S korunou by se rozloučil hned. „Nemá význam, hýbou s ní jiní,“ říká šéf Linetu

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Aktuální situaci v průmyslu šéf Linetu Tomáš Kolář označuje slovy – střídavě oblačno. „Není to na žádné vyskakování, je to určitě na hluboké zamyšlení, jak v této situaci, kdy jsme museli řešit celou řadu momentálních krizí, začít přemýšlet strategicky a opravdu se osamostatňovat.“

O tom, že se Česko dostalo na křižovatku a je potřeba změna, mluví Kolář už delší dobu. Teď se ale tato kritická debata dostala do všech vrstev společnosti. „Je dobře, že se ta témata dostala ven a že se diskutují,“ říká s tím, že se musíme připravit, že půjde o běh na dlouhou trať.

„Nebál bych se bavit o rocích. Klidně jedné, dvou dekádách, kdy si budeme moci říct: ano, teď už fungujeme jako nezávislá ekonomika a fungujeme správně,“ říká s tím, že historickým příkladem pro naši zemi může být například způsob, jakým se transformovalo Irsko.

Tomu, že Česko a české firmy mají potenciál tuto změnu zvládnout, věří. Upozorňuje však, že nic nevznikne z vody a tomu, aby tu vznikly sebevědomé firmy s vlastním produktem, který uspěje na nových trzích, musí napomoci i vláda.

„Jakákoliv vláda tady je a bude, by měla vytvářet podmínky pro to, abychom vůbec tu šanci měli. V tom prostoru nejsme sami a takto přemýšlí všechny vlády kolem. Je to o desítkách opatření, která se musejí udělat a potom možná do sebe mozaika zapadne,“ dodává.

Nejde přitom jen o dlouhodobé podmínky typu změna vzdělávacího systému, ale i rychlé okamžité kroky.

„Je celá řada opatření, která se dají udělat relativně rychle a nemají horizont dlouhých let, ale je potřeba se nad tím kriticky zamyslet. Myslím si, že vláda má před sebou možná poslední rok, kde může dělat nějaké zásadní kroky, protože pak už se bude připravovat na volby, takže si myslím, že jsme v cílové rovince. Jestli chceme něco udělat, musíme to udělat teď,“ dodává Kolář s tím, že jedním z kroků je například vyřešení nedostatku zaměstnanců.

„Vůbec nerozumím tomu, proč vláda hází klacky pod nohy a nemůžeme si ty lidi dovézt. Dokážeme si je sehnat, dokážeme se s nimi dohodnout, pak ale rok čekáme na nějaká byrokratická opatření, takže to nakonec ani nedopadne. Teď se mluví o zvýšení kvót, jenomže zvýšení kvót neodstraní ten šílený byrokratický proces,“ říká Kolář.

Dalším z těch desítek, možná stovek možných kroků, je i přijetí eura. Už dnes si firmy jiné než eurové úvěry prakticky neberou, v eurech obchodují i mezi sebou. Pro stát to ale aktuálně téma není.

„Euro? Vymlouváme se na to, že teď není doba, jenomže když doba byla, tak co bychom ho připravovali. Stále si to přehazujeme jako horký brambor,“ říká Kolář s tím, že celé téma je spíš smutné.

„Minulá vláda to neřešila čistě kvůli tomu, že to prostě není populistické téma a obyčejného občana vůbec nezajímá, možná se ho trochu bojí. Možná tam byl i interní konflikt zájmu mít euro. Tato vláda šla do vlády s tím, že prostě euro není téma. Zvládli to Slováci, zvládli to Chorvati, ale my se teď jen vymluvíme, že teď zrovna se nám to nehodí,“ říká Kolář s tím, že pro podnikatele by šlo o významnou pomoc.

„Česká ekonomika je exportní ekonomika a volatilita české koruny vůči euru, respektive dalších měn vůči české koruně je obzvlášť v posledních třech letech relativně vysoká. A nám se proti tomu strašně těžko brání,“ říká Kolář. I když samozřejmě existují různé nástroje, tak jsou podstatně pomalejší než výkyvy koruny.

„A za druhé to i něco stojí,“ dodává Kolář s tím, že firmy by se mohly věnovat něčemu efektivnímu a ne tomu, jakým způsobem pracovat s korunou.

„Koruna vlastně ani v tom středoevropském prostoru nemá vůbec žádný význam. Hýbe se podle toho, co řekne polská národní banka nebo co řekne americký Fed či Evropská centrální banka. Ale vůbec nereaguje na to, co říká Česká národní banka, takže to pro nás prostě úplně ztratilo význam.“

Konkrétně Linet v českých korunách zobchoduje zhruba pět procent svých tržeb. „Samozřejmě ale musíme v českých korunách vyplatit lidi a v korunách platíme také tu největší porci daní. To je dynamika, kterou nechcete. Máte náklady v korunách, ale prodáváte v eurech. Každý měsíc je to jinak. Třeba loni v pololetí jsme měli tři miliony kurzových zisků, abychom na konci roku skončili na šesti milionech kurzových ztrát. To je pro nás hodně peněz, a to vám prostě zmizí, ani se neohlédnete. A nemůžete s tím nic udělat.“