Polovina Papuy-Nové Guiney žvýká návykové betelové oříšky. V zemi rostou případy rakoviny úst

Na Papui-Nové Guineji stoupá obliba psychoaktivních betelových oříšků. Společně s ní ale roste i počet případů rakoviny úst, země se proto snaží najít způsob, jak tuto stoupající křivku závislosti dostat pod kontrolu, napsal zpravodajský server BBC News.

Betelové ořechy bývaly svého času vyhrazené jen pro posvátné obřady, ale nyní je žvýká téměř polovina populace. Je běžné, že betel žvýkají už i šestileté děti, a ti, kdo jsou na něm závislí, přiznávají, že tuto drogu užívají od rána do noci.

Betelové oříšky jsou semena arekové palmy a jejich konzumace je rozšířená po celé Asii a Tichomoří. Na Papui-Nové Guineji, kde jsou známé jako „buai“, se žvýkají se stonkem hořčice obaleným v hašeném vápně. Rozžvýkaná směs, která se pak vyplivuje, vyvolává pocity euforie a zvýšené pozornosti.

Stopy po žvýkání betelu jsou všudypřítomné. Po zemi, v koutech a na rozích jsou vidět červené skvrny, skořápky od ořechů leží všude a muži, ženy i starší děti se smějí a hlasitě se baví s ústy a zuby potřísněnými výrazně červenou šťávou. „Je to stimulant, cítíte se dobře a zvedne vám náladu, když se nudíte. Žvýkání betelu mi dodává energii. Když chtějí moje děti žvýkat buai, můžou, ale nejdřív se musí najíst. Když žvýkáte betel nalačno, točí se vám hlava,“ vysvětluje jedna z pravidelných konzumentek oříšků.

Její osmnáctiletá dcera žvýká betel od deseti let. „Když žvýkám betel, jsem šťastná, mám dost energie, abych zvládla všechny povinnosti. Bez buai bych byla unavená a ospalá. Je to součást naší kultury. Všichni v rodině žvýkají buai.“

Aktivní látka betelu - arekolin - působí na stejné receptory v mozku jako nikotin. Je vysoce návyková a také karcinogenní. Papua-Nová Guinea má nejvyšší počet případů rakoviny úst na světě.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je téměř každý pětistý případ rakoviny úst a ústní části hltanu na světě zaznamenán na Papui-Nové Guineji. Tato země má přitom jen zhruba osm milionů obyvatel.

Tento počet může být ještě vyšší, protože mnoho případů rakoviny není na Papui-Nové Guineji diagnostikováno kvůli omezenému počtu zdravotnických zařízení, častému nedostatku léků a jen hrstce onkologů.

V jediném specializovaném středisku na léčbu rakoviny přestali od loňského roku provádět ozařování, když odborník na radiologii podal výpověď. Mnoho pacientů navíc vyhledá lékaře, až když je pozdě. A s narůstající popularitou betelových oříšků je budoucí zátěž na zdravotnický systém kvůli léčbě rakoviny tikající bombou.

U malého stánku u silnice prodává Winifred betelové oříšky, hořčici a banány; to všechno jí roste za domem. Betel žvýká navzdory zdravotním následkům. „Je to špatné pro zdraví. Víme to, ale nedokážeme toho nechat. Roste nám to samo na zahradě! Potřebujeme se jen naučit žvýkat zodpovědně.“

„Když bylo mým dětem sotva šest nebo sedm let, už věděly, jak se žvýká betel,“ pokračuje matka čtyř dětí. „Snažila jsem se jim v tom zabránit, protože byly moc malé. Ale ony s betelovými oříšky vyrostly. Musíme naše děti naučit, že to nemají žvýkat.“

Dlouhodobé užívání přitom dramaticky zvyšuje riziko. „Pokud dítě začne žvýkat betel ve velmi raném věku, je pravděpodobné, že než dosáhne 30 let, bude mít rakovinu,“ říká doktor Paki Molumi, chirurg na oddělení otorhinolaryngologie ve všeobecné nemocnici v Port Moresby.