Místo miliardy jen 850 milionů. Je správné se rozdělit, říká nečekaně byznysmen

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

„Zvýšení firemní daně o dvě procenta prostě není problém,“ říká v pořadu Inside Talks investor Ondřej Fryc s tím, že hrozně důležité je ale uhlídat správnou hranici. „V Americe, kde jsou daně dvakrát vyšší, si nikdo neodvolí daně nějak odklonit. My naopak máme v kultuře snahu to někam transportovat. Je proto důležité dát hranici tak, aby podnikatelům nestálo za to, o tom přemýšlet,“ dodává Fryc a stejný názor má i na zdanění kapitálových výnosů. Zvýšení daně je součásti konsolidačního balíčku.

Mezi podnikateli jsou právě na tento navrhovaný krok zcela rozpolcené názory. „Někteří to považují za strašlivé – deset let pracovali na tom, aby vybudovali firmu, a domnívají se, že teď mají právo ji prodat a mít „tax free“ příjem. Já si to ale nemyslím,“ říká Fryc s tím, že i tady je ale potřeba danit rozumně, aby nikdo neměl tendenci firmu prodávat přes kyperské offshorové struktury.

„Je úplně v pořádku se o to rozdělit. Jestliže prodáte firmu za miliardu a zaplatíte třeba patnáct procent daň, tak místo miliardy dostanete 850 milionů. Nebudete méně šťastnější. Pro ten státní rozpočet to ale udělá obrovský rozdíl,“ vysvětluje Fryc.

Upozorňuje také na to, že dnes je velká část prodejů fiktivní. „Tím, že jednou za tři roky přeprodáte přes nějaký offshore firmu zleva–doprava, realizujete příjem osvobozený od daně. To se dnes děje úplně běžně. Zdanění tomu zamezí a to je správně,“ říká investor a dodává, že je ale rozdíl, zda daň bude 15, nebo 23 procent.

„V konkurenci s USA, kde je daň 47 procent, je sice 23 procent stále dobrých, ale vnímám, že některým podnikatelům to už může stát za prodej přes nějakou offshorovou strukturu. Je to skoro čtvrtina a čtvrtina už je dost. To už je taková psychologická hranice. 15 procent je v pohodě,“ vysvětluje s tím, že podobný názor mají i podnikatelé v jeho okolí.

„Vlastně všichni to vnímají hodně podobně. Říkají, že je vlastně fér se rozdělit. Ten stát má fakt obrovskou díru a my také potřebujeme, aby stát byl bohatší,“ dodává.

Že by ale vyšší zdanění pomohlo k tomu, aby veřejnost lépe vnímala podnikatele, si ale nemyslí. „Já myslím, že veřejnost obecně bude vnímat podnikatele vždycky jako zločince, ať už platí 15 %, nebo nic,“ dodává.

Celkově je podle něj na navrhovaném balíčku vidět, že jde o kompromis. „Celkově bych to nehodnotil až tak špatně, ale je to takový balíček – pojďme odpovědět na krizi, kterou tady máme, a pojďme to nějak zalepit. Vůbec ale nemluví o nějaké dlouhodobé koncepci,“ říká Fryc a myslí si, že každý podnikatel ví, že ze ztrát se jenom škrty nedostane.

„Musíte mít nějaký plán, musíte být něčím atraktivní. Z krize se vždycky dostanete jenom expanzí,“ vysvětluje s tím, že z navrhovaných opatření má občas pocit schizofrenie.

„Na jednu stranu chceme přilákat nové podniky, na druhou stranu jim to nijak neusnadňujeme a nenasloucháme tomu, co by potřebovaly. Živnostníci táhnou ekonomiku, ale zároveň se jim to teď snažíme trochu osolit, aby platili víc. Chceme startu-upy, máme programy na to, jak je podpořit, ale desítky letu tu všichni investoři a podnikatelé žehrají na to, že u nás nejde udělat akciový opční plán, a my o tom jenom mluvíme,“ dodává. Jde o systém, kdy hlavně začínající firmy, které nemají dost peněz, mohou zaměstnancům lákat na akcie „své“ firmy a tím je jednak odměňovat ale i motivovat.

Právě akciový opční plán pro zaměstnance by podle něj bylo jednoduché implementovat například z Nizozemska či Německa, kde skvěle funguje.

Rozvoji podnikání jako takovému by ale pomohlo víc věcí – ať už je to infrastruktura nebo dostupnost pracovní síly. „Každý chce dělat manažera, ale potřebujeme také ruce, které to udělají. Německo vybudovalo svoji ekonomiku na imigraci z Turecka, proč my neotevřeme imigrační politiku? Je obrovský problém sem někoho dostat a nemusí to být jenom levná pracovní síla, ale i šílený proces je dostat sem i programátory nebo kvalitní manažery,“ dodává Fryc.

Největším problémem je podle něj fakt, že každá vláda je na čtyři roky a na tu dobu je její koncepce. „Nemáme dlouhodobou koncepci, protože všichni řeknou, to já už tady dávno nebudu, až se bude sklízet ovoce. Nebudu to dělat pro někoho jiného, nikdo mě za to neocení,“ dodává s tím, že ve firmách se musí koukat dlouho dopředu.