Ondřej Fryc: Sice necouváme, ale stále jen stojíme na poušti

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Česko se ocitlo na křižovatce a i když všichni hledají cestu ven, opravdová strategie a vize stále chybí. „Mám pocit, že stojíme na tom stejném místě, ať už na křižovatce, nebo uprostřed pouště, delší dobu. Nikam se nehýbeme. Je sice dobré, že necouváme, ale nepřijde mi, že bychom měli nějaký jasný směr, jasnou vizi. Mám pocit, že vše se jenom lepí. Teď se lepí díry v rozpočtu, šetří se. Zároveň se ale šetří na místech, které jdou proti všem prohlášením,“ říká v pořadu Inside Talks investor Ondřej Fryc s tím, že se bohužel šetří zejména na vědě a školství, což je špatně.

Česko by si podle něj mělo říct, že je země budoucnosti a chce stavět na malých a středních podnikatelích. Právě proto by jim ale stát neměl házet klacky pod nohy. „Pokud pan premiér mluví o startupech, nemělo by to být jen o tom, že si vytvoří nějaký fond fondů, nebo jiný penězovod na startupy, což vůbec není potřeba, ale mělo by se udělat to, co startupy opravdu potřebují,“ říká Fryc s tím, že jde například o zaměstnanecký opční program. „O něm se stále povídá, ale když se to má po patnácti letech udělat, udělá se hybridním modelem, že ho nikdo nebude používat, protože je nefunkční.“

„Je potřeba se podívat na to, proč české podniky na světové scéně zaostávají a v čem je potřeba posílit. Máme neuvěřitelný technický talent, jsme pragmatičtí, ale neumíme to prodat,“ říká s tím, že v Americe nikdo nic pragmatického neudělá, nevymyslí, ale umí se prodat a díky tomu jsou úspěšnější. „Už jenom díky těm takzvaným soft skills, které učí jejich školství,“ říká Fryc s tím, že bychom jako země potřebovali reformu školství.

„Nevím, proč musí každý vědět, kdy byla podepsaná Zlatá bula sicilská, když máme spoustu zdrojů, kde si to můžeme najít a není to vůbec potřeba. Ano, musíme mít nějaké povědomí po historii, ale základem budoucnosti je umět pracovat s lidmi, umět se odprezentovat a prodat svůj nápad a v tom hrozně zaostáváme.

Změnit by se podle něj měl i přístup universit ke startupům, které při nich vznikají. Inspirovat bychom se mohli v zahraničí.

„My máme spolupráci se startupy, které vznikly původně na Stanford University, která má celé oddělení na transfer technologií. Funguje výborně a nikdo tam vše neuzurpuje pod universitu. Universita chápe, že nesmí blokovat startup pro další kola financování, aby se mohl nějak standardně komerčně rozvíjet. Vezmou si drobný podíl,“ dodává s tím, že v Česku se často bere, že se vše dělá v rámci fakulty a ta chce většinou polovinu. „To je hrozně limitující pro jakoukoliv diskuzi. Málokdy se pak stane, že universitní startup dostane kapitálovou investici, protože tam jsou obrovské překážky. A přitom by byl zajímavý.

O změny ve vzdělávání a podporu vědy se podle něj snaží i neziskové organizace a sami podnikatelé a filantropové. To však nemůže stačit. Darování totiž v Česku stále nemá velkou tradici.

„Nerad bych to nějak soudil, myslím si, že je to nějaký vývoj, že u nás ještě nemáme takovou historii v podnikání, aby se třeba formou nějakých rodinných nadací určité procento vygenerovaného majetku dávalo do nezisku,“ říká Fryc s tím, že dárců je navíc až překvapivě málo. „Vlastně se potkávají stále stejná jména a přitom těch peněz je mezi podnikateli spousta,“ dodává Fryc. Podle něj by bylo potřeba pozitivně inspirovat další podnikatele tak, aby dávali peněz jako na Západě.

„Mám obrovský respekt vůči lidem jako Libor Winkler, Honza Bárta, Dušan Šenkypl, nebo Martin Vohánka a dalším. Jsou lidé, kteří dávají neuvěřitelné peníze, ale vůbec se o nich nepíše. Mohla by být i role médií tyto pozitivní příklady vyzdvihovat, aby to někoho inspirovalo. Čím víc bude peněz v nezisku, tím víc zajímavých projektů se bude moci realizovat,“ dodává.

Dodává ale, že je potřeba změnit i samotný neziskový sektor. „Mám obrovský problém s tím, že v nezisku platí trošku kádrování – kdo má vysoký plat, do nezisku vůbec nepatří. Kdyby tam byl manažer za sto tisíc měsíčně, všichni ho vyštípou, protože tomu nezisku bere peníze. Přitom dobře zaplacený člověk je schopen přinášet nové myšlenky a nové dárce. Myslím, že bychom měli opustit ten přístup, že v neziskovém sektoru jsou ti chudí, kteří by se měli podporovat, ale ti, kteří mají v rukách naši budoucnost,“ dodává.

Spolupráce by měla podle něj být vzájemné partnerství a to se týká například i vědy, kde je často byznys brán jako něco, s čím se vědecká elita nechce příliš zaobírat. „Teď asi řeknu něco nepopulárního, ale v první řadě je třeba přestat pohrdat byznysem,“ dodává.