Když vyhraje Trump? Asi v USA postavíme továrnu a nebudeme sami, říká expert

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Evropští průmyslníci bojují proti drtivým dopadům Green Dealu. Sedmdesát z nich podepsalo takzvanou Antverpskou deklaraci, která po Evropské unii požaduje, aby ke Green Dealu postavila ještě druhou nohu – v podobě evropské průmyslové dohody.

A výzva má poměrně velký ohlas. Z původní sedmdesátky signatářů narostl počet podpisů velkých firem a průmyslových asociací na více než 900.

„Svaz průmyslu a dopravy tuto výzvu podepsal také. Antverpská deklarace řeší budoucnost evropského průmyslu, kterému se nedaří dobře. Potýkáme se s nerůstem a vzhledem k tomu, že evropská prosperita je z velké části postavena na prosperitě průmyslu, je to velmi důležitá aktivita,“ říká v pořadu Inside Talks Tomáš Kolář, šéf společnosti Linet, která je světovým výrobcem zdravotnických lůžek.

Upozorňuje přitom na to, že Green Deal byl přijat v roce 2019 v úplně jiném světě za úplně jiných podmínek. „Tři měsíce nato vypukla pandemie, máme za sebou inflaci, zpřetrhané dodavatelské řetězce a 25procentní zdražení indexu průmyslových cen. Pracujeme v úplně nových podmínkách,“ říká Kolář a zdůrazňuje, že je třeba se na Green Deal podívat znovu a znovu ho ve stávajících podmínkách přehodnotit.

„Evropa má volby a my v první řadě musíme zajistit, abychom vytvořili takové podmínky, aby nám voliči vůbec dovolili v tom Green Dealu pokračovat. Není to o tom, že bychom chtěli skončit Green Deal, že bychom chtěli s vaničkou vylít i dítě, ale o nastavení takových podmínek, aby byla Evropa globálně konkurenceschopná,“ vysvětluje Kolář.

A právě konkurenceschopnost Evropa ztrácí, což ukazuje i index výrobních cen. Výrobní náklady tu za čtyři roky vyrostly o 25 procent, zatímco v Číně zůstaly na úrovni roku 2019.

„Linet z toho průměru nevystupuje. I nám se výrobní náklady zvedly o 25 procent – to se skládá z materiálů, pracovní síly, ale i mnoha fixních nákladů, které nově naskakují, třeba i kvůli regulacím. Nově máme ESG audity, na které se připravujeme. Evropa má prostě řadu specialit, které jinde nejsou, což zvedá náklady a ten index výrobních cen je toho příkladem,“ říká Kolář.

Levnější čínské produkty jsou tak logicky velkou konkurencí pro ty evropské – zejména v době, kdy poptávka na domácím čínském trhu padá. Situaci přitom nenapomáhá ani velká otevřenost evropské ekonomiky.

„Celá Evropská unie je relativně otevřená pro vstup kohokoliv z jiných kontinentů. Celkově existuje zhruba 22 opatření, která otevřenosti jednotlivých trhů brání. Evropská unie jich uplatňuje jen sedm. Spojené státy deset, stejně tak Asie, subsaharská Afrika dokonce 13,“ říká Kolář a opět uvádí konkrétní příklad z firmy Linet, které šéfuje.

„Je to i protekcionismus jednotlivých trhů, které buď chrání své vlastní výrobce, nebo naopak realizaci zakázek podmiňují investicemi v daném území. Konkrétně v subsaharské Africe máme v jedné zemi dlouhodobě zakázky a jsme standardním tendrovým partnerem velké organizace. Naposledy nám ale řekli, že zakázku dostaneme, pouze když významnou část vyrobíme u nich,“ vysvětluje Kolář.

Evropa podle něj nic takového nežádá, a levnější čínské výrobky tak mohou brzy evropskou konkurenci začít „válcovat“.

Nový trend potvrzují například čínské elektromobily, kterým se v Evropě daří čím dál víc. Na poli větrných turbín pak má už Čína celosvětově podíl 60 procent.

„Můžeme vyjmenovat hromadu dalších podobně složitých průmyslových produktů, ono to bude platit stejně, protože podmínky pro výrobu v Číně jsou výhodnější. Není to pouze o levné pracovní síle, ta už v Číně není dávno levná, je to o těch vstupních podmínkách, energiích, materiálech, které v Číně prostě mají levnější,“ říká Kolář.

Řešení podle něj není jednoduché. „Pokud bychom zavedli cla, o kterých se mluví, vyvolá to zase reciproční kroky,“ dodává Kolář.

Právě cla (i když z jiné strany planety) jsou teď hrozbou, která může být další ranou pro evropský průmysl. Pokud za půl roku v amerických volbách zvítězí Donald Trump, nechal se slyšet, že chce uvalit dovozní cla z Evropy ve výši deseti procent.

Do USA přitom loni evropští exportéři vyvezli zboží za 500 miliard eur a 20 z 27 zemí má s USA aktivní bilanci.

„V Trumpově minulém volebním období jsme viděli, že cla opravdu realizoval, nemůžeme to tedy brát na lehkou váhu. Pokud bude clo deset procent, pro nás to bude znamenat, že ze stomilionového obratu, který v USA máme, je hodnota zboží 70 milionů a z toho odvedeme clo sedm milionů,“ říká Kolář. Když se podle něj vezme v úvahu, že další zhruba dva miliony dolarů představuje doprava, je daleko jednodušší za 20 milionů postavit výrobu přímo v USA.

„Je to samozřejmě velmi férová alternativa, kterou se budeme muset zabývat. A samozřejmě, co vyrobíme tam, nevyrobíme tady,“ říká Kolář.

Všechna tato rizika a hrozby je přitom potřeba teď vzít v úvahu. „Proto vznikla Antverpská deklarace, aby se ta průmyslová dohoda stala pilířem a součástí toho budoucího programu pro nové období Evropské komise. Abychom všechny tyto alternativy, nové podmínky, které máme na stole, zvážili a vzali to opravdu v potaz,“ říká Kolář.