Lidé mi v 60 připadají plní síly. Proč expert souhlasí se změnami důchodů

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko stárne. Už v průběhu první poloviny 21. století se podle všeho zdvojnásobí zastoupení pětašedesátiletých osob – z dnešní šestiny na zhruba třetinu. Jak se tomu musí přizpůsobit firmy?

„Demografické křivky jsou neúprosné. V každém případě se musíme připravit na to, že populace nám stárnout bude a budeme tomu muset přizpůsobovat pracovní místa. Ať už v průmyslu, výrobě, nebo administrativě. Pokud chceme, a to my chceme, nadále lidi zaměstnávat, bude na nás, abychom ta místa přizpůsobili,“ říká v pořadu Inside Talks šéf Linetu Tomáš Kolář.

Pokud bude práce fyzicky i psychicky méně náročná, zvýší se podle něj okruh lidí, které mohou firmy zaměstnávat.

I v Linetu je dnes průměrný věk zhruba 40 let, což je o pět let víc než v minulosti. „Nevím ale, jestli je to demografická křivka, nebo loajalita zaměstnanců. Asi jsou to dva faktory, které se sbíhají,“ vysvětluje Kolář.

Upozorňuje přitom na to, že i samotná náplň práce jednotlivých profesí se už teď extrémně mění a s umělou inteligencí a dalšími novými nástroji se bude měnit ještě dál.

„Podívejte se, jakým způsobem se změnila administrativní práce. Dvacet let nazpět jsme byli u jehličkových tiskáren a prvních PC. Vidíte, kde jsme dnes. A je možné, že za deset let tahle práce možná úplně vymizí. Další příklad – nákup potravin. Když jsem byl malý, musela prodavačka vědět, kolik co stojí. Pak přišly pokladny, kódy, dnes máme samoobslužné pokladny, kde jeden supervizor pohlídá deset platících. Část obchodu se navíc přesunula do online a z obsluhy supermarketu a pokladních se stala parta ajťáků a logistické centrum s velkou skupinou řidičů,“ popisuje.

„Z toho původního zaměstnání tady už nezbylo vůbec nic. A to se bavíme jenom o prodeji potravin. V některých profesích budou tyto změny velmi dramatické, v některých pozvolnější a je na nás, abychom se přizpůsobili,“ uzavírá.

Měnící se doba má podle Koláře velké dopady na to, že to, co se dnešní padesátníci a šedesátníci učili ve škole, už při výkonu jejich povolání nemusí být úplně relevantní.

I tak jsou ale šedesátníci stále žádanější pracovní skupinou. „Vždy je to ale o tom, jestli chci pracovat, jestli mi to umožňuje zdravotní stav a jestli se musím naučit něco jiného. Naše zkušenost je, že skupina 50 plus a 60 plus má své obrovské výhody. Ví, co chce, má zkušenosti a hodnoty. Má odrostlé děti a je zvyklá pracovat. To má pro zaměstnavatele svoji hodnotu. Za nás tedy určitě ano,“ dodává.

Posun hranice důchodového věku je podle Koláře další nutný krok. „Uvědomme si, že naše maminky začínaly chodit do důchodu v 50 letech. Dnes je obrovský povyk, že nemůžeme jít do důchodu v 60, ale mně osobně tedy šedesátníci připadají jako mladí lidé plní síly a rozhodně to nejsou lidé, kteří by měli zůstat doma a nedělat vůbec nic,“ říká.

„Demografie je zcela neúprosná. My si navíc musíme uvědomit, že dnes mladí lidé nastupují později do práce. Studuje se déle a doba, ve které přispívají do toho systému, je tak kratší,“ dodává. Prodloužení věku odchodu do důchodu je tak podle něj pro důchodový systém jednoznačně nejjednodušší řešení.

Spolu se stárnutím populace bude podle něj daleko více potřeba, aby i samotné firmy dbaly na zdravotní péči a prevenci u svých zaměstnanců.

„My to už děláme. Byly na to i benefity, které jsou teď ale seškrtané. Trošku nás mrzí, jakým způsobem se v rámci konsolidačního balíčku postavila preventivní péče na úroveň lístků do kina nebo vstupenky do fitka. Tohle je opravdu něco jiného,“ říká Kolář s tím, že pokud se firmy chovají k zaměstnancům i v tomto správně, mají u nich opravdovou autoritu. To by podle něj mohlo pomoci i tomu, aby programy, jako je například onkologický screening, měly větší úspěšnost.

„V první řadě je to ale program, který by firmy měly vnímat jako službu zaměstnancům, z toho pohledu by měl být dobrovolný, tak jako jsou dobrovolné benefity, ne aby nám to někdo nařizoval a abychom tím suplovali něco, co máme dělat v rámci zdravotního pojištění,“ dodává Kolář.

Pak podle něj budou mnohé firmy na prevenci svých zaměstnanců dbát, protože už to dnes mnohé dělají. Stát by tomu však měl jít naproti – prevence je podle Koláře naprosto zásadní pro to, abychom se 65 let dožili ve zdraví.

„I z pohledu daní by nám k tomu měl stát poskytnout podmínky, a ne říct, že to je do 50 procent průměrného výdělku a má to stejnou hodnotu jako lístek do kina. To prostě správné není,“ dodává Kolář. A odkazuje na fakt, že už teď je nemocnost v tuzemsku dvojnásobně horší než v Rakousku.

Toho, že by stárnutí populace zároveň zpomalovalo výkon české ekonomiky, se Kolář nebojí. Konkrétně Česko totiž podle něj zatím plně nedocenilo potenciál robotizace.

„Dnes i my velmi zvažujeme, kdy nasadit roboty. Když totiž vezmeme cenu pracovní síly v Česku, hladina návratnosti robota se tu oproti Německu zdvojnásobuje. V Česku tak má robotizace před sebou obrovskou budoucnost, protože zcela určitě ještě není využitá. Protože se třeba zatím ještě vůbec nevyplácí,“ dodává Kolář.