Obsah špatně, forma špatně. Šéf Linetu hodnotí úsporný balíček

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Razantní krok v úsporách státu je potřeba. Špatná je však komunikace a vlastně i obsah, říká v pořadu Inside Talks šéf Linetu Tomáš Kolář.

„Příjmy pro tento rok jsou plánované na 2200 miliard korun. Schodek je plánovaný na 300 miliard korun. Přepočteno přes palec, to je 15 procent deficit. Kdyby takto hospodařila domácnost, už tam má zástup exekutorů. Kdyby firma, už je v insolvenci. Nemohu přece utratit o 15 procent víc, než kolik mám příjem. Takto jednoduše je to potřeba komunikovat,“ říká Kolář.

Právě toto zdůvodnění mu u vlády chybí a forma, jakou ministři změny oznámili, mu přijde nešťastná. „Komunikace je strašně silný nástroj a každý by ji měl využívat, jak nejlépe to jde,“ dodává.

Současné snahy státu přirovnává k firmě, která se ocitla v problémech.

„Celý balíček se skládá z různé formy škrtů. Ano, určitě bylo strašně složité je dohodnout, nicméně jsou to škrty. Když je vám ve firmě ouvej, také máte možnost něco škrtnout, ale mnohem těžší je dosáhnout stejného výkonu za polovičních nákladů,“ říká Kolář s tím, že právě o zvyšování efektivity v balíčku není ani slovo.

Chybí mu například větší digitalizace a optimalizace. Pohledem firmy tak podle něj vláda zatím zůstala stát v půli cesty.

„Pomocí škrtů se k žádnému zisku nedohrabete. A k růstu už vůbec ne. Škrtání je tahání za záchrannou brzdu. Ano, to musíte udělat, ale pak se musíte znovu rozjet. A na to potřebujete začít ty věci dělat jinak. Hledat způsoby, jak stát udělat efektivnější,“ dodává Kolář.

Jako příklad, kde by se mohlo zefektivňovat, udává úřady. „Každý, kdo musí nějakým způsobem interagovat s úřady, si říká, proč jsou ty věci tak složité a stojí mě hrozně moc času. Co času teprve stojí tu druhou stranu. To je jen povrchní obrázek toho, že věci, které by mohly fungovat jednoduše, fungují složitě. Protože za ty dekády nabobtnaly a nikdo se nestará o to, aby je znovu zjednodušil. Tak, jako to pravidelně dělá každá firma,“ dodává Kolář.

Chybí mu také jasné vysvětlení některých údajů. „Když si vezmeme balíček po faktech, pro příští rok je to 94 miliard úspor, přičemž jedna třetina je v oblasti příjmů. Je evidentní, že k tomu byla upřena pozornost a je celkem zřejmé, jak těchto 32 miliard vznikne,“ vysvětluje Kolář.

U druhé části –⁠ tedy u škrtů na výdajové stránce –⁠ už je to podle něj jiné. „Já jsem k tomu nenašel skoro nic. Je tam, že škrtneme dotace –⁠ fajn, ale z čeho budeme škrtat, komu budeme škrtat? Je to hodně, nebo je to málo? Jak budeme škrtat a budeme škrtat i za cenu arbitráží?“ ptá se Kolář s tím, že právě tyto škrty nám paradoxně mohou „podtrhnout“ židli v době, kdy potřebujeme ekonomiku transformovat.

Bez toho, aby vláda pokračovala i v dalších krocích, tedy, zvyšování efektivity, bude podle něj Česko dál ztrácet.

„Budeme ukazovat na víc zemí, které startovaly z mnohem horší startovací čáry a najednou nás přefrčely. A my je špatně budeme honit. Lidé budou nespokojení, protože vše bude drahé. Bude méně na důchody, bude méně na všechno,“ dodává.

Už teď se odbory se bouří, že rodina s dítětem kvůli vládnímu balíčku přijde až o 178 tisíc korun ročně, což Tomáš Kolář považuje za demagogickou a manipulativní fake news, ekonomové pak počítají s dopadem na 15 tisíc ročně na osobu.

Podle Tomáše Koláře ale ani takové číslo na ekonomiku jako takovou nebude mít žádný významný vliv.

„Jak zahýbalo ekonomikou, když jsme přes noc mezi lidi vrhli 100 miliard, protože jsme zrušili superhrubou mzdu? Nijak. Jak zahýbalo ekonomikou, když ve stejných částkách kontinuálně rostou mzdy, aniž by rostla produktivita? Krátkodobě nijak, ale dlouhodobě tady máme 20 procent inflace,“ říká Kolář. Dodává, že si nemyslí, že v případě dopadů na rodiny půjde o šokující změnu.

Změnu však balíček přináší i firmám. Třeba tím, že zvyšuje korporátní daň z devatenácti procent na 21 procent. Jak moc je to ovlivní?

„Záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváte. V západních zemích je to víc, my ale nejsme západní země. Musíme říct, s kým se chceme srovnávat a to je podle mě Visegrád. Oni běží stejný závod jako my. S nimi soutěžíme o to, kdo dostane investici,“ říká Kolář s tím, že netvrdí, že dvě procenta u korporátní daně něco změní a bude konec světa, ale nějaké body to české konkurenceschopnosti už ubírá.

„Není to jediný rozhodující faktor, ale může to pak chybět v investicích firem,“ dodává Kolář s tím, že si nemyslí, že bychom kvůli tomu viděli úprk firem do zahraničí.