Osobnosti Polska pro Seznam: Čekají nás nejdůležitější volby od roku 1989

Očekávám, že po volbách nebude v Polsku hůře. A v Polsku nebude hůře, když prohraje Právo a spravedlnost a pokud lidé půjdou k volbám. Ale to je moje asi až příliš velké přání.

Po nejbližších volbách očekávám krveprolití opozice, především Občanské platformy. Ne proto, že bych byl unesený vládami Práva a spravedlnosti (PiS) a chtěl další volební období za podmínek jednobarevné většiny, spíše naopak. Roky to bylo tak, že byla Platforma silnou slabostí PiS – dnes je to obráceně. Když pozoruji drasticky slabou kampaň Platformy, docházím k závěru, že jenom šok spojený s volební porážkou si může vynutit hlubokou obnovu opozice středního proudu, což by mohlo v budoucnu změnit rozložení sil.

Jarosław Kaczyński nedávno řekl, že Mateusz Morawiecki by mohl být premiérem déle než rekordman z doby komunismu Józef Cyrankiewicz, který vykonával funkci 21 let. Myslím, že tak dlouhé období vlád jedné strany v Polsku – je jedno jaké – by bylo skutečným neštěstím. Ale k tomu je vždycky potřebná silná a moudrá opozice.

Očekávám generační změnu. Už 30 let trčíme ve sporech lidí z generace Solidarity. Mám dojem, že současní politici nepřikládají dostatečnou váhu například klimatické krizi nebo rozdělení společnosti, proto je potřebná nová energie a jazyk smíření. Potřebujeme novou generaci, která by skutečně reprezentovala a která chce vstoupit do politiky.

Jsou to nejdůležitější volby ve třicetileté historii „třetí republiky“. Na jedné straně stojí čtyři roky vládnoucí strana, tedy Právo a spravedlnost. Na druhé máme celou paletu uskupení, která vládla Polsku prvních 25 let: liberálové (Občanská platforma), jejich spojenci z agrární strany (Polská lidová strana) a postkomunisté ze Svazu demokratické levice. Pokud tato tři opoziční uskupení budou po volbách schopna vytvořit vládu, bude to znamenat, že se Polsko vrátí na cestu, kterou se vydalo v roce 1989. Problém je, že to pro mnoho Poláků znamená další život v bídě.

Doufám, že volit bude nakonec většina Poláků, protože nejde mluvit o volbách demokratické většiny, když volební účast nepřekračuje 50 procent. Jsem také zvědavá, jak tentokrát dopadnou prognózy a průzkumy, které se někdy dost pletou.

Nečekám revoluci ani to, že PiS s Občanskou koalicí prohraje. Očekávám ale návrat levice do Sejmu a to, že část nerozhodnutých voličů dá šanci novým stranám a politikům. Byla by to naděje na svěží vítr a možná i obnovu politické třídy v Polsku. V naší politice chybí mladí a vzdělaní lídři, které by charakterizovala profesionalita a starost o budoucnost jejich pokolení, a ne jen výlučně zájem strany nebo pozice pro ně samé či jejich kamarády.

Očekávám o dost vyšší účast než v předchozích volbách, a v důsledku toho situaci v parlamentu, která bude znamenat, že se bude muset skládat koalice. Jinými slovy, že žádná ze stran nebude mít jednobarevnou většinu ve sněmovně. Polsko velmi potřebuje koalici založenou na vyjednávání a kompromisu.

Volby budou politickým plebiscitem. Voliči budou buď pro pokračování „dobré změny“, nebo proti ní. Volby budou také znamenat pro opozici šanci na to, aby znovu získala věrohodnost a důvěryhodnost. Týká se to obzvlášť polské levice, která poslední čtyři roky neměla v parlamentu zástupce.

Chtěl bych, aby volby vyhrálo Právo a spravedlnost – Sjednocená pravice a mohlo tak dál uskutečňovat „dobrou změnu“, která začala v roce 2015. Chtěl bych, aby tu tak jako dosud byla vláda profesionálů a aby tak jako dosud plnila své volební sliby, protože je před ní ještě hodně práce. Také si myslím, že země jako Česko, Polsko a Maďarsko by měly energičtěji spolupracovat na různých fórech, aby dohonily hospodářský rozvoj západu Evropy.

Jelikož už dlouhé roky v Polsku nebydlím, neočekávám od těchto voleb nic zvláštního. Jsem ale přesvědčený o tom, že jejich výsledek není do poslední chvíle jistý. Každá ze skupin musí pro úspěch zmobilizovat své příznivce, to se týká vládní strany i opozice. Tentokrát jde o volby, ve kterých se doopravdy počítá každý hlas.

Jde o nejdůležitější volby od roku 1989. Očekávám mobilizaci sympatizantů opozice a reflexi mezi podporovateli PiS. Chtěla bych, aby pochopili, že uplynulé čtyři roky byly obdobím devastace důležitých oblastí: soudnictví, vzdělávání, zdravotnictví, armády. Chtěla bych také, aby se Jarosław Kaczyński seznámil s doktrínou (náčelníka ruského generálního štábu) Valerije Gerasimova. Tehdy možná pochopí, jak moc jeho destruktivní politika téhle doktríně odpovídá.

Nemyslím si, že by tyhle volby měly mít zvlášť epochální povahu. Myslím, že vyhraje PiS a do Sejmu se dostane Levice. Otevřenou otázkou podle mě dál zůstává parlamentní většina.

Očekávám, že politici nebudou používat lidi LGBT jako strašáka – právě to teď bohužel sledujeme. V naší kampani „hlasuj pro lásku“ chceme ukázat politikům, jak velká je skupina voličů, která nevolí kandidáty, kteří hlásí nenávist a jsou proti právní úpravě zajišťující lidem LGBT bezpečnost a pocit důstojnosti. Chceme zároveň mobilizovat sexuální menšiny a jejich spojence k bezprostřednímu kontaktu s kandidáty.

Mám svá přání, ale znalost reálií mi říká, abych očekával něco zlého. Chtěl bych, aby konečně došlo k nějakému kompromisu, který by ukončil polsko-polskou válku. Nejhorší scénář je ten, ve kterém PiS nezíská většinu a do Sejmu se zároveň dostane ultrapravicová Konfederace. Ta by se stala přirozeným partnerem pro rozhovory s PiS. Bude to znamenat posunutí PiS doprava, i když se to řadě lidí zdá nemožné… Ale za koalici se nějak musí zaplatit. Občanská koalice se usilovně brání tomu, aby demokratizovala sebe a své okolí, její lídři se bojí demokracie, o kterou rétoricky bojují. Nechci ani, aby se do Sejmu vrátili postkomunisté, což se bohužel stane. Poprvé jde o volby, ke kterým půjdu nerad.

Volby 13. října budou jedny z nejdůležitějších voleb od roku 1989. Bude to volba mezi demokratickým právním státem a Evropskou unií i neliberálním modelem demokracie a marginalizace Polska. Občanská koalice dělá všechno, aby fungoval ten první model. Počítáme s vítězstvím a odsunutím ultrakonzervativní strany chaosu, kterou je PiS, od vlády.

Po jejím neúspěchu ve volbách dojde u Občanské platformy k postupné ztrátě podpory. V této kampani se ukázalo, že je od odchodu Donalda Tuska v hluboké krizi a nepředstavuje novou, komplexní perspektivu pro Polsko. Při dobrém výsledku levice může Platforma ztratit pozici nejsilnější opoziční síly. Do politiky se vrátí klasický spor levice–pravice, který se bude týkat hlavně světonázorových témat, protože v ostatních tématech, jako je boj se smogem, zdravotnictví, sociální politika, inovace, je široký konsenzus.

Všichni jsou přesvědčeni o tom, že volby rozhodně vyhraje PiS. Zůstává jediná otázka: dokáže Kaczyński vytvořit vládu samostatně, nebo bude potřebovat koaličního partnera? Pokud získá od společnosti silný mandát, může Kaczyński zkusit svou vládu zabetonovat. Všechno, včetně změny ústavy, je na stole.

V týdnu před volbami je jisté, že tenhle podzim Levice zasedne v poslaneckých lavicích. Z toho mám radost. Od voleb a Polska očekávám, že se konečně postaví na obě nohy, s čím dál tím silnější levou. Protože do téhle doby stálo na jedné noze, navíc oblečené v sutaně.