Popularita je pomíjivá, biatlon čeká tvrdá práce, říká Ondřej Rybář

Na začátek se nemohu nezeptat. Sledujete taneční vystoupení Gabriely Koukalové v televizní soutěži?

Pár dílů jsem viděl. Musím říct, že se jí daří, přeju jí, aby se dostala co nejdál. Ukazuje se, že je zvyklá tvrdě dřít, a pokud má na něco dost času, tak je schopná v tom být perfektní.

Měla k tomu podle vás nakročeno už během biatlonové kariéry?

K tanci? Možná se to dalo předpokládat, protože lyžování je stejně jako tanec o rytmu a technice. Pokud chce patřit lyžař mezi ty nejlepší, mělo by podle mě být tancování skoro nedílnou součástí jeho tréninku.

Jaká je z vašeho pohledu současná pozice biatlonu, na které má Gabriela Koukalová velký podíl, mezi českými sporty?

Vnímáme, že velký vzestup v očích českého fanouška přišel po olympiádě v Soči v roce 2014. Od té doby jsme si upevnili pozici mezi těmi úplně nejoblíbenějšími zimními sporty v Česku, kam společně s hokejem momentálně patříme. Je to pro nás ohromný závazek a jsme rádi za vlnu nových a hlavně věrných fanoušků. Popularita biatlonu je samozřejmě dána také podstatou samotného sportu, kdy nevíte, co se stane během střeleckých položek, což radikálně zvyšuje dramatičnost každého závodu.

Hodně se mluví o tom, že Češi jsou fanoušky úspěchu. Nebojíte se toho, že se fanoušci od vás odvrátí, až se přestane dařit?

Musíme tomu předcházet a nejdůležitějším faktorem je práce s mládeží, aby nepřišlo žádné hluché místo jako například v případě běhu na lyžích. Všechno je to ale o tvrdé práci, jinak nemáte ve světové konkurenci šanci. Je hezké, že nás v posledních letech lidé plácají po ramenou, ovšem moc dobře víme, že je to dost pomíjivé. Chceme se udržet mezi nejlepšími, protože z toho má pak radost úplně každý – závodník, trenér, vedení i český fanoušek.

V českém týmu proběhlo po poslední sezoně několik změn. Například na pozici hlavního servismana nahradil Tomáše Žídka Vojtěch Prášil. Co to s sebou přináší?

Vojta je zkušený člen našeho týmu, je s námi od roku 2010 a prošel už dvěma olympijskými cykly. Chceme zlepšit týmovou komunikaci v tom smyslu, aby byl i samotný závodník zodpovědný za lyže, na kterých pojede závod. Je totiž hrozně jednoduché nechat si lyže vybrat někým jiným a po závodě řešit, proč nejely podle představ. Teď bude mít závodník možnost víc promlouvat do finálního výběru a zvolit si lyže podle svých představ.

Pro fanoušky se to může zdát možná jako nepatrná změna, ale jak velkou roli vůbec hraje dobrý servis ve výkonu biatlonisty?

Nejdůležitější je samozřejmě po všech stránkách dobře připravený sportovec. Pokud ale chcete mít nejlepší výsledky, musíte mít nejlepší servis. Bez precizně namazaných lyží nemůžete pomýšlet na vítězství ve světovém poháru, tak to prostě je.

Další změna přišla v trenérském týmu. Jako asistent Zdeňka Vítka u mužské reprezentace skončil po minulé sezoně norský trenér Anders Magnus Bratli. Proč?

Rozhodně neříkám, že dělal svoji práci špatně, našemu týmu zase o něco rozšířil obzory. Je to mladý trenér a i on u nás získal spoustu zkušeností. Se zahraničním trenérem ale přichází i komplikace v podobě dojíždění, logistiky nebo komunikace. Možná jsme si od jeho práce slibovali trochu větší přínos z pohledu norské techniky a vůbec jejich fungování. U mužského týmu jsme se tedy nakonec rozhodli, že půjdeme cestou ryze českého trenérského týmu, Bratliho nahradil Aleš Ligaun.

Naopak u ženské složky pokračuje Nor Egil Gjelland. Jak vnímáte jeho dosavadní působení?

Je to trenér, který má spoustu biatlonových zkušeností, a do našeho týmu velmi dobře zapadl. Stále lépe probíhá jakási symbióza, kdy i on se sem snaží přinést trochu čerstvý vítr v podobě norského stylu. Zároveň si ale uvědomujeme, že v Česku se závodníky pracujeme trochu jinak, protože tady nečeká na šanci kdovíjaké kvantum dalších biatlonistů.

Co konkrétně Gjelland nejvíc ovlivnil?

Je to určitá individuální zodpovědnost samotných závodníků. V Norsku jsou totiž biatlonisté mnohem víc vedení k zodpovědnosti za to, co dělají v přípravě, v tréninku a podobně.

Sezona 2019/2020 začíná o víkendu ve švédském Östersundu. S jakými konkrétními úspěchy byste byl na konci ročníku spokojený?

Tuto věc jsem nikdy neřešil ani z pozice hlavního trenéra. Samozřejmě jdeme do sezony s tím, že chceme český národ reprezentovat co nejlépe, rádi bychom vídali naši vlajku co nejvýš v každém závodě. Uvidíme, jak moc se to našim biatlonistům bude dařit, závisí to totiž na spoustě okolností v konkrétních závodech.

Hlavním vrcholem bude únorový světový šampionát v italské Anterselvě ve vysoké nadmořské výšce.

Moc dobře si pamatuji poslední mistrovství světa v Anterselvě v roce 2007. Byl to úžasně uspořádaný šampionát v nádherném prostředí, něco podobného nás doufám čeká také v únoru. My tam ale rozhodně nepojedeme s tím, že si jen užijeme atmosféru.

Uzpůsobil tamním náročným podmínkám nějak český tým předsezonní přípravu?

Ano, měli jsme hned několik tréninkových kempů ve vyšších nadmořských výškách. Mělo by to našim závodníkům ulehčit následnou aklimatizaci. Víme, co nás čeká, a přípravu jsme rozhodně nepodcenili. O našich ambicích ale víc napoví až samotný průběh sezony, protože pokud se někomu bude pravidelně dařit ve světovém poháru, je větší pravděpodobnost, že se mu povede i světový šampionát. Naopak pokud někdo bude v těžkém útlumu, těžko výsledkově vyletí na mistrovství světa.

Co když nastane ten druhý případ?

Tak na to budeme muset v průběhu sezony zareagovat. O to důležitější bude například příprava o Vánocích, před samotným šampionátem pak budeme ladit konkrétní detaily.

Dalším důležitým bodem v očích českých fanoušků je závod v Novém Městě na Moravě, který se uskuteční netradičně až na začátku března. Bude to výhoda?

Já myslím, že díky té fantastické atmosféře, která během závodů panuje a která je jedinečná v celém světovém poháru, je úplně jedno, jestli se pojede v prosinci nebo v březnu. Pozitivní může být to, že závod v Novém Městě prakticky navazuje na mistrovství světa, tudíž by si mohli závodníci přivézt z Anterselvy naprosto špičkovou formu. Na druhou stranu bude otázkou, jak se biatlonisté vypořádají s únavou po náročném světovém šampionátu.

Pojďme ke konkrétním jménům v českém týmu. Českou jedničkou by měla být mezi ženami Markéta Davidová. Ta ale tuto pozici zatím odmítá. Souhlasíte s tím?

Myslím si, že je to naprosto správné, protože je to pořád ještě mladá závodnice, která každým závodem získává další a další zkušenosti. To, že se jí povedly některé závody v minulé sezoně, jí pomůže psychicky, ale bylo by zbytečné ji momentálně stavět do pozice hlavních favoritek světového poháru. Do závodu by měl jít člověk s čistou hlavou a neřešit, jestli dojede první, pátý nebo dvacátý.

V čem vnímáte u Markéty Davidové od loňska největší posun?

Aspektem, ve kterém udělala a stále ještě může udělat největší pokrok, je stabilita střeleckých výkonů.

Poslední sezona kariéry čeká Michala Šlesingra. O co přichází český biatlon s jeho koncem?

Boušek stále patří k základním kamenům celé reprezentace. Výrazně se podílel a stále podílí na vzestupu českého biatlonu. Já osobně nikdy nezapomenu na už zmíněné mistrovství světa v roce 2007, kde byl největším konkurentem legendárního Oleho Einara Bjørndalena. Obecně se bude na éru Šlesingr–Moravec–Soukup dlouho vzpomínat. Michal navíc funguje i jako mentor. Ten, kdo chtěl, od něj mohl čerpat velmi cenné rady. I Michal Krčmář říká, že se od něj strašně moc naučil.

Čím dál častěji jsou naopak slyšet jména jako Adam Václavík nebo Jakub Štvrtecký. Mohou se čeští fanoušci těšit na to, že právě oni letos proniknou do širší světové špičky?

To se dá těžko předpovídat, ale oba dva mají potenciál na to, být velmi dobrými biatlonisty. Adam Václavík má výtečný základ, je to jen o tom, aby dokázal všechny součásti biatlonového výkonu skloubit dohromady. My bychom byli rádi, kdyby se mu to pravidelně dařilo už letos. Kuba je ještě junior, sledujeme u něj nespoutané mládí nezatížené tlakem na výsledky. Potřebuje ještě trochu času, aby se v dospělé kategorii pořádně rozkoukal. Máme tam ale ještě například Mikuláše Karlíka nebo Víťu Horniga.

Znamená to, že probíhá generační obměna v českém biatlonu?

Je to pozvolný a dlouhodobý proces. Nejde to udělat ze dne na den, ale současní mladí biatlonisté rozhodně mají proč trénovat, protože mohou být nástupci úspěšné generace, která pobláznila národ.

Kdo bude podle vás letos patřit mezi hlavní favority mužského světového poháru?

Mezi muži je momentálně přinejmenším dvacet jmen, která jsou schopna být každý závod na pódiu. Špička se neuvěřitelně rozrůstá, pokud chcete být v elitní patnáctce, tak musíte patřit mezi nejlepších padesát biatlonistů světa. Není to jako před deseti lety, kdy byla špička ustálená a měnila se jen pořadí v Top 20. Teď můžete být jeden závod čtyřicátý a druhý den třeba desátý.

Loňská nadvláda Nora Johannese Thingnese Bøa tedy pokračovat nebude?

Bude patřit mezi hlavní favority, to je jasné. Ale každý takovýto počin motivuje konkurenci k daleko většímu úsilí. Všichni si na něj letos budou dělat zálusk. Johannes to bude mít neuvěřitelně těžké, zejména proti silné enklávě Francouzů. Čekají nás velké bitvy, ale prim budou podle mě hrát Norové a Francouzi.

A jak vidíte situaci mezi ženami?

Bude zajímavé sledovat, jak si povedou Italky Wiererová s Vittozziovou, které měly fenomenální poslední rok. Také letos budou patřit mezi žhavé kandidátky na vítězství, ale pevně věřím, že jim Češky budou šlapat na paty.