Článek
„Oba jsou svým originálním způsobem oběti specificky středoevropanské literární traumatologie,” zamýšlí se nad letošní volbou literární teoretik a publicista Jan M. Heller. Autoři jsou to podle něj však svou poetikou diametrálně odlišní. „Oba autoři dozajista zdvihali či ještě dnes zdvihají ze židle ve svých zemích politický establishment,” říká Seznamu Heller.
Od minulého roku si musela na Nobelovu cenu počkat Polka Olga Tokarczuková. Stockholmská akademie jí udělila cenu za „vyprávěcí imaginaci, která s encyklopedickou vášní popisuje překračování hranic jako forem života,” stojí v oficiálním stanovisku. Polka patřila mezi favoritky na zisk prestižní ceny.
„Když jsem se to dozvěděla, musela jsem se zastavit. Ještě mi to vůbec nedochází. Mám velkou radost, že společně se mnou dostal cenu i Peter Handke, kterého si velmi vážím. Je skvělé, že švédská akademie ocenila literaturu ze střední Evropy. Mám radost, že držíme krok se světem,” řekla čerstvá nobelistka polskému deníku Gazeta Wyborcza.
Olga Tokarczuková platí za světově uznávanou autorku, možná až literární „celebritu”. Její romány, které svými prvky magického realismu připomínají Márquezova vrcholná díla, dávno překročily hranice Polska. Zevrubný profil spisovatelce před několika týdny věnoval i ikonický americký magazín The New Yorker.
The novelist Olga Tokarczuk was just awarded the Nobel Prize in Literature. Her narrative of history embraces fragmentation, diversity, and intermingling, disrupting a long-standing mythology of Poland as a homogeneous nation. https://t.co/mLUDVkEtfG
— The New Yorker (@NewYorker) October 10, 2019
Tokarczuková studovala v osmdesátých letech psychologii na Varšavské univerzitě. Pozorovací talent a lidská empatie, kterou podpořila i akademickým vzděláním, se dají vyčíst například v oceňovaném románu „Běguni”. Zajímavá kombinace faktického i fikčního vyprávění Tokarczukové vynesla prestižní Man Bookerovu cenu.
Česko se může těšit na návštěvu čerstvé nobelistky příští jaro v Praze. Tokarczuková přijala pozvání na literární a knižní veletrh Svět knihy, oznámil na svém facebookovém profilu dramaturg akce Guillaume Basset.
Do Rakouska putuje pro změnu letošní literární Nobelova cena, a to Peteru Handkemu. Šestasedmdesátiletý romanopisec, dramatik a scénárista si podle Akademie cenu zaslouží za „vlivné dílo, které svou jazykovou vynalézavostí objevuje zákoutí a zvláštnosti lidské zkušenosti”.
Handke v roce 1966 vydal svůj románový debut Sršni. V českém překladu vyšla například jeho dramata „Spílání publiku”, které uvedlo pražské Divadlo Komedie před devíti lety, nebo „Nežádané neštěstí”.
Svým jazykovým experimentováním však přivodil světovým překladatelům nemalé starosti. Sám překládá ty nejnáročnější světové autory, například syrského básníka Adonise, Francouze Jeana Geneta nebo britského klasika Williama Shakespeara. Spolupracoval také na scénáři lyrického německého filmu Nebe nad Berlínem.
Podle Hellera se dají v obou laureátech vysledovat společné autorské rysy. „Je to ohledávání hranic možností, které jim dává jazyk a žánr ve službách angažované výpovědi o světě, přesto zůstává výpovědí uměleckou.” U Tokarczukové je to podle něj především „feministický a bioetický aktivismus”. U Handkeho je to „drtivá kritika jazyka”.
Letošní Nobelovy ceny jsou výjimečné především tím, že se udělují rovnou dvě. Loňský rok totiž švédskou akademii doprovázel skandál kolem sexuálního obtěžování přímo v Akademii.
Nejprestižnější literární ocenění doprovází dlouhodobá kritika. Především svým eurocentrismem, který je dokonce často zaměřen přímo na Skandinávii. Tamních laureátů bylo v historii udělování cen celkem 16, polovina z nich přímo ze Švédska. Z celkového počtu 115 nobelistů za literaturu je pouze, s nejčerstvější laureátkou, 15 žen.
„Jestliže se v minulosti vyskytly kritické hlasy, že Nobelova cena za literaturu se řídí spíše lidskoprávními hledisky nebo obecně politickými, tento rok jsou, myslím, podobné obavy rozptýleny,” dovysvětluje situaci Jan M. Heller.
Jediným českým „zářezem” v literární sekci cen švédské akademie je básník Jaroslav Seifert. V roce 1984 se mu dostalo té největší pocty, ovšem tehdejší Rudé právo o českém úspěchu psalo jen v krátkém sloupku. Seifert byl v osmdesátých letech na černé listině, protože podepsal Chartu 77. Velký básník zemřel ještě před Sametovou revolucí.
