Francii. „Ten výhled je k zamyšlení a to jsem velmi diplomatický,“ dodává Spurný.

Podobné hodnocení zní i od ostatních. „Jsou obory nebo oblasti, které by si zasloužily třeba desítky, ale pak jsou oblasti za nulu. Přidal bych se k tomu, že to bylo lehce nad průměrem,“ říká i šéf ČEPS Martin Durčák.

Jan Romportl by sice optikou nasazení umělé inteligence některé oblasti hodnotil desítkou či devítkou, ale z hlediska celkové připravenosti na budoucnost a robustnosti se podle něj kazí průměr ke zmíněnému lehounkému nadprůměru.

Tam zůstal i Tomáš Kolář. „Ten rok byl vlastně dobrý, protože se toho moc nepokazilo, ale špatné věci stále zůstaly špatné. Máme dvě války, které nás ovlivňují, ale trochu jsme se posunuli k lepšímu. Vyrostla spotřeba, rostly reálné mzdy, nevzrostla nezaměstnanost. Vlastně ten rok jako takový byl dobrý, ale co nám to kazí, jsou výhledy,“ dodává šéf Linetu.

Jediný Ondřej Fryc byl v hodnocení přísnější. „Když budu mluvit za startupy, tak většina roku 2024 ještě nebyla dobrá. Spíš bych se přiklonil ke čtyřce, protože super byl až závěr roku. Naopak ale koukám s optimismem do roku 2025,“ dodává.

Za celý rok 2024 by měla česká ekonomika vyrůst o jedno až 1,3 procenta – záleží na predikcích. Například Svaz průmyslu a dopravy ČR letos očekává ekonomický růst 1,2 procenta. Proč nerosteme víc?

„Setkává se nám tu několik trendů, a jak nás učili ve fyzice, když se amplitudy potkají, tak se sečtou. A to je vliv, který teď vidíme – nesmíme zapomínat na to, co se tu dělo poslední čtyři roky,“ připomíná Tomáš Kolář.

Kromě toho hraje velkou roli i potenciál tuzemského průmyslu, který stojí na modelu z devadesátých let, jenž se postupně vyčerpává. „A pak jsou tu i evropské regulace, které nám to v tom vysoce konkurenčním mezinárodním prostředí neulehčují,“ dodává Kolář.

Svou roli hraje také cena energií. „Ještě v prosinci roku 2023 se elektřina na další rok obchodovala za 140 eur za megawatthodinu. Dnes jsou odhady pro rok 2025 lehce pod 90 eury. Ten sešup tam vidět je, ale my obecně v Evropě nemáme dlouhodobě moc velkou šanci – Amerika před 25 lety začala otevírat naleziště břidlicového plynu, což si my v Evropě úplně dovolit nemůžeme,“ upozorňuje šéf ČEPS Martin Durčák.

„Druhá věc je pak podpůrný program IRA, který byl spuštěn v Americe a který může dlouhodobě odsávat průmysl a investice z celého světa směrem k Americe. To jsou dvě velké výzvy,“ doplňuje. Česko se podle něj musí připravit na to, že právě do energetiky je potřeba investovat.

Jan Romportl varuje, že zatímco v Česku energie stále vnímáme hlavně v kontextu těžkého průmyslu či automobilu, v USA největší skokový nárůst energetické spotřeby generuje výpočetní prostředí.

„U nás je představa softwarové firmy jako lehké vrstvičky 20 programátorů, ale v USA se ukazuje ten fyzický substrát a napojení na energeticky extra náročný hardware. To je to, co ty ekonomiky potáhne dál. A my z toho neděláme vůbec nic,“ dodává Romportl.

Právě energie tak v konečném důsledku činí Česko nekonkurenceschopným. „Energii musíme vyrobit, ale taky ji musíme umět dodat firmám v těch konkurenčních podmínkách. A když jsme u spotřeby, kterou vyžadují obrovské serverovny, to je důvod proč tady Microsoft nepostaví centrum. Ta energie je v našich podmínkách tak drahá, že ho radši postaví někde, kde se mu to lépe vyplatí. Rozdíl mezi Evropou a USA je přesně 2,5 v ceně. To je tak obrovský skok, že některá část byznysu holt nemá šanci,“ dodává Kolář.

A co jsme mohli udělat lépe? Nebo spíš – co jsme měli udělat, aby konečný růst neosciloval pouze kolem jednoho procenta?

„Myslím si, že nereagujeme příliš rychle. Když vezmu jednu oblast, která může podpořit růst už v příštím roce, tak je to přezbrojení České republiky. Ať už to kupuji v zahraničí, nebo to dělám doma, tak tohle je jedna z rychlých cest a je to cesta k růstu. Navíc bychom byli beneficienti lepší armády,“ myslí si bankéř Tomáš Spurný.

„To se však neděje a za obranu neutrácíme dostatek. Další věcí je dopravní infrastruktura. Ta je návratná pro stát a čert vem, jestli si na to potřebujeme půjčit. Dopravní infrastruktura je alfa a omega pro jakýkoliv ekonomický růst,“ zdůraznil.

Podle Durčáka mohl pomoci i liniový zákon. „My dnes plánujeme rozvodnu u Prahy a potýkáme se s tím, že je spousta obcí schopna zablokovat toto řízení na dlouhá léta, a nic s tím neuděláme. Pokud se to nezmění, nebudeme mít zasíťovanou energetiku, nebudeme mít dálnice, liniové stavby. A to bude problém,“ dodává.

Další cestou, jak se měl letos podpořit růst, je podle Spurného imigrace. „To je v Česku zakleté téma. Myslím si, že by bylo dobré otevřeně říct, že chceme, abychom za tři roky měli milion lidí, kteří sem mohou přijít. Hrozí, že za 30 let nemusíme mít dostatek kvalifikovaných lidí, kteří budou operovat infrastrukturu, jako jsou jaderné elektrárny či letiště,“ dodává. Podle něj dnes nikdo nechce být inženýrem.

Ondřej Fryc pak doplňuje, že jde o kvalifikované i nekvalifikované síly. „Tady nikdo nechce řídit kamion, pracovat ve skladech. Je to široké spektrum lidí, které potřebujeme, pojďme to sem nahrnout a neklást jim překážky typu zkoušky z českého jazyka, kterou bych nesložil ani já,“ dodává.

Podle Tomáše Koláře se konkrétně tento problém ukazuje už na školách. „Dnes mají vysoké školy kapacitu pro sto tisíc zahraničních studentů. Je jich tu třetina. Neumějí je najít, přivést je, zajistit pro ně víza. Zahraniční studenti si z 80 procent Česko odnášejí do života a na nějaké bázi s ním spolupracují. Student vysoké školy je výběr z hroznů a to je něco, o co bychom měli usilovat,“ dodává.

Experti se však shodují, že většina kroků je na dlouhou dobu a krátkodobě nejsou příliš vidět. Je ale potřeba začít hlavně něco dělat.

„Bavit se zpětně o tom, jak ekonomika fungovala, je něco jako bavit se o počasí. Ano, můžeme to velmi dobře zhodnotit, můžeme se bavit, co způsobilo, že někde mrholilo a někde byly bouřky, ale my bychom měli mít ambici to kontrolovat. Mně to přijde jako tanker, který se snaží projet bouří a strašně fouká. Struktura naší ekonomiky se asi nezmění za rok, ale může ty drobnosti nějakým způsobem korigovat. My jsme ten rozjetý tanker. Neměli bychom se o tom stále bavit jako o počasí, ale aby za pět let k těm změnám skutečně došlo,“ varuje Jan Romportl.

„Tanker je pěkné přirovnání. Stát je obrovská loď, a když se hýbe kormidlem, na první pohled se vůbec nic nestane, ale za nějakou dobu je ten rozdíl už velký,“ dodává Ondřej Fryc s tím, že bychom měli více podporovat inovace, startupy a nebýt tak závislí na automotive.