Článek
Majitel a šéf autoservisu Josef Jíša sedí ve své kanceláři a vypočítává, jaké výdaje ho čekají: „V první polovině měsíce si trochu vydechnete a pak to jede: 13. mzdy, 17. leasingy, 20. zálohy na daně, 25. odvést DPH a na konci měsíce splátky úvěrů bance. A tak pořád dokola.“
Jenže příjmy klesly, jak ubylo práce a zakázek. Zatím se autoservis snaží vystačit vlastními silami: Ve firmě si pro zaměstnance sami ušili několik roušek a další nakoupili, sami si namíchali dezinfekci a automechaniky rozdělili do tří směn, aby se co nejméně potkávali.
Společnost Jíša v pražské Libni se stovkou zaměstnanců patří mezi střední podniky. Nad vodou ji teď drží zakázky od policie nebo záchranářů. Teoreticky by mohla žádat o pomoc od státu: třeba z programu COVID o státní záruku za úvěry u komerčních bank včetně příspěvků na úhradu úroků.
„Jenže už při prvním telefonátu jsem zjistil, že nemám nárok. Praha prý má výluku. Jdou na to peníze z evropských fondů a Praha je v kategorii bohatých regionů, na které se evropské peníze nevztahují,“ říká Jíša.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček už podobné výtky zaznamenal a slibuje, že v další fázi vláda připraví pomoc i pro pražské podnikatele. Hlavní město, orientované na služby, cestovní ruch, hotelnictví a restaurace, dostalo zastavením ekonomiky velký zásah.
„Já chápu nadmíru složitou situaci, v jaké se ocitla vláda, to jí nikdo nezávidí. Ale bohužel podnikatele doposud skutečně efektivně nepodpořila. Je to chaotické, často se mění podmínky a pravidla, málokdo se tou byrokracií prokouše a na pomoc skutečně dosáhne,“ říká Josef Jíša.
Zarputilý devětapadesátiletý muž si je i tak docela jistý, že i z této krize se dostane. Začínal před 30 lety v garáži a od té doby překonal několik krizí. Nejprve měnovou v roce 1997, kdy prudce vyskočily úroky u úvěrů. Pak povodně v roce 2002, ovšem tenkrát získal nedůvěru ve státní pomoc.
„Tehdy nešla elektřina, nefungovaly nám počítače, tak jsme s třídenním zpožděním poslali zálohu na daň. A i když tehdejší premiér Špidla sliboval, že firmám zasaženým povodní bude prominuto penále, finanční úřad nám sankci stejně neodpustil.“
A při poslední hospodářské krizi v roce 2009 zase našel náhradní zakázky v zámečnické výrobě, aby nemusel nikoho ze zaměstnanců propouštět.
„V podnikání vlastně pořád řešíte nějaké permanentní potíže, to nejsou jen tyhle velké krize. Jednou jsou to osobní trable lidí, jindy vám spadne strom na dílnu a zničí uvnitř veškeré zařízení nebo vám třeba někdo nezaplatí. A zdá se mi, že lidé s touhle konkrétní zkušeností dnes ve vládě nebo v krizovém štábu chybějí, jsou tam spíše akademičtí ekonomové. Chybí tam někdo z reálného byznysu,“ říká.
Josef Jíša se dokonce pokusil s několika kolegy podnikateli sepsat výzvu, kde navrhuje konkrétní opatření. Místo přímých dotací nebo půjček od státu raději doporučují, aby firmy až do odvolání neplatily sociální a zdravotní pojištění, zálohy na daň za zaměstnance, DPH, silniční daň a firemní daně za rok 2019.
„Zdá se mi to jako jednoduší a rychlejší řešení, které může vláda vyhlásit okamžitě bez nutnosti nějakých formulářů. A po skončení koronavirové krize by se rozhodlo, jak dál. Aby to třeba firmy ve splátkách postupně státu splatily,“ míní podnikatel.
Jinak podle něho hrozí, že dnes dojde ke krachu řady firem, ty už se nepostaví na nohy, budou propouštět a stát to celé nakonec na podpoře nezaměstnaných vyjde na více peněz.
Ekonomický vicepremiér Karel Havlíček namítá, že podobných výzev s nápady od podnikatelů má na stole přes dvě stě. „Těžký úkol naší vlády je nejen napumpovat peníze do ekonomiky, ale také maximálně spravedlivě a férově rozložit ten odhadovaný propad o šest set miliard mezi všechny, aby náklady nesl stát, banky, podnikatelé, průmysl, pronajímatelé nebo nájemci,“ řekl Havlíček.
Ministryně financí Alena Schillerová říká, že velkou část požadavků řeší různé současné programy. O ty se však musí složitě žádat, namítá podnikatel. „Všechna opatření je nyní potřeba urychleně zprocesovat, aby se navzájem doplnila a nabídla okamžitou pomoc všem skutečně potřebným. Slibovat jakékoliv dalších záruky a plošné odpustky v tuto chvíli nepovažuji za rozumné,“ míní Schillerová.
