Článek
Spoltex Kravaře vyrábí téměř třicet let spodní prádlo. Teď však firma šije roušky.
„Ihned po uzavření prodejen s oděvy jsme operativně přešli na šití roušek. Bylo nám zcela jasné, že od 14. 3. nepůjde od nás ze skladu ani kus spodního prádla. Do samotné výroby nás hnaly také stovky dotazů,“ potvrzuje majitel firmy Jindřich Stoklasa.
Jeho firma vyrábí zhruba pět tisíc kusů roušek týdně. Zpočátku šly zdarma do domovů a zařízení, pak začaly objednávat firmy. Společnost byla v kontaktu s Ministerstvem průmyslu a obchodu a následně i s Ministerstvem práce a sociálních věcí, které si objednalo 1700 kusů.
„Nyní to vypadá, že trh bude ‚přerouškován‘, samozřejmě se vyrojila spousta obchodníků prodávajících za několikanásobné ceny výrobky ‚všelijaké‘ kvality. Do toho dovozy asijského sortimentu, který tady však měl být minimálně před třemi měsíci,“ říká Stoklasa s tím, že stát v tom české firmy nechal.
„Prognóza nejbližších dní a týdnů bude zřejmě taková, že se výrobci v naší branži, která nikdy nespadala do zájmů jakýchkoliv vlád, zařadí opět na onen pomyslný ekonomický chvost. Přestože to jednu dobu vypadalo, že jsou na hladině a podávají státu pomocnou ruku,“ dodává Stoklasa.
Otevřete nám prodejny, dodáme roušky
Podle Stanislava Pantůčka, ředitele firmy Evona vyrábějící oblečení, měly být české firmy aktivovány hned na začátku.
„Jak se měla celá záležitost řešit? Pozvat velké výrobce a obchodní řetězce k jednomu stolu. Požádat výrobce o změnu sortimentu. Začaly by se vyrábět vyvářecí roušky za dohodnutou cenu,“ říká Pantůček s tím, že konkrétně u nich změna sortimentu trvala 24 hodin.
„Současně se měly požádat obchodní řetězce, aby roušky ihned uvedly na trh. A opět za dohodnutou jednotnou cenu. Všechny strany by se dle mého názoru do akce rády zapojily. Tak by se dostaly vyvářecí roušky na pulty za cenu kolem 69 Kč. A prodávaly by se do 14 dní od spuštění projektu na desítkách tisíc prodejních míst,“ dodává s tím, že i on státu nabízí řešení s prodejem levných roušek a pro malé děti předškolního věku roušek zdarma.
Ve výzvě, kterou firma adresovala na vládu, za to chce výjimku pro své obchody a obchody svých parterů, kde by se roušky prodávaly.
Dnes Evona ušije deset tisíc roušek denně. Putují pro zaměstnance řetězců, na obecní úřady, ale i do léčeben dlouhodobě nemocných, teď už kromě Česka i do Rakouska. Pro město Chrudim, kde společnost sídlí, dodala 23 tisíc kusů roušek zcela zdarma. Po týdnu, co Evona s šitím začala, ji oslovilo Ministerstvo průmyslu s tím, že ji uvede do databáze výrobců. „Státu můžeme dodávat nyní pět tisíc roušek za den,“ říká ředitel Pantůček.
Od příštího týdne chce firma začít i s běžnou výrobou. „Nicméně budeme dál pokračovat v šití roušek. Objem výroby bude odpovídat poptávce a mimo roušky předpokládáme výrobu jednoho až dvou tisíc šatů, sukní, halenek za den,“ říká Pantůček. Předpokládá, že v šití roušek bude firma pokračovat, dokud bude poptávka. Podle interních odhadů tak čtyři týdny.
Místo postrojů roušky
To ve společnosti Snaha pojede výroba roušek do konce srpna. „Další vývoj je těžké předvídat,“ říká ředitel společnosti Radim Dvořák. Jeho firma normálně vyrábí ochranné prostředky proti pádu - už sedmdesát let.
Asijští dodavatelé ale přestali dodávat ocelové komponenty, a tak firma změnila sortiment. Dnes vyrábí asi 10 tisíc bavlněných ochranných roušek, část i s filtrem z nanomateriálu, který splňuje parametry FFP2. I oni jsou zaregistrováni na Ministerstvu průmyslu jako výrobci roušek a od té doby dostali objednávky od některých státních podniků. Stát jako takový je však neoslovil.
Len zpátky na pole
Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu ale věří, že současná situace českému textilu částečně může pomoci, i když hodně ztratí.
„Textil dostával v posledních letech spoustu ran a teď ten dopad bude celkově velmi nepříznivý. I proto, že 80 procent toho, co se v Česku vyrobí, se vyváží ven. Jakmile se dodavatelské vztahy poruší, bude to hodně komplikované,“ říká Jiří Česal, výkonný ředitel Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu.
Dodává, že na druhou stranu to, co se tady děje, přispívá k částečnému uvědomění si, že bez českého textilu to nejde. „Z něčeho se ty roušky udělat musí. Ať už je to tkanina, nebo netkaná textilie,“ myslí si Česal.
„Zjišťuje se, že jsme příliš závislí na dodávkách ze zahraničí, zejména z Číny, a budeme muset projít nějakou sebereflexí. To je šance pro české firmy. Podle mě dojde k přehodnocení významu textilního průmyslu,“ říká Česal s tím, že jednou z věcí, o které teď firmy reálně uvažují, je i návrat lnu pro textil zpět na české pole.
