Děláme práci za stát. Kdo není zelený, má dražší úvěr, říká šéf Monety

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tématem současnosti je udržitelnost - a to i v bankovnictví. Dle bankéře Tomáše Spurného právě na tento sektor dopadá a dopadne úplně nejvíc.

„Udržitelnost je pro nás téma už posledních deset let, nicméně v poslední době se situace s udržitelností dramaticky mění,“ říká v pořadu Inside Talks. Naráží přitom na regulační povinnosti Evropské unie, kvůli kterým už dnes musí banka ročně poslat zhruba tři tisíce reportů. „A s tím, co nás ještě čeká, se reportovací povinnost zvýší zhruba o 10 až 15 procent,“ dodává šéf Moneta Money Bank.

Už od letošního roku se totiž rozšíří okruh firem, na něž dopadnou povinnosti předkládat výkazy popisující přístup k životnímu prostředí, sociálním otázkám i způsobu řízení. A právě nové povinnosti spojené s reportingem dle Tomáše Spurného dopadnou nejvíc na banky, které budou v roli „arbitra“ suplovat stát.

„Evropská unie prostřednictvím zavádění svých pravidel do národních legislativ vyžaduje, aby banky do určité míry zastávaly roli státu – aby byly těmi, kdo onu zelenost vymáhá na základě regulatorních požadavků,“ vysvětluje Spurný.

Dle něj ale není správné požadovat od bank, aby například odmítly financování firmě, která sice není přívětivá ke klimatu, ale podniká v rámci zákonů, jež jim dané podnikání dovolují.

„Pokud stát nechce, aby takové společnosti v ekonomice působily, měl by jim tu činnost buď zdanit, nebo rovnou zakázat, a tím dospět k redukci emisí CO2. Ale žádat banky, aby vzaly toto břímě politické zodpovědnosti? My musíme plnit tuto politickou vůli a nejsou z toho nadšeni ani naši klienti, ani naši akcionáři,“ dodává Spurný.

Banky jsou dle něj stavěny před Sofiinu volbu. „Z pohledu regulace se tu děje hned několik věcí. Za prvé: aby financování firem, které nejsou zelené, vyžadovalo větší kapitálovou intenzitu. Když ale zvýšíme intenzitu kapitálu, zároveň musíme zvýšit cenu. Tedy - kdo není zelený, bude platit více a ten, kdo zelený je, dostane podporované financování,“ vysvětluje Spurný.

Dle něj pak rozdíl mezi nepodporovaným a podporovaným financováním může být dost podstatný. „Dnes je obtížné to stanovit, ale pokud jeden platí marže dvě procenta, tak ten nezelený bude platit dvakrát tolik, nebo to financování vůbec nedostane,“ dodává Spurný.

„Dnes, než vám banky poskytnou úvěr, mají lidi, kteří posoudí váš úvěr, bonitu a schopnost a ochotu ten úvěr splácet. To je jedna hromádka nákladů. Druhá hromádka bude brzy o tom, že veškeré systémy v bance budou muset být do budoucna upraveny tak, aby byly schopny zachycovat kvalitativní a kvantitativní aspekty ESG našich zákazníků,“ říká Spurný.

Už brzy, v horizontu dvou až tří let, dle něj bude nutné u hypotéky řešit například i to, o jakou nemovitost se jedná, jaký má energetický štítek a další zelené parametry. Někteří pak budou dle Spurného i odmítnuti.

„Na poli komerčních úvěrů už se to děje. Když se podíváte na kancelářské budovy, tak domy, jež nedosahují určitého měřítka z hlediska zelenosti, jsou obtížně financovatelné a refinancovatelné. To je zcela evidentní,“ říká Spurný s tím, že až dosud takto banka nepostupovala. „My se díváme na to, jak silný je klient, aby závazek unesl, ale budeme muset postupovat podle nových pravidel, protože regulace nás tímto směrem vede,“ dodává.

Dalším elementem regulace dle něj je to, že i banky budou muset vykazovat poměr zelených aktiv - a budou tedy pod tlakem mít takový poměr co nejlepší.

„Já si nemyslím, že by se toto mělo dít v jakékoliv tržní ekonomice,“ dodává Spurný. Banky by dle něj měly být motivovány, ne nuceny. „Teď to řeknu jako žert, ale třeba dotacemi, aby podporovali zelenou transformaci,“ dodává s tím, že celý proces tak, jak je nastaven, dnes vytváří tlak na banky.

„Druhý problém je, že standardy reportování dnes po bankách vyžadují, aby sbíraly data od společností. Malé a střední podniky ale vůbec nejsou připraveny, aby vám taková data poskytly,“ říká Spurný.

ESG dle Spurného už dnes stojí jen na nepřímých nákladech 30 milionů ročně. „Ano, někdo může říct, že pro banku, která má zisk 5,8 miliardy, to není mnoho. Není to ale jen o penězích. Největší problém je, že legislativa po vás žádá data, která neexistují. A pokud ty společnosti ta data zveřejňovat nebudou, tak tam není žádná sankce,“ říká Spurný.

Bankéř také upozorňuje, že Evropa stojí v tomto snažení a směru osamocena „jako kůl v plotě“, a to může mít dopad na celý sektor. „Vliv to bude mít na celý evropský bankovní sektor, neboť bude méně konkurenceschopný a bude mnohem víc svázán pravidly.“