Proč jsou Asiaté rychlí a my těžkopádní. Investor má jasno, viní regulace

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Kvóty, nařízení, regulace. Slova, která Evropa skloňuje stále častěji. Nejnověji v souvislosti se zaměstnáváním žen. Do července 2026 mají mít velké české firmy kotované na burze například vedení alespoň z třetiny obsazené ženami. Jsou ale Češi na kvóty připraveni?

„Rozdělil bych to na dvě části: Firmy, které ženy nemají ve vedení, jsou samy proti sobě. Ženský a mužský svět se nádherně doplňují – zatímco ženy mají obrovskou šířku vidění, muži mají vidění tunelové. Ale zase snáze dokážou ulovit toho mamuta,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys investor Ondřej Fryc, podle kterého se tyto dva světy mají kombinovat i ve vedení firem. Ale ne pomocí kvót.

„Nemám rád regulace a myslím si, že obecně kvóty dobrá věc nejsou. Když firmy donutíte, aby měly třetinu ženského vedení, budou to brát jako něco, co samy nechtějí. Navíc ty ženy tam budou mít trošku ceremoniální roli. Mám hodně kamarádek žen ve vrcholových pozicích a unisono říkají, jak je to uráží,“ vysvětluje.

V Česku se mají kvóty pro zaměstnávání žen týkat aktuálně pouze pětice firem kotovaných na burze. I když se v médiích objevují názory, že právě kvóty mohou být důvodem, že firmy ztratí zájem o vstup na kapitálový trh, Fryc si to nemyslí. „To už je jen taková kapička navíc. Když už jdu na burzu, musím si být vědom, že ztrácím určitou svobodu, ztrácím možnost dlouhodobého plánování, protože burza oceňuje kvartální výsledky. Je tam spousta regulací, a jestli mám o jednu navíc, to už je jedno. Prostě se tam někdo dá, aby se nařízení splnilo, ale nebude to mít žádný efekt,“ říká.

Jako příklad toho, jak jakékoliv regulace v praxi nefungují, uvádí firmy z Jihoafrické republiky. Tam platí pravidlo BEE neboli Black economic empowerment, které prosazuje posílení ekonomického vlivu historicky znevýhodněného původního černošského obyvatelstva. Firmy, které mají takové zaměstnance ve vedení, mají značné výhody ze strany vládních orgánů v podobě snížení daní, zajištění financování, výhod při zadávání státních zakázek a podobně.

„To je přesně ten aktivismus. Viděli jsme to ve firmě Naspers, společnosti z jihoafrické republiky, která koupila Mall.cz, kde jsem byl ve vedení. V představenstvu byl určitý podíl černochů, kteří nedělali vůbec nic. Nikdo se s nimi ani nebavil. Nechci, aby to znělo nekorektně, ale prostě tam byli jen pro okrasu,“ dodává Fryc s tím, že sice v JAR chápe nutnost změny z dob, kdy ve firmách byli pouze běloši, přesto si myslí, že změny mohly probíhat jinak.

„Otázka je, jestli je dobře dělat to takto svrchu – dát tam někoho, ačkoliv často nic neumí. Jestli není lepší dělat to zespodu. Dát znevýhodněné části populace přístup ke stejnému vzdělání, donutit školy, aby měly určitou proporci. Aby v obyvatelstvu bylo stejně kvalifikovaných lidí na všech stranách spektra,“ říká Fryc.

A nejde jen o kvóty na zaměstnance, ale o jakékoliv regule zasahující do podnikání. Ty totiž nepřímo postihují i startupový svět. „Spousta startupů má peníze od venture kapitálových investorů a většina z nich má peníze od Evropské unie – Evropského investičního fondu. Ten podléhá regulacím EU a ty se následně přenášejí na venture kapitálové investory a přes ně na startupy,“ říká Fryc, který se s takovými regulacemi osobně nedávno setkal. „Před 14 dny jsme podepisovali investici, kde máme spoluinvestora s penězi od Evropského investičního fondu. Dostali jsme 30 stránek regulatorních nesmyslů, z nichž některé jsou úplně bizarní,“ říká Fryc.

Mezi nastavená pravidla patří v tomto případě například směrnice o ochraně ptáků. Startup, který podniká v technologiích, stejně musí podepsat takzvanou „The birds directive “ nebo „The habitats directive“ – tedy směrnice o ochraně rostlin, živočichů a prostředí,“ říká Fryc, podle kterého by spíše než číst a dodržovat 30 stran regulí bylo lepší, kdyby se startup věnoval svým zákazníkům. „Myslím si, že startupy, které nebudou chtít řešit tyto regulatorní nesmysly, si budou vybírat investory, kteří nemají tuto zátěž, a třeba i neevropské,“ dodává Fryc.

Právě unijní regulace mají podle něj za následek stále větší ztrátu konkurenceschopnosti celé Evropy. „Tyto přeregulace, to je mor. Například v Říčanech, kde bydlím, se má rekonstruovat Černokostelecká ulice. Bude to trvat dva roky, kdy bude zavřená, protože EIA a já nevím, co ještě. V Číně za tu dobu postaví rychlotrať ze Šanghaje do Pekingu,“ říká Fryc s tím, že všechny regulace mají sice krásný záměr, ale „cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“.

„To, že všechny možné regulace mají extrémní vliv na výkonnost a akceschopnost daných firem, je naprosto nesporné. Dnes si na cokoliv, co chcete udělat ve firmě, musíte pozvat armádu právníků a udělat analýzu všech možných rizik, a když chcete v Evropě postavit fabriku, tak to skoro nejde. Brzdí nás to v ekonomickém rozvoji a je to vidět na tom, jak jsou Asiaté strašně rychlí a my strašně pomalí a těžkopádní,“ dodává.