ČEPS představil scénáře. Česko podle nich začne brzy elektřinu dovážet

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od roku 2025 by se Česko mohlo změnit z exportéra elektřiny na importéra. Počítá s tím takzvaný MAF, tedy možný scénář toho, jak bude v následujících letech energetika vypadat, který každoročně vydává ČEPS.

„Vývoj je podobný, jako jsme očekávali v minulých letech, ale nové je to, že se díváme na import energie i z pohledu ekonomičnosti,“ říká v rozhovoru pro Inside Talks Martin Durčák s tím, že více než polovinu elektřiny z celkového importu dovezeme proto, že se to zkrátka vyplatí.

„Takový dovoz není novinkou. Už dnes se spousta uhelných elektráren na víkend vypíná, ale teď to budeme mít přesně vyčísleno po hodinách,“ říká Durčák. Podle progresivního scénáře by v roce 2035 měla Česká republika dovážet zhruba 20 terawatthodin – 60 procent z tohoto čísla právě z důvodu nižších cen v zahraničí.

Podle Durčáka jde sice o výhodný scénář pro Česko, ale přesto někdo nižší ceny zaplatit musí. Jsou to jednotlivé státy a jejich občané. „Například v Německu využívají takzvaný contract for difference – to znamená, že je vysoutěžena základní cena, ale pokud je cena na trhu nižší, je to kompenzováno,“ vysvětluje Durčák s tím, že levnější elektřinu, kterou si dovezeme do Česka z Německa, nám tak v reálu „zadotují“ němečtí občané. Právě Německo je totiž jednou ze zemí, odkud budeme dovážet.

Podrobně namodelované jsou ve scénáři i ceny. Zatímco v roce 2025 bude průměr za cenu jedné megawatthodiny 106 eur, v roce 2030 už to má být 90 eur. (Jen pro představu – v srpnu 2022, tedy v době největší energetické krize, byla cena jedné megawatthodiny téměř tisíc eur.)

Na extrémní snížení cen na fakturách za energie se ale zákazníci těšit nemohou. „Elektřina má dvě složky. Ta první složka je silová, ta druhá, to jsou poplatky. Když se budeme bavit o silové složce, tak pokud nedojde k nějakým rušivým vlivům, měla by postupně klesat. Do budoucna všechny modely ukazují jeden směr pohybu. Na druhou stranu nám poroste ta část distribučních poplatků,“ dodává Durčák.

Je podle scénáře v současné situaci nutné udržet uhelné elektrárny? Podle Martina Durčáka prognóza aktuálně nepracuje s tím, že by se v jeden okamžik, v nejbližších měsících či letech, měly vypnout všechny uhelné elektrárny. „To samozřejmě pravděpodobné není,“ dodává Durčák s tím, že scénář počítá s postupným útlumem rozloženým v letech.

Ještě v roce 2025 by měly uhelné elektrárny podle progresivního scénáře zajistit 18 519 gigawatthodin, v roce 2030 se stále počítá s dodávkou 1596 gigawatthodin a teprve až v dalších letech vykazuje scénář v kolonce uhelné elektrárny nulu.

Ve scénáři je zohledněno i varování miliardáře Pavla Tykače, že své uhelné elektrárny uzavře už příští rok. Podle Martina Durčáka tak ČEPS na základě oficiálního oznámení skupiny Sev.en počítá s odstavením elektráren ve Chvaleticích a Počeradech od druhého kvartálu 2025 po ukončení topné sezony a dále s nimi již ve scénářích MAF nepočítá.

„Ten systém se dnes nastavuje tak, že se vezme odhadovaná spotřeba v celé Evropě, proti tomu se namodeluje možný vývoj počasí (sluneční osvit, větrné podmínky) a aktivní zdroje, které jejich vlastníci nahlásí formou dotazníkového šetření. To všechno se dá do jedné vstupní databáze a pro každou hodinu ve sledovaném roce se počítá soulad mezi výrobou a spotřebou. Sestaví se žebříček elektráren podle jejich variabilních nákladů od nejlevnějších po nejdražší a spočítá se závěrná cena. I když máme některé elektrárny, které by chtěly být provozovány třeba do roku 2040, nemusí být kvůli své nákladové ceně nasazovány nebo budou nasazeny pouze tehdy, pokud bude vysoká spotřeba, vysoké zatížení a vysoká cena, která jim dovoluje se zapojit,“ říká Durčák s tím, že pak je ale klíčové, aby si takový zdroj vydělal na pokrytí svých fixních nákladů.

„Tady je samozřejmě otázka, když budeme mít zdroje, které budou v provozu dva až tři měsíce, jestli si vytvoří dostatečný polštář pro pokrytí fixních nákladů,“ říká Durčák.

Podle něj je do budoucna pro Česko klíčové, aby tu byly „rychlé zdroje“, které mohou být ve studeném režimu a mohou být připraveny k najetí během velmi krátkého času. „U uhelných elektráren tato výhoda není. Ty musí být nějakým způsobem nahřáté a temperované,“ říká Durčák a dodává, že tyto požadavky na rychlé zdroje splňují elektrárny plynové.

Při přípravě progresivního scénáře se už počítá s daleko větším nasazením elektromobilů, intenzivnějším nasazením tepelných čerpadel a výraznější elektrifikací průmyslu. „Dnes máme spotřebu 60 terawatthodin a ve scénáři se po roce 2035 uvažuje o progresivním scénáři okolo 85 terawatthodin,“ dodává Durčák.

Vše se pak simuluje na třech typických klimatických letech – 2008, 2009 a 1995, což byly vzhledem k počasí průměrné roky. V celém propočtu ale funguje i jeden krizový, klimaticky nepříznivý rok 1985. „Rok 1985 je extrémní v tom, že daleko méně svítilo slunce, daleko méně foukalo a byly nižší teploty,“ říká Durčák, podle kterého musí být scénář nachystán i na tuto extrémní variantu.

Stručné shrnutí Podcastu si můžete poslechnout také v adudioverzi.