Slunce z chaty vám posvítí i ve městě. Solární boom začne za půl roku

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Změna, na kterou Česko čeká dva a půl roku. I když energetický zákon umožňující lidem a obcím sdílet mezi sebou elektřinu vyrobenou z vlastních obnovitelných zdrojů nabírá zpoždění a připomínek, šéf ČEPS Martin Durčák stále věří, že od příštího roku bude takzvaná komunitní energetika možná. Pro pořad Inside Talks představil aktuální podobu návrhu.

„Společně s distribučními společnostmi počítáme, že zákon začne platit 1. 1. 2024. Je to poslední termín, o kterém víme. Stále si myslíme, že to reálné je,“ říká Martin Durčák s tím, že za zpoždění zákona může covidová pandemie a dění v loňském roce. Stát totiž musel reagovat na jiné, aktuální potřeby v energetice.

V případě komunitní energetiky mají podle Durčáka od příštího roku fungovat dvě formy sdílení:

První je takzvaný aktivní zákazník. Ten si například na chalupě vyrobí elektřinu díky solárním panelům, ta přebytková bude sice fakticky spotřebována v okolí chaty, ale dotyčný si výrobu započte proti své spotřebě třeba v městském bytě. A spolu s ním i další lidé, které si vybere. „V tuto chvíli se diskutuje o deseti odběrných místech – deseti elektroměrech, které se nahlásí. Tady není žádná lokální hranice, tak by to mělo jít napříč celou republikou,“ vysvětluje Durčák.

Druhý způsob je pak vytvoření komunity – třeba obce, která bude z bioplynové stanice či solární elektrárny zásobovat své obyvatele nebo místní firmy. „Je tam ale omezení na oblast – dnes se zvažuje obec s rozšířenou působností a potom je tam limitace množstevní. Z toho poslední návrhu, co jsem viděl, je tam asi 1000 míst,“ říká Durčák s tím, že pokud by například Pražské společenství chtělo zapojit 23 tisíc střech, musí si vytvořit 23 společenství.

„Do budoucna by to i podle evropských nařízení limitováno být nemělo. Veškeré limitace, o kterých se v tuto chvíli bavíme, jsou způsobené tím, že z počátku využijeme provizorní řešení,“ dodává Durčák s tím, že v tuto chvíli rozhodně není největším problémem legislativa, ale technologie.

„Ten problém není o tom, jak rychle se to napíše do zákona a od kdy to začne formálně platit. Tady se musí udělat určité technické investice. Musíme mít elektroenergetické datové centrum – počítač, který bude schopen započítat vyrobenou energii na dané odběrové místo či v rámci komunity,“ říká Durčák s tím, že od příštího roku bude stát využívat provizorní řešení a samotné elektroenergetické datové centrum by mělo být vybudováno do roku 2026. Upozorňuje přitom, že v rámci takového centra tvoří komunitní energetika zhruba jen patnáct procent jeho požadovaných kapacit a funkcionalit.

Teoreticky může podle studie EGÚ Brno komunitní energetika pokrýt až 80 % spotřeby domácností – v praxi je pak číslo poloviční.

„Je třeba si ale uvědomit jednu věc, abyste toto všechno mohli udělat a vyrobit si elektřinu za nulu, musíte zainvestovat do nějaké výrobny. Ať už to je solární park, panely nebo větrníky, musíte počítat tím, že to něco stojí,“ říká Durčák. Podle něj by ale pak už mělo být další sdílení jednoduché. „Když se podíváme na aktivního zákazníka, tak tam by to mělo být opravdu jednoduché, tam musíte mít osazeno svoje odběrné místo chytrým elektroměrem,“ dodává.

Komunitní energetika přinese nejenom nezávislost, ale hlavně úspory. „Dnes aktuálně, když jsou ceny zastropované na pěti korunách a vy si elektřinu vyrobíte, ušetříte na kilowatthodině až 5 korun,“ říká Durčák s tím, že distribuční poplatky se ale budou platit dál.

„Je logické, že když budeme sdílet elektřinu přes více území, že se do toho zapojí i vedení distribučních společností. Tam se poplatky budou platit standardně,“ dodává s tím, že ERU připravuje řešení nového tarifního systému, který by měl mimo jiné zohledňovat i vzdálenost sdílení.