Článek
Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.
Částka na faktuře za energie se skládá ze dvou složek. Zatímco doteď cenu hnala nahoru zejména cena za samotné energie – tedy silová elektřina –, nyní přichází doba, kdy půjde nahoru složka druhá – tedy regulovaná část poplatků.
V Německu se za distribuci platí víc než za elektřinu
V některých zemích je přitom už dnes podstatnější než samotná silová energie. Například v Německu celkovou cenu jedné megawatthodiny elektrické energie tvoří silová elektřina jen ze třetiny. Dvě třetiny ceny připadají na distribuční a přenosové poplatky.
„V Německu se platí poměrně vysoké náklady za redispečink – tedy za to, že v některých částech Německa dochází k nucenému vypnutí zdrojů a v jiných se musí jiné zdroje nastartovat, protože aktuální kapacita sítí zatím nedovoluje přenášet tak velký objem energie,“ vysvětluje v pořadu IT šéf ČEPS Martin Durčák s tím, že každý stát má tuto filozofii postavenou trochu jinak.
Regulovaná složka ceny energie
- Regulovanou část ceny elektřiny určuje Energetický regulační úřad (ERÚ) a je pro všechny dodavatele závazná. To znamená, že s její výší nemůže dodavatel žádným způsobem manipulovat.
- Platí se v ní za samotnou distribuci, za činnost operátora trhu (OTE – fixní měsíční poplatek) a obsahuje také stálou měsíční platbu dle odběrného pásma odběrného místa.
- Neregulovaná část ceny elektřiny je cena za samotnou komoditu a je plně v rukou každé energetické společnosti.
I v Česku se dá ale očekávat, že se poměr důležitosti obou složek faktury bude měnit. „S rozvojem nové energetiky se musí investovat do sítí. Musíme připojovat nové obnovitelné zdroje, musíme nasadit chytré měření a vyvíjíme nové elektroenergetické datové centrum,“ říká Durčák s tím, že toto všechno jsou náklady, které se v poplatcích promítnou. Na druhou stranu, zákazníci díky novým technologiím mohou ušetřit třeba na spotřebě či na tom, že energie budou moci i sdílet. Už teď se objevují zprávy, že v příštím roce by cena za používání sítí a distribuci mohla stoupnout o 30 procent.
Za co všechno se platí?
Celkem v sobě regulovaná část faktury zahrnuje několik složek. Mezi nimi například poplatky za distribuci a přenos nebo náklady na systémové služby (které využívá ČEPS pro regulaci soustavy). Dále pak poplatky na provoz operátora trhu a Energetického regulačního úřadu. Zmiňované distribuční a přenosové poplatky obsahují převážně provozní náklady společností, odpisy zařízení a přiměřený regulovaný zisk.
„Zároveň jsou v položkách obsaženy i náklady na provoz sítí, což jsou i technické ztráty při přenosu elektrické energie, ať už tranzitem, nebo uvnitř České republiky, které musí nakupovat a do sítě doplňovat distribuční společnosti a ČEPS,“ vysvětluje Durčák.
Proč se zdražuje a zdražovat bude?
Do cen se samozřejmě propisuje nejenom inflace, ale zejména zvýšené nároky na investice. „ČEPS posiluje páteřní evropské propojení. Zároveň distribuční společnosti avizovaly, že musí posilovat své sítě z důvodu nárůstu připojování obnovitelných zdrojů . Z toho jednoznačně vychází, že do budoucna k těmto nárůstům v oblasti distribučních poplatků docházet bude,“ dodává Durčák.
Obnovitelné zdroje – další otazník
A nejde jen o náklady na distribuci. Stát od roku 2024 už nebude za spotřebitele platit poplatky za obnovitelné zdroje, které vzal kvůli energetické krizi od loňského října na sebe. I to koncové ceny ovlivní. „Je pouze na rozhodnutí vlády, jaký bude ten konečný set up – kolik si převezme státní rozpočet a kolik dopadne na lidi,“ říká Durčák.
Podle něj povinný výkup energie z obnovitelných zdrojů provází i jeden paradox. „Povinný výkup probíhá za tržní cenu. Čím vyšší je cena, tím nižší je dopad na státní rozpočet. Naopak, když je cena nízká, je větší doplatek, který musí kompenzovat ať stát, nebo my jako zákazníci, “ vysvětluje.
Cena 20 eur za megawatthodinu nebyla reálná
A jak se bude vyvíjet samotná cena silové elektřiny? „Největší dopad na nárůst ceny mají nepředvídatelné události, které do cenotvorby zasahují. Ať už je to válka na Ukrajině, stačí ale i jediná stávka na LNG terminálu v Austrálii. To se okamžitě odrazí několikadolarovým nárůstem ceny,“ říká Durčák s tím, že kdyby nebylo těchto unikátních jevů, ceny by mohly být stabilizované. I tak se ale musí počítat s určitými výkyvy v čase.
„Uvědomme si, že v Evropě se odstavují některé typy zdrojů. V Německu se odstavily jaderné elektrárny. To sice lze provést z hodiny na hodinu, ale bude chvilku trvat, než se daný výkon nahradí. Myslím si, že v dlouhodobějším horizontu se dá očekávat určitý nárůst v nějakém období, ale do budoucna by ceny díky novým zdrojům a ustálení rovnováhy měly zase výrazným způsobem klesnout.“
To, že by se ale cena vrátila na úroveň 20 eur za megawatthodinu, kde byla v roce 2014, si nemyslí. „Ta cena nebyla ekonomická. Byla způsobena umělými zásahy, které upřednostnily některé typy zdrojů,“ říká Durčák, podle kterého jde o cenu, ze které se nedají platit rozvojové a obnovovací investice. „Všichni věděli, že je to moment, který neumožní akumulaci prostředků na obnovu stávajících elektráren, na což mimo jiné dnes dochází. Dneska ten krátkodobý sešup cen v roce 2014 zčásti platíme,“ říká.
Hranice ekonomické ceny se odvíjí od posledního, takzvaného závěrného zdroje. To je dnes zdroj plynový, který se obchoduje kolem 50 eur za megawatthodinu spotřebovaného plynu. (Na výrobu jedné megawatthodiny elektrické energie jsou potřeba zhruba 2 megawatthodiny plynu). K tomu je ale třeba přičíst cenu povolenky a další provozní náklady.
